Podepsat zakázky LČR s firmami z druhých a třetích míst není zločin
Skutečnost, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) neshledal v tendrech státního podniku Lesy České republiky (LČR) nesoulad se zákonem, a LČR tak mohou podepisovat smlouvy s vítězi veřejných zakázek, je logickým a v současné době jediným možným řešením, jak zbavit dosavadní nejistoty tisíce lidí, kteří by měli od 1. ledna příštího roku na zakázkách státního podniku v lesích pracovat. K definitivní jistotě prací to ale nestačí.
Zejména z neznalosti zákona o zadávání veřejných zakázek a rámcových podmínek tendrů LČR se v komentářích k výsledkům soutěží objevila celá řada názorů, podle nichž musí LČR podepisovat smlouvy na zakázky pouze s vítězi na jednotlivých lokalitách, a pokud se tak nestane, musí LČR vyhlásit na příslušném místě nové výběrové řízení. Pokud by LČR podepisovaly smlouvy s firmami, které se umístily na druhém nebo třetím místě, hrozí prý riziko „přeprodejů“ a „oligokartelů“.
To je ovšem naprostý nesmysl. V první řadě je nutné připomenout, že v minulosti podepisovaly LČR smlouvy s firmami z druhých a třetích míst zcela standardně. V druhé řadě je vhodné vědět, že s touto možností zákon o veřejných zakázkách přímo počítá, a díky znění zákona s ní také počítají podmínky tendrů samotných LČR. Co je ale zcela zásadní, je skutečnost, že v případě, že by LČR při odstoupení konkrétního vítěze na konkrétní lokalitě nevyužily možnost podepsat smlouvy se soutěžiteli, kteří se umístí na druhém či dalším místě, nemohou podle zákona vypisovat na takové lokalitě zrychlené („jednací řízení bez uveřejnění“ - JŘBU) výběrové řízení. Jinak by lesy porušily zákon, čímž by se vystavily riziku žalob. Zcela zřejmé je navíc i to, že JŘBU je méně transparentní, než klasické výběrové řízení a navíc, pokud by se část zakázek LČR uskutečňovala formou JŘBU a část klasickými tendry, měly by firmy zajišťující pro státní lesy zakázky rozdílné podnikatelské podmínky. A tolik zdůrazňovaná transparentnost by byla definitivně v háji, tedy – v lese.
Jedinou legitimní možností by bylo na lokalitách, na nichž vítězné firmy odstoupí, vypsat nové, zcela standardní výběrové řízení, které by ale se všemi zákonnými odvolacími lhůtami trvalo nejméně půl roku. Po celou tuto dobu by nejen těžařské firmy, ale především jejich zaměstnanci, obvykle patřící k sociálně slabší části občanů, neměli záruku práce. To vše by si měli uvědomit „strážci transparentnosti“, včetně Transparency International, budou-li požadovat po LČR, aby tendry s uchazeči z druhých a třetích míst nepodepisovaly.
To, že možnost získání zakázek pro firmy z druhých a třetích míst je velmi reálná, je dáno výsledky tendrů, kdy zhruba tři čtvrtiny zakázek vyhrála pro rok 2012 firma LESS and Forest. Byť jde o přitom největší firmu na tuzemském trhu, nemá na zajištění všech vyhraných zakázek dostatečnou kapacitu. Je tedy logické, že se části svých vítězství vzdá ve prospěch dalších v pořadí, a představitel společnosti LESS Jan Mičánek již takový postup veřejně avizoval.
Právě s takovou možností legislativa počítá, takže podepisovat smlouvy s firmami z druhých a dalších míst není žádný zločin, ale jen a pouze naplnění litery zákona. Navíc se díky tomu rozloží státní zakázka mezi více subjektů, což je jen dobře pro rozvoj konkurenčního prostředí. Nejen proto, ale také kvůli stabilizaci nabídky dřeva z LČR pro další zpracování, by tedy LČR podepisovat smlouvy nejen s vítězi měly. Vlastně podle zákona musí.
Bude-li kdosi moudrý prosazovat opak, je třeba počítat s celou řadou negativních dopadů. V prvé řadě s alespoň dočasnou ztrátou pracovních míst pro pracovníky v lesích v místech, kde nebude umožněno podepsat zakázku z jiného než prvního místa. To může být odhadem na 30 až 40 procentech lokalit. V druhé řadě hrozí žaloby na LČR. Ve třetí řadě vzrostou díky nedostatku nabídky ceny dřeva na tuzemském trhu. Díky tomu poklesne konkurenceschopnost tuzemských zpracovatelů dřeva a část z nich nepřežije z toho vyplývající ekonomické problémy. A hlavně – LČR poruší z lobistických důvodů zákon a jako státní podnik tím vyšle i do zahraničí signál, že v naší zemi ani stát nedodržuje to, co se zákona dodržovat má. Dobré střelivo pro všechny, kteří vedou nebo se chystají vést arbitráže proti naší zemi.
