Podřezávání mlékárenské větve
Nic proti nadnárodní solidaritě našich zemědělců s německými producenty mléka. Ve své podstatě je totiž překročení našich hranic v myšlení tuzemských zemědělců posunem, a za to by si vlastně měli zasloužit pochvalu. Něco jiného je ale argumentace odůvodňující likvidaci tuzemského mléka a důsledky nátlakových akcí prvovýrobců pro konkurenceschopnost evropského a tedy i našeho zemědělství v porovnání s mimoevropskými teritorii.
V první řadě je nutné konstatovat, že zemědělci v ČR by mléko vůbec likvidovat nemuseli, i kdyby nevyvezli do Německa ani litr. V ČR je daleko vyšší zpracovatelská kapacita mlékáren než možnost zpracovat navíc zhruba 30 milionů litrů mléka měsíčně, což je množství, které se do Německa vyváží. Argument „přebývajícího mléka“ tedy vůbec nesedí. Nic nepřebývá. Naopak naše mlékárny by z nevyvezeného mléka mohly vyrobit více výrobků.
Druhá věc je reálná cena mléka na evropských trzích. Ta se pohybuje v průměru kolem 35 centů za litr, což je ovšem hluboko pod požadavky německých farmářů. Ti požadují cenu 43 centů, což se na naše peníze suma blížící se 12 korunám za litr. Taková cena by samozřejmě zvýšila ceny mlékárenských potravinářských výrobků – ale to není ten hlavní problém. Základním problémem je, že evropské (německé, české atd.) mlékárenství by zásadně ztratilo na své konkurenceschopnosti (cenové), a to právě v období před blížící se liberalizací světového agroobchodu. Nemělo by tedy „natrénováno“ na globální konkurenci, což znamená riziko, že v této konkurenci neuspěje. Výsledkem prosazení vysokých cen mléka tak může být v budoucnosti omezení evropské potravinářské mlékárenské produkce, nižší potřeba mléčné suroviny a reálné „snížení rozměru zemědělství“ a „ztráta soběstačnosti“, což jsou pojmy, kterými zemědělci tak rádi operují.
Samozřejmě že rostoucí cena ropy, energií nebo stále se zvyšující mzdy znamenají pro zemědělce vyšší náklady na produkci surovin – i mléka. I přesto by měli za současné situace vydělávat dobří producenti mléka minimálně od ceny nad devět korun za litr, při deseti korunách již zcela jistě. Nepochybně se přitom najdou lidé, kteří budou na číslech dokazovat, jak se na mléku za méně než deset korun prodělává. Takové tendence tady ale byly vždy. V živé paměti mám například všeobecně uznávaný nákladový kalkul mlékárenského odborníka, který prokazoval, že mléko nelze vyrobit pod hranicí 8,50 koruny. Podotýkám, že je to už pár let. V té samé době ovšem řada zemědělců zcela reálně a bez zásadních potíží vyráběla mléko za sedm a méně korun. Bingo.
Takže bacha na kalkuly. Jinak bychom mohli dopadnout jak v dobách před zavedením železnice, kdy bylo seriózně jasně dokázáno, že vlak nemůže jet rychlostí vyšší než 35 kilometrů v hodině, protože cestující by se v něm udusili….
V první řadě je nutné konstatovat, že zemědělci v ČR by mléko vůbec likvidovat nemuseli, i kdyby nevyvezli do Německa ani litr. V ČR je daleko vyšší zpracovatelská kapacita mlékáren než možnost zpracovat navíc zhruba 30 milionů litrů mléka měsíčně, což je množství, které se do Německa vyváží. Argument „přebývajícího mléka“ tedy vůbec nesedí. Nic nepřebývá. Naopak naše mlékárny by z nevyvezeného mléka mohly vyrobit více výrobků.
Druhá věc je reálná cena mléka na evropských trzích. Ta se pohybuje v průměru kolem 35 centů za litr, což je ovšem hluboko pod požadavky německých farmářů. Ti požadují cenu 43 centů, což se na naše peníze suma blížící se 12 korunám za litr. Taková cena by samozřejmě zvýšila ceny mlékárenských potravinářských výrobků – ale to není ten hlavní problém. Základním problémem je, že evropské (německé, české atd.) mlékárenství by zásadně ztratilo na své konkurenceschopnosti (cenové), a to právě v období před blížící se liberalizací světového agroobchodu. Nemělo by tedy „natrénováno“ na globální konkurenci, což znamená riziko, že v této konkurenci neuspěje. Výsledkem prosazení vysokých cen mléka tak může být v budoucnosti omezení evropské potravinářské mlékárenské produkce, nižší potřeba mléčné suroviny a reálné „snížení rozměru zemědělství“ a „ztráta soběstačnosti“, což jsou pojmy, kterými zemědělci tak rádi operují.
Samozřejmě že rostoucí cena ropy, energií nebo stále se zvyšující mzdy znamenají pro zemědělce vyšší náklady na produkci surovin – i mléka. I přesto by měli za současné situace vydělávat dobří producenti mléka minimálně od ceny nad devět korun za litr, při deseti korunách již zcela jistě. Nepochybně se přitom najdou lidé, kteří budou na číslech dokazovat, jak se na mléku za méně než deset korun prodělává. Takové tendence tady ale byly vždy. V živé paměti mám například všeobecně uznávaný nákladový kalkul mlékárenského odborníka, který prokazoval, že mléko nelze vyrobit pod hranicí 8,50 koruny. Podotýkám, že je to už pár let. V té samé době ovšem řada zemědělců zcela reálně a bez zásadních potíží vyráběla mléko za sedm a méně korun. Bingo.
Takže bacha na kalkuly. Jinak bychom mohli dopadnout jak v dobách před zavedením železnice, kdy bylo seriózně jasně dokázáno, že vlak nemůže jet rychlostí vyšší než 35 kilometrů v hodině, protože cestující by se v něm udusili….