Nediskriminujme obyčejnou chřipku
Už už se zdálo, že poplach kolem nové verze chřipky (nebo také „prasečí“ či „mexické“) pomalu oprávněně utichá, ale zřejmě tomu tak není. Za významnou zprávu se totiž stále považuje, že v ČR máme „už“ druhý případ této nemoci, a také každodenní statistiky o počtu zasažených zemí a lidí. Na celém světě je jich přitom údajně zhruba 20 000.
No, samozřejmě to není nic pozitivního a jistě je nutné rizika stále se měnících nebezpečných virů nepodceňovat. To ale neznamená, že je budeme vynášet nad notoricky známé choroby, jejichž následky jsou přitom mnohonásobně větší. Například taková „normální chřipka“.
Té média prakticky nevěnují pozornost, ačkoli podle statistik onemocní v ČR ročně respiračními chorobami zhruba milion lidí, přičemž zhruba 30 procent z nich tvoří běžná chřipka, na níž a nebo s jejíž „pomocí“ zemře ročně přes tisíc občanů ČR. To je mnohonásobně více než je dosavadních obětí prasečí chřipky po celém světě. Kdyby měla být (měřeno významem této běžné nemoci) plněna média obyčejnou chřipkou se stejnou razancí jako v případě prasečí chřipky, nevysílaly by například televize nic jiného než reportáže o chřipkách. Takže: Nediskriminujme obyčejnou chřipku!
Co je přitom zajímavé si uvědomit, je manipulace veřejností například záběry na lidi v rouškách. Řada lékařů jejich význam pro prevenci šíření nemoci zpochybňuje, důkazy o tom, že některé typy roušek jsou vysloveně neúčinné, přinesl jejich nedávný test v časopisu DTest. Ani účinky léků proti této chorobě na bázi již zprofanovaného Tamiflu nejsou zázračné. Naopak, při užívání těchto léků, jak již mnohokrát zdůraznili lékaři, získá lidské tělo odolnost proti látkám, které mohou v případě skutečného ohrožení organismu opravdu pomoci.
Díky globalizaci je přitom zřejmé, že riziko mutace virů a jejich přenos po povrchu celé planety je něco, s čím se musíme naučit žít, neboť toto riziko hrozí v dnešní době permanentně. Proto je velmi nebezpečné nadhodnocovat význam nově objevených nemocí ještě i za situace, kdy se prokáže, že původní velikost rizika neodpovídá reálně ověřeným skutečnostem. Jinak se totiž zvyšuje riziko úplně jiné – totiž že v situaci, kdy bude lidem hrozit skutečné nebezpečí, nebudou na to obyvatelé planety vůbec reagovat, neboť budou unaveni a vyčerpáni neustálými zprávami o tom, jak tentokráte skutečně a opravdu téměř vymřeme.
No, samozřejmě to není nic pozitivního a jistě je nutné rizika stále se měnících nebezpečných virů nepodceňovat. To ale neznamená, že je budeme vynášet nad notoricky známé choroby, jejichž následky jsou přitom mnohonásobně větší. Například taková „normální chřipka“.
Té média prakticky nevěnují pozornost, ačkoli podle statistik onemocní v ČR ročně respiračními chorobami zhruba milion lidí, přičemž zhruba 30 procent z nich tvoří běžná chřipka, na níž a nebo s jejíž „pomocí“ zemře ročně přes tisíc občanů ČR. To je mnohonásobně více než je dosavadních obětí prasečí chřipky po celém světě. Kdyby měla být (měřeno významem této běžné nemoci) plněna média obyčejnou chřipkou se stejnou razancí jako v případě prasečí chřipky, nevysílaly by například televize nic jiného než reportáže o chřipkách. Takže: Nediskriminujme obyčejnou chřipku!
Co je přitom zajímavé si uvědomit, je manipulace veřejností například záběry na lidi v rouškách. Řada lékařů jejich význam pro prevenci šíření nemoci zpochybňuje, důkazy o tom, že některé typy roušek jsou vysloveně neúčinné, přinesl jejich nedávný test v časopisu DTest. Ani účinky léků proti této chorobě na bázi již zprofanovaného Tamiflu nejsou zázračné. Naopak, při užívání těchto léků, jak již mnohokrát zdůraznili lékaři, získá lidské tělo odolnost proti látkám, které mohou v případě skutečného ohrožení organismu opravdu pomoci.
Díky globalizaci je přitom zřejmé, že riziko mutace virů a jejich přenos po povrchu celé planety je něco, s čím se musíme naučit žít, neboť toto riziko hrozí v dnešní době permanentně. Proto je velmi nebezpečné nadhodnocovat význam nově objevených nemocí ještě i za situace, kdy se prokáže, že původní velikost rizika neodpovídá reálně ověřeným skutečnostem. Jinak se totiž zvyšuje riziko úplně jiné – totiž že v situaci, kdy bude lidem hrozit skutečné nebezpečí, nebudou na to obyvatelé planety vůbec reagovat, neboť budou unaveni a vyčerpáni neustálými zprávami o tom, jak tentokráte skutečně a opravdu téměř vymřeme.