Přestože se hlavně kvůli zdražování potravin a nastavení dotací pro následující roky soustředí pozornost veřejnosti zejména na vývoj v oblasti zemědělství, stranou pozornosti by neměla zůstávat ani budoucnost našeho lesnictví. Impulzů k diskusím na toto téma navíc v poslední době přibývá, ať již jsou to připravované zásady Lesní strategie EU do roku 2030, data z nově publikované Zprávy o stavu lesa a lesního hospodaření v České republice za rok 2021 nebo zveřejnění výsledků ankety Strom roku 2022.

K tomu lze navíc přidat také připravovanou komplexní novelu zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesního zákona). Novela je to velmi potřebná, neboť od doby přijetí uvedeného zákona (1995) se v ČR mimo jiné podstatně změnila struktura vlastnictví lesních porostů prostřednictvím zemědělských i církevních restitucí a změnily se také (a ještě se jistě měnit budou) politické postoje k udržitelnému lesnímu hospodaření. Na našem území kromě toho proběhla i historicky největší kůrovcová kalamita, která zásadně zvýšila dynamiku opětovného zalesňování a potřebnou změnu druhové skladby lesních porostů.

Novela lesního zákona, která (nejen) na výše zmíněné změny reaguje, byla přitom ve své první verzi rozeslána zainteresovaným ministerstvům či zástupcům lesnické veřejnosti již v červnu letošního roku, samotné Ministerstvo zemědělství, které by mělo být předkladatelem novely, předpokládá zahájení legislativního procesu v průběhu první poloviny příštího roku. Zdálo by se tak, že na konkrétní rozbor změn v textu novely je ještě dost času, alespoň základní plánované změny je ale žádoucí popsat již nyní, třeba i proto, aby byly správně interpretovány.

Asi nejdůležitějším atributem novely je to, že by se změny v ní navrhované měly pozitivně projevit v možné rychlejší obnově lesních porostů a obecně pestřejší struktuře našich lesů. Jednou ze zásadních změn je totiž navrhované snížení takzvané doby obmýtí (minimálního věku stromů, které lze v rámci lesního hospodaření kácet), a to o dvacet let, ze současných 80 let na 60. Právě to by zvýšilo dynamiku žádoucí obnovy lesních porostů v ČR, neboť nové stromy logicky nelze sázet tam, kde ještě rostou stromy, které nelze pokácet. Druhou zásadní změnou je prodloužení lhůt pro obnovu a zajištění porostů, což v praxi znamená větší využití přírodních procesů (přirozené obnovy), což je v současné době doslova „požadavek doby“ a navíc v souladu se zmíněnou Lesní strategií EU.

Z podnikatelského hlediska je pak klíčové nové pojetí podmínek lesního hospodaření, a to prostřednictvím přenesení větších rozhodovacích pravomocí na vlastníka lesů. Aktuálně platný lesní zákon je totiž vnímán (nejen) lesnickou veřejností jako nejpřísnější lesní zákon v Evropě, přičemž jeho důsledkem je „lesnické hospodaření vedoucí k pasečným způsobům obhospodařování lesů, kde jsou všechny podstatné ukazatele hospodaření (výše těžeb, obnova lesa apod.) odvozeny od modelu lesa věkových tříd, tedy modelu platného pro stejnorodé monokultury. Pokud se má české lesnictví posunout na úroveň lesnicky vyspělých zemí, potřebuje mít vlastník možnost zvolit pestřejší formy hospodaření, které jsou spojeny s větší druhovou a prostorovou diverzitou lesních porostů, a pro které neplatí modely lesa věkových tříd,“ uvádí se v důvodové zprávě k novele zákona. Dodat lze jen, že reálným důsledkem tuzemského přísného lesního zákona není lepší stav lesních porostů než v zahraničí. Naopak, kvalita lesů v ČR je podle některých názorů nejhorší v Evropě. I proto se novela v některých návrzích inspiruje rakouským modelem – například, že menší vlastník lesa do plochy 3 hektarů může takové plochy zalesňovat podle vlastní úvahy, a nebude muset například dodržovat podíl melioračních dřevin.

Novela také řeší roztříštěnost vlastnictví lesních porostů v ČR, a to podporou dvou typů spolků - hospodářských a službových. Tím se mimo jiné umožní komplexně pečovat o lesní pozemky v logicky propojeném prostoru, vedlejším efektem kromě společné péče pak může být i společný prodej dřeva nebo jeho zpracování na lokální úrovni. K posílení profesionality v lesním hospodaření by se navíc měli stát příslušníky lesní stráže také odborní lesní hospodáři.

Zatímco všechny výše uvedené změny by měly být lesnickou i laickou veřejností přijaty kladně, v rámci oboru mohou vyvolat diskusi zejména změny týkající se náplně a částečně i pravomocí lesních úřadů. V rámci novely se totiž navrhuje místo odborů obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a obdobných odborů krajských úřadů ustanovit lesní úřady a ústřední lesní úřad podřízený Ministerstvu zemědělství. Z důvodu reformy státní správy lesů pak má přejít kontrolní činnost v lesnictví do pravomoci lesních úřadů, čímž by byla odstraněna dvojkolejnost kontrolní činnosti v lesním hospodářství. Výsledkem by pak mělo být zjednodušení státní správy a také zlevnění nákladů na ní.

Petr Havel