Možnost našich zemědělců hospodařit na své půdě se vzdaluje
Upřímně řečeno, návrh místopředsedy zemědělského výboru Ladislava Skopala umožnit předprodej zprivatizované státní zemědělské půdy také právnickým osobám je vlastně docela liberální. Pravda, důsledkem bude zřejmě odplývání zemědělské půdy k jiným než zemědělským účelům, nutně se tak ale stát nemusí. Co je nicméně zcela zřejmé, je skutečnost, že se současné podmínky ochrany zemědělské půdy pro samotné zemědělce snižují.
Člověk by přitom předpokládal, že liberální pojetí vlastnictví půdy (čili „ať je kohokoli, kdo na ní má peníze“) bude spíše prioritou liberálních politiků, v ČR patrně se rekrutujících z ODS. Jenže návrh na to, aby se k zemědělské půdě snáze dostali nezemědělci, je z dílny ČSSD.
Aby ale bylo zřejmé, o čem tu píši. V současné době mohou získat státní zemědělskou půdu prakticky jen restituenti a hospodařící zemědělci, každopádně ale takzvané fyzické osoby, čili jednotlivci. To se v případě Skopalova návrhu nezmění. Změní se ale to, že ony fyzické osoby, které státní půdu získaly, ji mohou následně prodat právnickým osobám (velmi zhruba řečeno komukoli), a to ještě před jejím splacením. Jinými slovy, třeba hned druhý den poté, co jí od státu získaly. A není zdaleka zřejmé, že v pořadí druhý vlastník původně státní půdy na ní musí či bude zemědělsky hospodařit. Toť zhruba vše.
Mnozí by mohli namítnout, že na tom nic není. Znalci by navíc přidali informaci o tom, že i v zahraničí je trendem stále větší vlastnictví původně zemědělské půdy kýmkoli, jen ne zemědělci. Problém je jediný – že našim zemědělcům bere možnou zemědělskou půdu strana, která se pasuje za ochránce našeho zemědělství a která neustále argumentuje obhajobou jeho zájmů. Ostatně, pokud u někoho lobují představitelé našeho zemědělství za více peněz a lepší podmínky pro své podnikání, jsou to právě levicové strany. Jak zemědělci, tak levicové strany přitom často hovoří o nutnosti „zastavit klesající rozměr našeho zemědělství“. V tomto kontextu je proto Skopalův návrh učebnicovým rozporem mezi slovy a činy. Jak se má toto klesání zastavit, když bude ubývat pozemků pro hospodaření?
I když je to možná všechno jinak. Zemědělci, kteří cítí ekonomické problémy nebo v zemědělství nespatřují dlouhodobou podnikatelskou perspektivu, ale mají privilegia při nákupu státní zemědělské půdy, mohou následným prodejem získaných pozemků docela dobře vydělat a zabezpečit si slušný důchod. K tomu jim návrh, který je pozměňovacím návrhem k novele zákona o prodeji státní půdy, dává docela dobré předpoklady. Zvláště když se pro nabyvatele pozemků na základě stejného pozměňovacího návrhu krátí předkupní právo Pozemkového fondu ČR (státu) na 15 let od vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že stát již prodává svou půdu celou řadu let, nemusí být čekání na definitivní vlastnictví předprodané půdy zas tak dlouhé.
Člověk by přitom předpokládal, že liberální pojetí vlastnictví půdy (čili „ať je kohokoli, kdo na ní má peníze“) bude spíše prioritou liberálních politiků, v ČR patrně se rekrutujících z ODS. Jenže návrh na to, aby se k zemědělské půdě snáze dostali nezemědělci, je z dílny ČSSD.
Aby ale bylo zřejmé, o čem tu píši. V současné době mohou získat státní zemědělskou půdu prakticky jen restituenti a hospodařící zemědělci, každopádně ale takzvané fyzické osoby, čili jednotlivci. To se v případě Skopalova návrhu nezmění. Změní se ale to, že ony fyzické osoby, které státní půdu získaly, ji mohou následně prodat právnickým osobám (velmi zhruba řečeno komukoli), a to ještě před jejím splacením. Jinými slovy, třeba hned druhý den poté, co jí od státu získaly. A není zdaleka zřejmé, že v pořadí druhý vlastník původně státní půdy na ní musí či bude zemědělsky hospodařit. Toť zhruba vše.
Mnozí by mohli namítnout, že na tom nic není. Znalci by navíc přidali informaci o tom, že i v zahraničí je trendem stále větší vlastnictví původně zemědělské půdy kýmkoli, jen ne zemědělci. Problém je jediný – že našim zemědělcům bere možnou zemědělskou půdu strana, která se pasuje za ochránce našeho zemědělství a která neustále argumentuje obhajobou jeho zájmů. Ostatně, pokud u někoho lobují představitelé našeho zemědělství za více peněz a lepší podmínky pro své podnikání, jsou to právě levicové strany. Jak zemědělci, tak levicové strany přitom často hovoří o nutnosti „zastavit klesající rozměr našeho zemědělství“. V tomto kontextu je proto Skopalův návrh učebnicovým rozporem mezi slovy a činy. Jak se má toto klesání zastavit, když bude ubývat pozemků pro hospodaření?
I když je to možná všechno jinak. Zemědělci, kteří cítí ekonomické problémy nebo v zemědělství nespatřují dlouhodobou podnikatelskou perspektivu, ale mají privilegia při nákupu státní zemědělské půdy, mohou následným prodejem získaných pozemků docela dobře vydělat a zabezpečit si slušný důchod. K tomu jim návrh, který je pozměňovacím návrhem k novele zákona o prodeji státní půdy, dává docela dobré předpoklady. Zvláště když se pro nabyvatele pozemků na základě stejného pozměňovacího návrhu krátí předkupní právo Pozemkového fondu ČR (státu) na 15 let od vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že stát již prodává svou půdu celou řadu let, nemusí být čekání na definitivní vlastnictví předprodané půdy zas tak dlouhé.