Nejnovějším mediálním hitem týkající se problematiky krajiny je zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), podle kterého šla část dotací do zemědělství neoprávněně také na výstavbu golfových hřišť. V krátké době je to přitom již druhé zjištění NKÚ týkající se dotací směrovaných nějakým způsobem do krajiny, které vysílá emoce nesprávným směrem.

To první se, pro připomínku, týkalo efektivity protipovodňových opatření, kde NKÚ posuzoval jejich účinnost v souvislosti budováním rybníků, s tím, že tato účinnost není prokazatelná. Nyní jsou trnem v oku Úřadu golfová hřiště. K obojímu lze ovšem konstatovat, že jak rybníky, tak i golfová hřiště jsou přínosem pro krajinu, protože zvyšují pestrost krajiny a schopnost půdy zadržovat vodu.

Celá problematika má ovšem daleko širší filosofický rámec – totiž správnou odpověď na otázku, co vše spadá do zemědělského hospodaření a na co lze vydávat veřejné prostředky. Převažujícím názorem ve společnosti, a jak vidno, i v kompetentních orgánech, je přitom představa, že zemědělství je jen a pouze produkce zemědělských surovin. To je ale značně zúžený a v praxi nerealistický pohled, protože zemědělství v sobě zahrnuje také péči o krajinu, a je i podstatnou součástí rozvoje venkova, což zdůrazňuje i Společná zemědělská politika EU (SZP) nemalými dotacemi, zastřešenými Programem rozvoje venkova (PRV). Ten připravuje a finanční prostředky vyplácí právě ministerstvo zemědělství. Zcela legitimní součástí celkového hospodářského výsledku zemědělského resortu jsou pak každoročně výsledky takzvaných nezemědělských činností, z nichž značná část souvisí s obhospodařováním pozemků, ale jde také o jiné činnosti, a to nejen například o výrobu lokálních potravin (což je vlastně průmyslový nezemědělský obor). Nejen produkce zemědělských surovin byla ostatně součástí zemědělského podnikání vždy, i v předlistopadovém období. Tehdy se to nazývalo „přidruženou výrobou“, dnes je to „diverzifikace zemědělských činností“.

K uvedenému problému golfových hřišť lze navíc uvést, že na tento typ ploch nelze vyplácet takzvané přímé platby. Pakliže tedy nějaký příjemce dotací – vlastník, spolumajitel nebo nájemce ploch golfových hřišť nějaké peníze dostal, nemohlo to být primárně na tyto plochy. „Golfové aktivity“ ale mohou tvořit skutečně významnou část příjmů z činnosti podnikatele registrovaného jako zemědělec, což ovšem není nic proti ničemu. NKÚ se ovšem domnívá, že ministerstvo zemědělství může omezit přímé platby pro takové subjekty, které jsou více nezemědělci než zemědělci.

To vypadá na první pohled logicky, zejména když jde o golfová hřiště, jejichž majitelé a uživatelé mají image libových městských frajerů hrajících si na milionáře, nebo kteří dokonce milionáři jsou. Pokud si ale odmyslíme od golfových hřišť tyto občany, zůstane zatravněná část krajiny s krajinnými prvky, kterou lze mimo jiné považovat za část krajiny zvyšující schopnost zadržovat vodu a poskytující jako bonus celkem příjemný vizuální vjem. Pro životní prostředí je to rozhodně lepší řešení, než zemědělské pozemky poseté solárními panely nebo někdejší zemědělské plochy vybetonované pro výstavbu logistických či administrativních center.

Je také vhodné vědět, že možnost omezit přímé platby (vztažené na plochu zemědělské půdy) nevyužila zatím žádná země EU. To je ovšem naprosto logické – právě proto, že v zahraničí je daleko četnějším jevem, že primární zemědělská činnost netvoří dominantní část podnikatelských aktivit lidí podnikajících na venkově. Intenzifikace zemědělství (a nyní nechme stranou to, zdali je to tak správně nebo ne) vede totiž k poklesu počtu potřebných zaměstnanců v oboru, a výzvou doby je tak rozšířit spektrum pracovních příležitostí na venkově o jiné oblasti, než je prvovýroba. Jak již bylo řečeno, bylo tomu tak vždy. Pakliže by tedy mělo ministerstvo zemědělství omezovat dotace subjektům tak, jak to navrhuje NKÚ, zvýšila by se na našem venkově nezaměstnanost.

Je proto na čase zavnímat, že zemědělství je daleko širší pojem, než pouhá prostá produkce surovin k výrobě potravin. Vzorem v takovém vnímání by měly ale jít především orgány státní správy – jinak se přístup společnost k této oblasti podnikání těžko změní. Což je ovšem v neprospěch všech, i zemědělců.