Po více než čtvrt století došli také v naší zemi výrobci potravin společně s některými obchodníky k logickému a ze zahraničních zkušeností ve vyspělých zemích známému závěru: Totiž, aby se mohlo nějaké společné dílo podařit, je nutná spolupráce obou stran. V tomto případě jde o snahu zvýšit odbyt kvalitních tuzemských potravinářských produktů.
Stát se tak má prostřednictvím spolupráce Asociace českého tradičního obchodu (AČTO), Potravinářské komory ČR, Agrární komory ČR a Hospodářské komory ČR. Což je celkem přelomový akt, protože dosud si každý v zásadě hrál na svém písečku a druhá strana byla často vice nepřítelem než partnerem. Situaci samozřejmě nepomohly a nepomáhají nové a nové značky potravin, jejichž záměrem je deklarovat jejich národní původ, aniž by ale bylo zřejmé, v čem konkrétně onen původ spočívá a jak vlastně příslušné produkty mezi desítkami tisíců dalších položek poznat.
Je přitom celkem logické, že identifikačním parametrem je nejen z hlediska původu, ale také z pohledu kvality více než nějaká značka technologický postup výroby včetně definice použitých surovin. Právě to je cílem takzvaných cechovních norem, které v současnosti zpracovává Potravinářská komora ČR a které jsou v zásadě nástupci někdejších ČSN pro potraviny, po nichž značná část spotřebitelské veřejnosti nostalgicky touží. Inovovaná podoba ČSN tak reálně vychází vstříc požadavkům zákazníků, a zároveň nechává na úvaze výrobců, zda chtějí své produkty podle cechovních norem vyrábět. To by nebylo něco zas tak převratného, důležité jsou ale další kroky. AČTO totiž zároveň připravuje certifikaci prodejen, v nichž se budou potraviny vyrobené podle cechovních norem v určitém významném podílu (zatím se uvažuje o podílu mezi 60 až 70 procenty) prodávat. Spojením obou kroků by tak měl spotřebitel získat velmi jednoduchou metodou informaci, kde najde významnou nabídku tuzemských potravin, a to takových, které by měly mít obecně vyšší kvalitu, než zaručují stávající značky potravin, snad s výjimkou výrobků, které jsou nositeli některé ze tří evropských značek potravin. Ty lze za kvalitní a zároveň tuzemské již dnes považovat právě proto, že podmínkou udělení takové značky jsou právě zaručené technologické výrobní postupy a definované suroviny.
Záležet bude pochopitelně na dvou krocích – jak přísné a ohledem na kvalitu připravované cechovní normy budou, a jaké budou podmínky certifikace prodejen. Prezident Potravinářské komory ČR Miroslav Toman ale slibuje, že cechovní normy budou přísnější, než například projekt Česká potravina ministerstva zemědělství, ba přísnější, než jsou parametry výroby a závazného obsahu masa v případě známé špekáčkové vyhlášky. Některé z připravovaných norem už komora zveřejnila na internetu, což je další dobrá zpráva pro spotřebitele – totiž že komora před ním nic netají. Každopádně, dodržení cechovních norem zúží okruh výrobků, které se dnes jako „české“ a „kvalitní“ spotřebiteli nabízejí. To zároveň znamená, že obchody s významným podílem potravin vyrobených podle cechovních norem musí jejich závazný podíl strategicky zvážit, a je tak otázkou, od jakého podílu může příslušný obchod připravovaný certifikát získat.
Hned na počátku by měli navíc spotřebitelé vědět, že potraviny vyrobené podle cechovních norem budou ve většině případů dražší oproti potravinám, které podle cechovních norem vyráběny nebudou. Na rozdíl od různých marketingových projektů by ale v tomto případě měl spotřebitel vědět, z čeho příslušná vyšší cena vychází a stejně tak by si měl uvědomit, že částečně vyššími výdaji za takové potraviny mimo jiné v budoucnosti ušetří na výdajích týkající se péče o své zdraví. Kromě toho by se mohl začít tuzemský spotřebitel odpovědněji rozhodovat ohledně objemu nákupu potravin a tedy omezit plýtvání s nimi. Platí také, že nákupem tuzemských potravin podporují lidé národní nebo přímo regionální ekonomiku a zaměstnanost.
To vše jsou jistě známé teze, které však měly dosud od teorie do praxe poměrně daleko. Možnou spoluprací výrobců a obchodníků sdružených v AČTO by se ale k praxi mohly skutečně přiblížit. I proto, že AČTO představuje zhruba 25 procent podílu na tuzemském trhu prodeje potravin a disponuje plošně po celém území země asi 7 000 prodejními místy.