Pokračování války na Ukrajině a zároveň blížící se sklizeň základních zemědělských komodit na produkčně významnější severní polokouli jsou nepochybně základní faktory, od nichž se bude odvíjet cena zemědělských surovin a následně i cena potravin z těchto surovin vyráběných.

Dosavadní globální údaje přitom nenasvědčují tomu, že planetě hrozí globální potravinová krize, pokud tedy mluvíme o předpokládané celosvětové produkci pšenice, ale i dalších komodit. Podle zatím poslední, květnové prognózy amerického ministerstva zemědělství (USDA) týkající se celosvětové sklizně pšenice by se měla produkce této komodity letos pohybovat kolem 775 až 780 milionu tun, což je sice meziročně o něco nižší úroda (zhruba o 5 procent), do katastrofických scénářů má ale takový objem produkce daleko. Propad letošní produkce pšenice z Ukrajiny by se pak měl pohybovat kolem 10 až 15 milionu tun, přičemž celková obvyklá produkce pšenice z Ukrajiny je několik desítek milionů tun. Ta bude samozřejmě chybět v zemích, kam se v minulých letech z Ukrajiny pšenice exportovala, což je především sever Afriky a východní část Asie, kde skutečně hrozí, respektive již existuje, riziko nedostatku této komodity. Nejde ale o celosvětový, ale teritoriální problém. V této souvislosti by bylo možná také žádoucí připomenout, že Ukrajina byla exportérem pšenice a dalších komodit jen několik let – v minulosti byla tato země naopak významným importérem, a na Ukrajinu se vozila po řadu polistopadových let pšenice dokonce i z ČR.

Vyšší riziko než nedostatek pšenice (a dalších komodit) přitom představuje zejména vysoká cena zemědělské produkce a problém, jak dopravit potřebné suroviny na místa jejich nedostatku. Pokud se pak týká růstu nákladů na zemědělskou produkci, pak to je problém zejména těch oblastí, které jsou závislé na dodávkách energií nebo ropy, což je typicky zejména Evropa. Oblasti, které jsou energeticky soběstačné, na tom jsou a budou lépe, a spotřebitelé v nich budou čelit v zásadě jen již zmiňovanému riziku vyšších cen.

Předpokládaná letošní poměrně dobrá globální úroda (byť výsledky sklizní ještě nejsou známé, a jde tak trochu o „účet bez hostinského“) se již také odráží na ceně zemědělských komodit v rámci termínovaných obchodů, které jsou v kontraktech na období po letošní sklizni o několik desítek procent nižší, než na období do sklizně. Odhlédneme-li od pšenice, pak letos se například očekává meziročně zhruba o 10 procent vyšší celosvětová úroda olejnin, zejména pak sóji. To vše dává předpoklad k tomu, že vysoké ceny zemědělských komodit se sice udrží, v celosvětovém měřítku ale po letošní sklizni mohou dokonce i mírně poklesnout.

Pokud bychom se pak podívali na situaci v ČR, pak je třeba vědět, že loni bylo pro sklizeň v letošním roce oseto ozimou pšenicí meziročně o více než 11 procent ploch, a navzdory některým tuzemským regionům, které hlásí nedostatek vláhy a možné poškození porostů hospodářských plodin, lze podle převažujícího stavu porostů pšenice, ale i dalších plodin, očekávat letos v ČR poměrně dobrou úrodu. Je ovšem skutečností, že tak malá země, jako je ta naše, cenu na zahraničních trzích neovlivní, přesto je třeba připomenout, že ani po letošní sklizni v ČR nedostatek pšenice, nebo třeba řepky, jejíž osevní plochy mimochodem také mírně vzrostly, nehrozí.

Vyšší ceny zemědělských produktů a z nich vyráběných potravin v ČR i na území EU ale očekávat lze, a to kvůli vyšším nákladům zemědělců, které se plně promítnou až do cen v letošním roce. Vzhledem k tomu ale, že ne všechna světová produkční teritoria řeší problémy s růstem cen energií tak, jako EU, bude globální konkurence pravděpodobně působit na zmírnění růstu cen zemědělské produkce v rámci EU. Což není úplně dobrá zpráva pro evropské zemědělce, pro spotřebitele v ČR a Evropě však tento předpoklad představuje alespoň nějaké pomyslné „světlo na konci tunelu“.

Petr Havel