Zejména z neznalosti zákona o zadávání veřejných zakázek a rámcových podmínek tendrů LČR se v komentářích k výsledkům soutěží objevila celá řada názorů, podle nichž musí LČR podepisovat smlouvy na zakázky pouze s vítězi na jednotlivých lokalitách, a pokud se tak nestane, musí LČR vyhlásit na příslušném místě nové výběrové řízení. Pokud by LČR podepisovaly smlouvy s firmami, které se umístily na druhém nebo třetím místě, hrozí prý riziko „přeprodejů“ a „oligokartelů“.
To je ovšem naprostý nesmysl. V první řadě je nutné připomenout, že v minulosti podepisovaly LČR smlouvy s firmami z druhých a třetích míst zcela standardně. V druhé řadě je vhodné vědět, že s touto možností zákon o veřejných zakázkách přímo počítá, a díky znění zákona s ní také počítají podmínky tendrů samotných LČR. Co je ale zcela zásadní, je skutečnost, že v případě, že by LČR při odstoupení konkrétního vítěze na konkrétní lokalitě nevyužily možnost podepsat smlouvy se soutěžiteli, kteří se umístí na druhém či dalším místě, nemohou podle zákona vypisovat na takové lokalitě zrychlené („jednací řízení bez uveřejnění“ - JŘBU) výběrové řízení. Jinak by lesy porušily zákon, čímž by se vystavily riziku žalob. Zcela zřejmé je navíc i to, že JŘBU je méně transparentní, než klasické výběrové řízení a navíc, pokud by se část zakázek LČR uskutečňovala formou JŘBU a část klasickými tendry, měly by firmy zajišťující pro státní lesy zakázky rozdílné podnikatelské podmínky. A tolik zdůrazňovaná transparentnost by byla definitivně v háji, tedy – v lese.
Jedinou legitimní možností by bylo na lokalitách, na nichž vítězné firmy odstoupí, vypsat nové, zcela standardní výběrové řízení, které by ale se všemi zákonnými odvolacími lhůtami trvalo nejméně půl roku. Po celou tuto dobu by nejen těžařské firmy, ale především jejich zaměstnanci, obvykle patřící k sociálně slabší části občanů, neměli záruku práce. To vše by si měli uvědomit „strážci transparentnosti“, včetně Transparency International, budou-li požadovat po LČR, aby tendry s uchazeči z druhých a třetích míst nepodepisovaly.
To, že možnost získání zakázek pro firmy z druhých a třetích míst je velmi reálná, je dáno výsledky tendrů, kdy zhruba tři čtvrtiny zakázek vyhrála pro rok 2012 firma LESS and Forest. Byť jde o přitom největší firmu na tuzemském trhu, nemá na zajištění všech vyhraných zakázek dostatečnou kapacitu. Je tedy logické, že se části svých vítězství vzdá ve prospěch dalších v pořadí, a představitel společnosti LESS Jan Mičánek již takový postup veřejně avizoval.
Právě s takovou možností legislativa počítá, takže podepisovat smlouvy s firmami z druhých a dalších míst není žádný zločin, ale jen a pouze naplnění litery zákona. Navíc se díky tomu rozloží státní zakázka mezi více subjektů, což je jen dobře pro rozvoj konkurenčního prostředí. Nejen proto, ale také kvůli stabilizaci nabídky dřeva z LČR pro další zpracování, by tedy LČR podepisovat smlouvy nejen s vítězi měly. Vlastně podle zákona musí.
Bude-li kdosi moudrý prosazovat opak, je třeba počítat s celou řadou negativních dopadů. V prvé řadě s alespoň dočasnou ztrátou pracovních míst pro pracovníky v lesích v místech, kde nebude umožněno podepsat zakázku z jiného než prvního místa. To může být odhadem na 30 až 40 procentech lokalit. V druhé řadě hrozí žaloby na LČR. Ve třetí řadě vzrostou díky nedostatku nabídky ceny dřeva na tuzemském trhu. Díky tomu poklesne konkurenceschopnost tuzemských zpracovatelů dřeva a část z nich nepřežije z toho vyplývající ekonomické problémy. A hlavně – LČR poruší z lobistických důvodů zákon a jako státní podnik tím vyšle i do zahraničí signál, že v naší zemi ani stát nedodržuje to, co se zákona dodržovat má. Dobré střelivo pro všechny, kteří vedou nebo se chystají vést arbitráže proti naší zemi.