Přestože je zřejmé, že zejména zástupci velkých průmyslových zemědělských podniků spokojeni se změnami, které plánuje koalice udělat ve „Strategickém plánu SZP“ spokojeni nebudou, jeví se změny dojednané v úterý 11. ledna jako velmi dobrý kompromis.

Nejvyšší emoce vzbuzuje a jistě ještě vzbuzovat bude zvýšení platby na prvních 150 hektarů z původně plánovaných 10 procent vyčleněných na tyto účely z plateb na plochu (přímých plateb) na 23 procent. To představuje skutečně výraznou podporu pro „malé a střední zemědělce“, je však třeba říci, že tento krok zvýší dotace podnikům obhospodařující výměru zhruba do 1 500 hektarů, což zdaleka nejsou ani malé, ani střední, ale naopak i velké zemědělské podniky, které mimo jiné také zastupuje proti tomuto kroku protestující Agrární komora ČR (AK ČR) a Zemědělský svaz ČR (ZS ČR). Koalice navíc vyšla vstříc AK ČR a ZS ČR tím, že nebude uplatňovat zastropování (krácení dotací největším zemědělským podnikům), přičemž obojí v praxi znamená, že avizované změny budou znamenat vyšší dotace pro skutečně drtivou většinu zemědělců hospodařících v naší zemi.

Všichni zemědělci napříč názorovým spektrem také požadovali výši spolufinancování evropských peněz v budoucích Programech rozvoje venkova (takzvaný Pilíř II) z národních zdrojů ve výši 65 procent, což schválila ještě předchozí vláda. Ta nová tento úmysl potvrdila, přestože v koaliční dohodě je formulace „nejméně 35 procent“, a i tento verdikt lze tak považovat za kompromis vstřícný k požadavkům zemědělců bez ohledu na jejich velikost. Kdokoli, kdo do struktury našeho zemědělství a dotačních programů alespoň trochu „vidí“, musí za dojednané základní změny ve Strategickém plánu SZP současnou koalici pochválit.

Ty sice naplňují spíše požadavky sedláků sdružených v Asociaci soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), ale zdaleka ne všechny. ASZ mimo jiné požadovala zastropování přímých dotací, k nimž nedošlo, zvýšenou platbu na první hektary ve výši 30 procent (dohoda je na 23 procentech) či omezení investičních dotací na 5 milionů korun na jeden projekt (výsledkem jednání je hranice 30 milionů korun na projekt). Není to tedy tak, že by velké zemědělské podniky zásadně „ostrouhaly“, neboť ty úplně největší mohou přijít řádově o jednotky procent z původně plánovaných podpor. Zřejmě největším deficitem stávající koalice je tedy zejména skutečnost, že na této úrovni se zástupci AK ČR ani ZS ČR o plánovaných změnách oficiálně nejednala.

V souboji o evropské i tuzemské dotace do zemědělství by nicméně nemělo zapadnout ani vytvoření dostatečného finančního prostoru na opatření na ochranu přírody a krajiny, a to právě příslibem spolufinancování ve výši 65 procent. V této souvislosti je vhodné připomenout dvě skutečnosti – jednak, že jde o srovnatelnou míru kofinancování s okolními státy (tam se pohybuje mezi 60 až 80 procenty), což znamená, že by naši zemědělci neměli být znevýhodněni v porovnání se svou zahraniční konkurencí. Za druhé je pak třeba konstatovat, že spolufinancování se týká pouze již zmíněného Pilíře II, do něhož spadají jednak programy motivující zemědělce k přírodě šetrnějšímu hospodaření, jednak programy na podporu chovů hospodářských zvířat. To v praxi znamená, že ČR by měla mít dostatek peněz na zajištění veřejného zájmu při zlepšování stavu životního prostředí a adaptací na klimatickou změnu, což je v současné době zásadní požadavek evropské legislativy i nemalé části nezemědělské veřejnosti.

Právě větší zemědělské podniky nebo podniky specializované na živočišnou produkci, které nemají šanci pobírat dotace na zemědělskou půdu, mohou přitom využít k posílení svého podnikání peníze z Pilíře II, takže záležet bude především na tom, jak budou konkrétní programy konkrétně formulovány, přičemž v tomto smyslu je možné ještě nějaké úpravy očekávat. To samé se týká i možného zpřesnění podmínek dotací s cílem zlepšit stav naší krajiny, i tak je ale možné spravedlivě konstatovat, že se koaliční dohoda o změnách v zásadě povedla. Lze si tak jen přát, aby se napříč zemědělskou veřejností alespoň částečně zklidnily emoce, neboť i přes rozdílné a někdy nesmiřitelné postoje k reálné zemědělské politice ČR existuje také nemálo společných zájmů, mimo jiné při obhajobě konkurenceschopných podmínek k zemědělskému podnikání v postojích k plánovaným významným regulacím tohoto podnikání v rámci EU, a tedy i naší země.

Petr Havel