Po mnohaletých diskusích dala Evropská unie členským státům volnost při rozhodování o tom, zdali na svém území povolí nebo zakáží pěstovat geneticky modifikované odrůdy (GMO) hospodářských plodin. Cílem tohoto rozhodnutí bylo přitom odblokovat patovou situaci, kdy část zemí EU požadovala plošný zákaz produkce GMO, jiné zase proti GMO takové výhrady neměly a na úrovni EU tak nebylo možné dosáhnout konsensu.
Nutno podotknout, že v rámci EU držela Česká republika historicky vždy liberálnější přístup a vystupovala proti plošným zákazům GMO. Teď ale nastává situace, kdy bude muset tento postoj obhájit bez alibi EU před svými občany. A záležet bude především na mediálním obrazu GMO. Ten již začínají aktivně vytvářet odpůrci GMO, nejhlasitěji pak Svaz ekologických zemědělců PRO-BIO, podle kterého „by pěstování modifikovaných plodin zvýšilo cenu biopotravin“. Média pak píší o „zpřísnění“ legislativy s podtextem, že produkci GMO by naše země neměla povolit. Opačné hlasy moc slyšet nejsou, přestože argumentů pro využití biotechnologií v zemědělství stále přibývá. Proti uměle zkreslovanému obrazu GMO je dokonce i Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství (ČTPEZ), která podle svého prohlášení nové nařízení (EU) vítá. „Upozorňuje však, že v České republice dnes neexistuje otevřená komunikační platforma, která by nabízela prostor k veřejné diskuzi o reálných přínosech a hrozbách, které GMO produkce pro Českou republiku představuje,“ uvádí v prohlášení.
Což je skutečně podstata věci. O GMO se v naší zemi (ostatně stejně jako o celé řadě jiných témat) diskutuje z pozice emocí, hypotetických a zatím nikde nedoložených hrozeb a tedy bez skutečné znalosti problému. Skuteční odborníci, jako je třeba dlouholetý šéf české komise pro GMO Jaroslav Petr, to ale vidí jinak. „Geneticky modifikované odrůdy odolné ke hmyzím škůdcům nejsou tolik napadány plísněmi a obsahují často o několik řádů nižší koncentrace nebezpečných plísňových toxinů schopných vyvolat kromě jiného malformace plodu nebo nádorová onemocnění. Člověk nemusí jíst kukuřici, aby z těchto jedů dostal svůj díl. Mykotoxiny se s krmivy stěhují do zvířat a my je pak jíme v mase, mléku nebo vejcích. Neničí se ani vařením či pečením. Zanedbatelný není ani nástup nových škůdců. Patří k nim třeba brouk bázlivec ničící porosty kukuřice už i na českých polích. Pěstování geneticky upravených odrůd odolných k bázlivci nabízí alternativu ke stávajícím postřikům jedovatými insekticidy,“ napsal nedávno v Lidových novinách.
A nejen to. Samozřejmě „neúmyslně“ nezaregistroval tuzemský mediální prostor informaci, podle které oficiálně před pár dny povolila dovozy GMO plodin ze zahraničí nejrychleji se rozvíjející světová velmoc Čína, která je obvykle spíše zmiňována jako země sázící na ekologické zemědělství. Vše je ale jinak. Čína zahájila v loňském roce dialog s USA, přičemž cílem je spolupráce v oblasti biotechnologií (GMO), které „podpoří inovace v zemědělství a zajistí, aby regulatorní rámce obou zemí byly včasné a ochraňovaly zemědělský obchod mezi USA a Čínou." (kdo nevěří, ať se koukne na stránky http://www.isaaa.org/)
V britském časopise byla zase nedávno publikována zpráva, podle které došlo „vlivem pěstování HT (tedy GMO) plodin došlo k redukci celkového množství používaných herbicidů, a tím i k následnému pozitivnímu environmentálnímu dopadu, ve srovnání s klasickými postupy. Pěstování HT plodin také umožnilo pěstitelům zjednodušit pěstební postupy, např. přechodem od orby k bezorebným technologiím či konzervativním systémům zpracování půdy. Široké spektrum selektivních herbicidů bylo nahrazeno jedním nebo dvěma širokospektrálními herbicidy (zejména glyfosátem) používanými ve spojení s dalším jedním nebo dvěma doplňkovými herbicidy," uvádí britské médium. Podrobnosti lze najít na stránkách společnosti Biotrin.
Přes tyto ryze aktuální informace je česká veřejnost nadále strašena riziky GMO. Jejich pěstování má přitom přínosy nejen ekonomické, ale i ekologické (snížení zatížení půdy chemickými prostředky), ale i další pozitiva, včetně, jak píše Jaroslav Petr, příznivých (ne naopak!) vlivů na lidský organismus. A že by GMO zdražily biopotraviny? To spíš vypadá jako další díl marketingu na zdražování již tak drahé ekologické produkce. Fór je totiž v takzvaných ochranných pásmech, které mají být v krajině kolem GMO plodin, aby „neinfikovaly“ ekologické produkty. Za prvé je třeba říci, že stanovená ochranná pásma jsou zbytečně rozsáhlá, takže by je klidně bylo možno redukovat. Za druhé ale – pokud by zůstala zachována - by se v nich nemohla žádná, potenciálně „infikovatelná“ hospodářská plodina pěstovat, což by bylo pro naší krajinu jen dobře. I zdánlivě nevyčerpatelná příroda si potřebuje občas od zemědělského hospodaření na chvíli odpočinout, takže nechat na čas půdu ladem je žádoucí a věděli to už naši předkové. Ví to kupodivu i jinak všelijakými nesmysly zatížená Evropská unie, která považuje zařazení půdy ladem do osevních postupů za možnost naplnění takzvaného ozelenění (greening), což je podmínka pro výplatu 30 procent zemědělských dotací na plochu.
O roli GMO v našem zemědělství a životním prostředí je určitě třeba diskutovat. Už proto, že by měli mít spotřebitelé na výběr mezi produkcí surovin k výrobě potravin jak klasickými postupy, tak prostřednictvím ekologického zemědělství, tak ale i GMO. To sice teoreticky mají, ale ne na základě objektivních a racionálních poznatků vědy a výzkumu, ale na základě marketingu. Když už je tedy výzvou doby zvýšit povědomí lidí o tom, co vlastně jedí, nebylo by vůbec od věci sdělovat i dostatečně věrohodné údaje o GMO.