Ačkoli to v současné době díky významnému poklesu cen prakticky všech základních zemědělských komodit tak nevypadá, nemusel by být nadcházející rok 2009 pro tento resort žádnou velkou ekonomickou katastrofou. Na straně zemědělců je totiž několik specifických výhod, které se v tomto oboru při ekonomických krizích současného typu zatím vždy, v zásadě ve prospěch resortu kladně, projevily.
Tím hlavním je likvidita jejich produkce, která dává předpoklad k investicím a tedy přísunu peněz do tohoto odvětví. To se může stát, jak jsme již viděli zhruba před jedním a půl rokem, motivací k působení různých investičních či spekulativních fondů, což je možný impuls k růstu cen zemědělských komodit. Zmiňovaný první pokus fondů podle všeho nevyšel hlavně proto, že se to s dynamikou růstu cen přehnalo a vzhledem k ekonomickým problémům chudých zemí, jejichž obyvatelé neměli dost peněz na potraviny, bylo nutno zařadit zpátečku. Sofistikovanější druhý pokus lze ale v příštím roce v nějaké jiné podobě opět očekávat. V současnosti dramaticky rostoucí světové ceny kakaa mohou být prvním testovacím balónkem.
Díky v zásadě zaručeným dotacím také představuje zemědělské podnikání pro bankovní domy jistotu, že podnikatelé z oboru mají, alespoň více než v jiných nedotovaných odvětvích, potenciál na splácení úvěrů. Zemědělství je tak pro bankovní sektor, nebo by alespoň být mělo, bonitním klientem.
Záležet bude především na dostupnosti volného, provozního kapitálu. Tu lze přitom podpořit prostřednictvím u nás zatím nejefektivněji fungujícího zemědělského nástroje, totiž Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Bude-li mít tato instituce dostatek kapitálu k zajištění „zemědělských peněz“, neměli by na tom být zemědělci zle.
Nezanedbatelnou výhodou oboru je také předpokládaný útlum realitních a stavebních aktivit, tedy prodloužení současných stále velmi výhodných podmínek pro nákup zemědělské půdy. Stejně tak lze v příštím roce předpokládat stagnaci nebo jen mírnou dynamiku ohledně pronájmů půdy a pozemků. To vše znamená pozitivní dopady do ekonomiky podniků jak na straně výdajů, tak příjmů.
Na druhou stranu lze očekávat, a to nejen v příštím roce, podstatně vyšší turbulenci cen čehokoli kdykoli. Stabilizace zemědělského podnikání tak musí být postavena na skutečném naplnění kritérií „multifukčnosti“, tedy nejen na prosté zemědělské produkci, ale také na aktivitách veřejně prospěšných, například krajinotvorných, s již existující garancí peněz z kapes daňových poplatníků. Tyto peníze existují například v programech rozvoje venkova, jediným problémem je, aby byly skutečně efektivně využity a pro venkov v čele se zemědělstvím představovaly rozvoj podnikatelských možností. I proto, že v současném globalizovaném a mediální psychologií ovládaném světě nelze sázet na to, že cena pšenice bude vždy zhruba 3 500 korun a mléka kolem osmi korun. Stačí trocha dobře zkomunikované paniky či nějaký ten tajfun nebo dlouhodobější sucho na jakékoli části planety, a byť k tomu mohou zemědělci v EU či u nás přijít „jako slepí k houslím“, stejně se to na cenách či odbytu kterékoli komodity projeví, a to pozitivně či negativně s přibližně stejnou pravděpodobností.
Nejen příští rok v zemědělství tak bude klást stále větší důraz na rozklad rizik, rozumného hospodaření ze zisky (nebude prostě možné vše utratit s vyhlídkou na dobré časy hned) a tedy managementu jednotlivých podniků. To je zvládnutelné.