Petr Havel

23. 11.

Extrémy nejsou řešením, jen impulsem

Petr Havel Přečteno 3259 krát

Není jen českou tradicí, že se k řešení problémů velmi často přistupuje až ve chvíli, kdy dojde k nějakému extrému. Systémová prevence rizik povodní se tak začala řešit až poté, co naší zemi opakovaně povodně skutečně postihly, byť odborníci, vědci a výzkumníci poukazovali na toto riziko již mnoho let dopředu. Stejně tak opatření k prevenci rizik sucha se začala hledat a formulovat až poté, co se díky nedostatku sněhu ve dvou po sobě jdoucích zimách výrazně snížily hladiny podzemních vod, mnoha lidem se ztratila voda ze studní a zahrádkáři nemohli zalévat své zahrádky. Také o rizicích sucha se přitom roky dopředu vědělo, nehledě na dokumenty z historie dokazující, že období povodní i such již naše země v minulosti zažila.
Zdá se tak, že extrémní projevy počasí jsou žádoucím impulsem k tomu, aby se nastartovaly procesy, které by měly důsledky těchto projevů minimalizovat. Bohužel se tak ale často děje na základě extrémně pojatých východisek rozdělující občanskou, politickou, municipální i částečně odbornou veřejnost. V případě rizik dopadů klimatických vlivů proti sobě stojí zvláště nesmiřitelné tábory: Na jedné straně zastánci přírodě blízkých opatření, na straně druhé pak zastánci opatřeních technických, což jsou například retenční nádrže a především přehrady. Problém je, že ani jedna metoda není stoprocentně použitelná univerzálně, a pokud chce ČR stabilizovat zdroje pitné vody a vody jako takové do budoucnosti, není možné kategoricky vylučovat dopředu ani jeden ze zmiňovaných přístupů.
Pochopitelně, že je většinově lepším řešením zvyšovat pestrost krajiny, budovat nové tůně, rybníky, mokřady, nebo udržovat a rozšiřovat ty stávající. Jistě je třeba zemědělsky hospodařit tak, aby se snižovalo riziko vodní a větrné eroze, stejně tak jako je správné vysazovat v krajině (nejen v lese) a ve městech pestřejší skladbu dřevin a zvyšovat plochy zeleně. Žádoucí je také omezit zábory zemědělské nebo lesní půdy za účelem výstavby dopravní infrastruktury, průmyslových areálů nebo výstavby domů a bytů. Zároveň je ale také nutné smířit se s myšlenkou, že se tu či onde na území ČR může v budoucnosti postavit nějaké vodní dílo, ať již větší rybník, suchý poldr nebo přehrada. A to ze dvou důvodů – jako prevence proti povodním (nebo suchu), nebo jako zdroj pitné vody. Obecně důležitější je spíše důvod první, nicméně za situace, kdy je polovina obyvatel ČR zásobena ze zdrojů povrchové vody, a takové ministerstvo životního prostředí tlačí na to, aby byla povrchová voda využívána více na úkor zdrojů z vod podzemních (což ale často není v praxi možné), nelze vyloučit možnou výstavbu přehrad i jako zdrojů pitné vody. Jak se totiž v současné době ve vodohospodářských kruzích často konstatuje (a je to pravda), z mokřadů se prostě člověk nenapije.
Je tak kontraproduktivní stavět mokřady a přehrady proti sobě, protože obé je součástí téhož komplexního řešení. Platí navíc, že lokality zařazené do takzvaného Generelu lokalit pro akumulaci povrchových vod (LAPV) nemusí nutně reálnou výstavbu přehrad znamenat. Ač si to málokdo uvědomuje, je takové zařazení dokonce ve prospěch přírody a biodiverzity, což je jistý paradox za situace, kdy proti zařazení nějakého území do LAPV nejvíce protestují právě ochránci přírody. Skutečností přitom je, že zařazení do LAPV fakticky znamená ochranu před potenciální průmyslovou výstavbou, která je v LAPV zcela zakázána, právě proto, aby nedošlo k narušení kvality možných budoucích vodních zdrojů. Zařazení do Generelu je tak pro krajinu, přírodu, ale i dotčené obyvatele spíše pozitivní, což ale většina z nich, včetně například vlastníků příslušných pozemků, neví…..

03. 11.

