Petr Havel

20. 05.

Hry s čísly

Petr Havel Přečteno 3453 krát

Podle bohužel již etablovaného sloganu, že je letos v naší zemi největší sucho za posledních 500 let, by se zřejmě měly přepisovat kroniky, neboť o suchu v roce 1520 (před 500 lety) není zatím nikde žádná zmínka. V uvedeném roce sice postihla Země koruny České morová epidemie (možná ze sucha?) a také se začal razit jáchymovský tolar, ale jinak kromě dat narození některých význačných osobností toho o uvedeném roce asi zřejmě nic nevíme.

Samozřejmě – člověk chápe, že se „musí“ nějak atraktivně popsat stav, s nímž se společnost potýká, a dostatečně vysoké zapamatovatelné číslo se hodí. Katastrofy a strach jsou ostatně, jak jsme poznali a ještě poznáváme v „době koronavirové“ velmi účinné nástroje, jak něco prosadit či jak dosáhnout žádoucí disciplíny. A ta by byla asi v potřebě změnit přístup člověka ke krajině žádoucí. Otázkou ale je, jak bude společnost reagovat, až si na podobná sdělení zvykne a přestane je brát vážně. Zvláště, když se stále „přikládá pod kotel“.

Například včerejším sdělením, že se „podle dat z minulého týdne rozšířilo zemědělské sucho na 98 procent území České republiky“. No, asi jezdím jinou krajinou, než autoři těchto informací. Ne že by sucho nehrozilo, a ne že by v některých regionech nebylo. Konstatuji ovšem, že jsem za posledních 14 dní projel určitě více než 2 procenta naší krajiny, na kterých roste a přirůstá tráva, zelenají se stromy, v místních mokřadech je voda a v mnoha tocích také teče. Možná je proto vhodné uvést, že není jen zemědělské sucho, ale také hydrologické a sociální. To první rozhodně nezasahuje 98 procent území země (a kdo ví, jestli tomu tak vůbec někdy bylo – možná snad v roce 1520), to druhé je ovšem skutečně plošné, neboť se (zjednodušeně) týká nízkých hladin podzemních vod, a třetí aktuálně nehrozí ani náhodou, protože to bychom my, jako lidé, neměli co pít.

Možná je také v této souvislosti vhodné alespoň poopravit teze, podle nichž čelíme nebývale (historicky) dlouhému období sucha. Za nejdelší suchou periodu bylo totiž do současnosti považováno období mezi lety 1856 až 1876, byť se v něm vyskytlo i několik povodní, ale také rok 1866 s celkem 60 dny bez jakýchkoli srážek. Takže další námět na přepisování historie…Jistě, tehdy byly jiné podmínky, krajina nebyla tak urbanizovaná, pole byla menší, a nebylo tak teplo. Takže současná situace skutečně moc optimismu neskýtá. Přesto by se neměly používat manipulativní a marketingově pojaté nesprávné údaje, už i proto, že z nich vychází při svém rozhodování, mimo jiné, naši zemědělci.

Na eskalaci katastrofických zpráv jsou totiž možné jen dvě základní reakce: Buď se před nimi obrnit apatií, nebo se na zemědělskou produkci vykašlat, když přece stejně všechno uschne. A ještě jim (zemědělcům) ani nikdo neopylí hospodářské plodiny, když máme tak málo včel. Jenže po zimě pravidelně 10 až 15 včelstev uhyne, letošních 20 procent je sice vyšší číslo, ale je třeba vědět, že ČR je druhou nejzavčelenější zemí světa (první je Řecko), což je mimochodem také jedním z důvodů úbytku včel – ne všichni včelaři se o svá včelstva zodpovědně starají. Včely ovšem "opylují 20 000 druhů rostlin", jak se lze také dozvědět. Škoda, v ČR totiž roste jen zhruba 3 500 druhů…. A tak je to bohužel skoro se vším…

Petr Havel

11. 05.

Přehrady dále a zbytečně rozdělují společnost

Petr Havel Přečteno 3893 krát

Ministerstvo zemědělství dnes oficiálně zveřejnilo seznam míst, jimiž by mohl být doplněn stávající „Generel lokalit pro akumulaci povrchových vod – Generel LAPV“), tedy kde by mohly (ale zdaleka nemusely) vzniknout v budoucnosti nové přehrady. A znovu tak rozpoutalo diskusi o potřebnosti přehrad a jiných cest, jak lépe zadržet vodu z dešťů v naší krajině.

Možná výstavba přehrad přitom již léta a trochu nesmyslně rozděluje veřejnost. Jedni je zcela nebo téměř zcela odmítají, druzí občas nekriticky obhajují, příkopy mezi oběma tábory se ovšem bohužel spíše prohlubují. Přestože je jasné, a zaznělo to už nesčetněkrát, že pro lepší zadržování vody na území naší země jsou nutná jak opatření v přírodě (především pak větší pestrost krajiny), tak v určité míře i technické stavby, což jsou zmiňované přehrady. Ne vždy se ale zmiňují všechny souvislosti.

