Upřímně řečeno, ve světle množství fotograficky zdokumentovaných případů „dodržování“ hygieny v podnicích veřejného stravování, především provozů restaurací, by měl hlavní hygienik ČR Vladimír Valenta ohledně tématu hygieny v těchto provozech maximálně tak mlčet. Právě on je tím odpovědným za stav, který od počátku letošního roku začala cíleně monitorovat Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) a Státní veterinární správa ČR (SVS), a jehož obraz lze mimo jiné dohledat na serveru potravinynapranyri.cz.
Stávající hlavní hygienik je ve své funkci od roku 2012, takže zcela jistě nelze říci, že za stav, ve kterém našly kontrolované provozy kontrolní orgány působící v gesci ministerstva zemědělství, vlastně nemůže, protože jej zdědil. Naopak, odhalení skutečnosti, za kterou do doby platnosti poslední novy zákona o potravinách nesly výlučnou odpovědnost orgány ochrany veřejného zdraví – tedy hygienici, dalo poměrně jednoznačnou odpověď na to, jak v praxi hygienický dozor v restauracích do doby současné podoby zákona o potravinách fungoval.
Již při diskusích při formulování zmiňované poslední novely tohoto zákona obhajoval stejný hlavní hygienik tvrdošíjně zachování kompetencí hygieniků v restauracích bez účasti dalších dozorových orgánů, a tehdy stejně jako dnes varoval před ohrožením zdraví lidí, když hygienici o své výlučné postavení přijdou. Čas ale ukázal, že k ohrožení zdraví mohlo naopak dojít, a zřejmě také v praxi došlo, byť na to v příslušných souvislostech nikdo neupozornil, právě laxním přístupem minimálně některých hygieniků v minulosti. Jestliže po již prokazatelné skutečnosti v současné době hlavní hygienik opět šíří mezi spotřebiteli a zákazníky restaurací a dalších stravovacích zařízení strach a operuje zdravotními riziky, stálo by spíše za úvahu, aby některá z u nás celkem neviditelných organizací spotřebitelů podala na hlavního hygienika trestní oznámení pro podezření z šíření poplašné zprávy.
Tvrzení hlavního hygienika, podle kterého nemají pracovníci SZPI nebo SVS příslušnou odbornost na posuzování zdravotního stavu zaměstnanců stravovacích zařízení, je přitom naprosto zavádějící. Orgány působící v gesci ministerstva zemědělství samozřejmě dozorují také proces výroby potravin, kde se stejně jako v restauracích pohybují živí lidé, kteří musí dodržovat také (ale nejenom, v tom je dozor SZPI a SVS komplexnější) hygienické předpisy. Nepříliš známou skutečností je navíc to, že úroveň vzdělání pracovníků SZPI a SVS z hlediska vysokoškolského vzdělání je v průměru vyšší, než vzdělání zaměstnanců orgánů ochrany veřejného zdraví. I když titul nutně nemusí znamenat vše a zásadní vliv má také reálná praxe, je poukazování na odbornost hygieniků při kontrolách v restauracích v této souvislosti minimálně nekorektní. Navíc, není pravdou, že hygienici by v případě, že by byla přijata připravovaná další novela zákona o potravinách přijata, do podniků veřejného stravování včetně restaurací vůbec nemohli. Jejich role by ale přicházela až ve chvíli, pokud by existovalo vážné podezření na humánní infekce, jejichž nositeli by byli zaměstnanci restaurací.
Právě majitelé a provozovatelé restaurací a dotčených stravovacích zařízení by přitom měli zamýšlenou novelu přivítat – minimálně v tom, že by se tím měl snížit počet kontrol v jejich provozech. Je samozřejmě nešťastné, že by pro ně novela novely znamenala další změnu v systému, který se v praxi ještě ani neohřál, na druhou stranu by ale šlo o jednu z mála změn, která reálně naplňuje všeobecně vzývanou tezi o snížení státní byrokracie. Pokud přitom hlavní hygienik operuje tezí, podle níž nebude díky novele personál otevřených stravovacích zařízení podroben hygienické kontrole, pak není nic jednoduššího, aby tito lidé chodili na prohlídky k humánním lékařům. Pokud i to považuje za riziko, nepřímo obviňuje všechny zaměstnance restaurací z možného podvodného jednání.
Jednostranná interpretace potenciálních „rizik“ při poklesu kompetencí hygieniků v otevřených stravovacích zařízeních je každopádně ukázkou manipulace veřejností prostřednictvím s ministerstvem zdravotnictví spřízněných médií, proti které je nutné se zásadně ohradit. Také snaha hlavního hygienika využít k šíření strachu mezi veřejností i zdravotnické odbory je na pováženou. Při skutečně dobrém managementu orgánů ochrany veřejného zdraví totiž ani náhodou nehrozí, že by hygienici neměli co dělat a těm, kteří dosud chodili do hospod, hrozí ztráta zaměstnání. Naopak, v kompetencích hygieniků je stále množství činností, které díky platné legislativě ani nelze objektivně plnohodnotně stihnout.
Boj za kompetence hygieniků v restauracích tak spíše ukazuje na to, že některým jedincům hrozí spíše než ztráta zaměstnání ztráya výhod, kterých požívali za toleranci stavu v dobách, kdy byli v kontrolách restaurací jedinými vládci. Výsledky můžeme sledovat po celou dobu letošního roku, kdy do otevřených stravovacích zařízení vstoupila jejich konkurence – tak totiž hygienici pracovníky SZPI a SVS vnímají. Nemuselo to tak být, kdyby svou roli v minulosti zvládali hygienici lépe. Což ale možná i objektivně opravdu nemohli, neboť toho na nich leží opravdu hodně.