Hrozba EET generuje i nové a pozitivní přístupy

Petr Havel Přečteno 3309 krát

Staré známé úsloví praví, že všechno zlé může být k něčemu dobré. Platí to kupodivu i ohledně postupně se rozjíždějící elektronické evidence tržeb (EET), byť administrativní negativa či potenciální rizika možného zneužití získávaných dat převažují nad pozitivy. Jak velká rizika to budou, ukáže čas, a jak se prostřednictvím EET naplní státní pokladna, ukáže čas také. Současné komplikace týkající se třeba formátu a nedostatku účtenek mohou být nakonec jen banalitami v porovnání s tím, co se bude ve skutečnosti dít.
Něco se ale děje už teď, například pro zachování dalšího provozu restaurací, které zvažují ukončení své činnosti. Cestu se snaží prošlápnout třeba přerovský pivovar Zubr prostřednictvím takzvaných „nájemních hospod“. Jde o to, že Zubr nabízí majitelům nemovitostí, v nichž restaurace jsou, jejich převzetí do pronájmu, jehož součástí je i osvěta v čepování a udržování kvality piva. Především ale představuje takový pronájem pro majitele nemovitosti minimalizaci rizika neočekávatelného krachu či neplacení nájemného za situace, kdy EET nebude personál zvládat nebo pokud povede kumulace regulací týkající se provozů restaurací k ekonomickým problémům. Svým způsobem jde o „pivní verzi“ již existujících četných firemních potravinářských prodejen, které mají sami výrobci „pod kontrolou“, a mohou je mimo jiné využívat k testování nových produktů a jejich uvádění na trh pro své spotřebitele. Rozdíl je jen v tom, že podnikové prodejny výrobcům potravin často patří, zatímco „nájemní hospody“ jsou součástí nemovitostí, které pivovaru nepatří.
Blížící se „ostré“ zavedení EET ale také inspirovalo řadu výrobců technologií a software spojeného s vyžadovanou evidencí. Na trhu se jich objevila celá řada, což je ale na druhou stranu trochu problém zejména pro ty hospodské, kteří nedokáží kvalitu v kombinaci s cenou věrohodně posoudit. Za všechny inspirační možnosti je nicméně možné jmenovat například systém zvaný „Rychlá pokladna“, který mimo jiné umožňuje takzvanou „inventuru vážením“. Systém umí v praxi odlišit váhu jednotlivých tekutin a lahví přímo v lahvi, což v praxi znamená, že si hostinští například při předávání služby nemusí odlévat nedopité lahve do odměrných válců a z nich odečítat objem vypité tekutiny, ale udělá to za ně příslušný přístroj. Netřeba dodávat, že je to kromě minimalizace rizik mikrobiální kontaminace také cesta ke skutečně přesné evidenci aktuálního stavu lihovin a v restauraci prodávaných tekutin. Podobných příkladů inovací jak z pohledu technologií, tak systému provozování hospod by se jistě našlo víc, podstatné ale je, aby EET nevedla v důsledku k významnějšímu poklesu počtu restaurací v naší zemi.
I když se totiž životní styl, zejména ve městech, postupně a neustále mění, mají hospody, restaurace či „knajpy“ v naší zemi stále nenahraditelnou roli, dnes především na venkově a v malých sídlech. I dnes stejně jako dříve je hospoda lokální společenské, kulturní, obchodní, intelektuální i do jisté míry politické centrum, bez jehož existence je život v obci ochuzen. Ne nadarmo se říká, že vesnice bez hospody je v podstatě mrtvá vesnice. Pokud by se přitom nenašel dostatek možností, jak hospodám umožnit přežít (a zdaleka to není jen o snížení daní na pivo – to je poněkud naivní představa), stala by se EET velmi podstatným likvidátorem procesu, kterému se ne zcela přesně říká „rozvoj venkova“. Kdyby se tak ale stalo, byla by to pro naši zemi nejen společenská ztráta, ale v důsledku i ztráta ekonomická, včetně tolik vzývaného státního rozpočtu, jehož deklarované nabobtnání má také díky EET vést společnost ke světlým zítřkům. Bez hospod to bude naopak.

Archiv článků: listopad 2016

Extrémy nejsou řešením, jen impulsem

Hrozba EET generuje i nové a pozitivní přístupy

Blogeři abecedně