Téma kvality potravin, zejména poté, co počátkem roku zveřejnila svá loňská zjištění Státní zemědělská a potravinářská inspekce, plní stránky novin, obrazovky televizí i virtuální realitu webů a facebooků více než kdy předtím. To je jistě pozitivní.
Naprostou tragédií ale je, že potřebu vyjadřovat se ke kvalitě cítí naprosto všichni, přičemž téměř všichni konstatují zcela vážně nepravdy, polopravdy nebo vyslovené lži. Pokud budeme takto v diskusi pokračovat dál, úspěšně zdegradujeme veškerou potravinářskou produkci na tuzemském trhu a nikdo nebude vědět, co vlastně kvalitní je a co ne, a hlavně proč.
Poslednímm impulsem, který mě donutil napsat pár řádek na toto téma, bylo doporučení bloggera Jaroslava Krejčího na shlédnutí pořadu „Máte slovo“ ze dne 16. února, který byl právě kvalitě potravin věnován. Vzhledem k tomu, co v tomto pořadu zaznělo, bych naopak já uvedený pořad doporučil maximálně jako odstrašující příklad pokusu o osvětu laické veřejnosti.
Excesů v něm byla celé řada, od evidentně nepřipraveného náměstka ministra průmyslu a obchodu Bedřicha Dandy, přes autoprezentaci viceprezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Martina Ditmara až zejména po „nespokojeného občana“, který se v průběhu vysílání snažil o reklamu na jakousi osvětovou publikaci a před kamerou mával platem vajíček s nápisem Česká vejce jako příkladem prezentace české potravinářské produkce. K tomu snad jen poznámka, že právě Česká vejce měla v minulosti problémy s dovozem zahraničních vajec a připomenutí, že když nějaká potravina nese název „český“, vůbec to nemusí být pravda. Mimochodem, skutečná země původu vajec se pozná až na samotném vajíčku, kde je v případě českého původu razítko „CZ“. To ale spotřebitel vždy nezjistí, protože by musel v obchodech rozbalovat plata vajec obvykle zabalená v igelitu.
Specificky uchopeným pojmem v uvedeném pořadu byl „separát“, který označila sama moderátorka pořadu za pojem hodný zapamatování. To klidně ano, ale v takovém případě by součástí paměti neměla být doprovodná snůška nesmyslů, které kolem tohoto pojmu zazněly. Nemá cenu to rozebírat (ale pokud někdo bude chtít, udělám to v reakcích), skutečností ale je, že separát neobsahuje ani peří, ani zobáky či pařáty, ani PŘIDANOU krev, kůži nebo tuk, a dokonce v některých případech, kdy se při zpracování strojově odděleného masa (správný název pro separát) používají moderní technologie, ani ty zpropadené kosti.
Uvedený pořad nebyl jediným případem matoucí spotřebitele. Vzrušení na trhu vzbudily i výsledky testů kuřat od občanského sdružení Dtest, z nichž jakoby vyplývalo, že tuzemští výrobci kuřat produkují výrobky plné nebezpečných salmonel. Bohužel, součástí medializovaných výsledků nebyla zásadní a podstatná informace – totiž, kde byla testovaná kuřata zakoupena. Až po čase se konstatovalo, že vzorky nebyly odebrané u výrobce. To je ovšem poměrně důležité, protože následné kontroly u tuzemských výrobců neodhalily žádné pochybení, což potvrzuje známou skutečnost, že k pomnožení bakterií obvykle dochází při transportu zboží a při jeho nevhodném skladování, a to i u samotných spotřebitelů. Jenže vyznění kauzy dopadlo negativně na výrobce, kteří v tom byli úplně nevinně.
Případů populisticky pojatých informací týkající se kvality potravin je bohužel nekonečné množství, a je smutné, že se na jejich šíření podílejí i lidé, které laické veřejnost považuje za autority, a proto jejich tvrzení věří. Údaj o peří v separátu například zazněl již dříve i v pořadu „Jste to, co jíte“ od lékařky, jiný lékařský odborník zase před časem označil hovězí „nebio“ maso za rizikové díky možné přítomnost lepku z jejich krmení, známá moderátorka upozorňovala na praxi, podle které se do mléka (myslím tím opravdu normálního mléka k pití) přidává řepkový olej (ten se ale dává do jiných výrobků, typicky do šlehačky), představitel kulinářského institu zase veřejně tvrdí, že šunka neobsahuje maso (to by se tak nemohla nazývat), a tak dále.
Tedy: Mluvme o kvalitě potravin, je to žádoucí. Nechť se ale k odborným věcem vyjadřují nepopulisticky ti, kteří o tom něco vědí...