Není proto na škodu si připomenout, že zařazení nějaké lokality do Generelu automaticky neznamená, že v takovém místě přehrada skutečně vznikne. A pokud ano, stane se tak odhadem nejdříve za 20 let, neboť současná legislativa a zejména pak délka stavebního řízení dřívější realizaci ani neumožňuje. Nikdo ale neví, jaké počasí za 20 let bude, takže zařazení do Generelu je vlastně jen prevence. A dokonce, což ne každý ví, jde o určitou formu ochrany příslušného území, kde nelze – právě s ohledem na možné narušení tamních zdrojů vody – stavět průmyslové areály, liniové stavby a podobně, se všemi negativními jevy z toho vyplývajícími. Pro občany, ale i pro krajinu je to tedy veskrze akt pozitivní.

I proto, že se kromě několika již dříve schválených menších vodních nádrží v různém stupni „rozpracovanosti“ jen tak nedočkáme, je samozřejmě aktuálně i obecně důležitější zlepšit strukturu (pestrost) naší krajiny. Není ale úplně pravda, že se v tomto duchu nic neděje. Jen za poslední dva roky vznikly na území ČR stovky míst, v nichž se obnovily tůně, vysadily stromy, rozčlenila pole nebo se rozvolnila koryta toků. Mnohé z nich jsou však na místech, kam málokdo zavítá, a proto má většina lidí pocit, že se nic nemění. V ploše naší krajiny je to ale málo, a platí také, že ne všechna díla skutečně plní roli zadržování vody. I dnes se ještě v některých lokalitách zpevňují břehy malých toků, místo aby se vodě umožnil rozliv nebo meandrování. Faktem ale je, že se celkový pohled na naši krajinu opticky moc nemění – protože se téměř nemění převažující model zemědělského hospodaření. I v něm je ale leccos jinak, než je obvykle prezentováno.

Například, co se týká meliorací. Veřejnost má sice zafixováno, že meliorace rovná se odvodnění, to ale tak úplně neplatí. I meliorace mohou totiž zadržovat vodu v krajině, pokud se použijí záslepky nebo přehrážky, jinými slovy, pokud se vodě zabrání z pole odtéci. Problém meliorací spočívá spíše v tom, že podle zákona jsou součástí vlastnictví pozemků, jenže většina vlastníků ani neví, kde se takové zařízení nachází, i proto, že k těmto stavbám mnohdy už neexistuje dokumentace. Také často zmiňovaný milion hektarů odvodněné zemědělské půdy je poněkud zavádějící. Vzhledem k tomu, že valná většina těchto zařízení je porušená, odvedou vodu jen „kousek“, a na místě přerušení meliorací naopak odváděná voda vystoupí na povrch a vytvoří dočasný místní mokřad. Což zemědělcům komplikuje podnikání, ale ne díky odvodnění – spíše naopak.

Právě zemědělci jsou považováni za největší viníky nežádoucího stavu krajiny, a často je to pravda. Jsou to ale také města a obce, která prodávají půdu developerům, kteří pak na ní postaví stavby s neprostupnými povrchy působící navíc jako tepelné ostrovy, které zvyšují výpar vody a ta, co zbude, se nemá kam vsáknout. I nejhůře obdělávaná zemědělské půda zadrží vody více, než beton a asfalt. Jsou to také města a obce, které se zdráhají využít na svém území chodníky propouštějící vodu (zámková dlažba a jiné), takže voda, která naprší, končí bezúčelně v kanalizacích. A jsou to také některé obce, které vidí jako cestu k zajištění pitné vody vrty a studny, které ovšem odčerpávají zdroje podzemních vod, jejichž hladiny stále klesají a při tomto způsobu zajištění pitné vody dále klesat budou.

Cílem několika uvedených příkladů je přitom ukázat, že nic není jednoznačné, a v přírodě zejména. Budeme-li cíleně preferovat jen některá řešení a cesty ke zlepšení vodní bilance naší země, utopíme se (tedy spíše uschneme) v nekonečných sporech. Jasně že je základ prevence v krajině a především v přístupu k hospodaření, nejen ale zemědělskému. Je však také třeba vědět, že zatímco voda v krajině je nezbytnou podmínkou existence v přírodě žijících organismů, voda v přehradách (zdroje podzemní vody bychom měli mnohem více než dosud šetřit) je podmínkou zdrojů pitné vody pro člověka. Potřebujeme obojí. Hlavně ale potřebujeme, aby se říkala celá pravda, a ne jen ta, která tomu či onomu vyhovuje.

Petr Havel

Archiv článků: květen 2020

Hry s čísly

Přehrady dále a zbytečně rozdělují společnost

Blogeři abecedně