Je to podle všeho dědictví předlistopadové doby, že naše společnost trpí totálním deficitem strategického uvažování, což se mimo jiné projevuje naprostým deficitem vizí další budoucnosti téměř všech oblastí našeho života. Reálným výsledkem je pak současný stav, kdy jsou před laickou veřejností obhajovány pouze vize osobní, případně vize nějaké lobbystické skupiny lidí. Vedle sebe pak stojí naprosto protichůdné názory jakoby stejné váhové kategorie, z nichž každý prezentuje jen větší či menší výsek pravdy, ne však komplexní pohled generální pravdě se alespoň blížící. Nikdo pak neví, co je správné a co ne, což ovšem řadě lidí vyhovuje, neboť takové informační prostředí je ideální živnou půdou k manipulacím všeho typu.
Ilustrativní je to například v oblasti zemědělství, což je o to důležitější, že v důsledku jde o kvalitu a konkurenceschopnost potravin a kvalitu a enviromentální schopnost naší krajiny.
Ale konkrétně. Naši zemědělci například nechtějí, aby se do ČR dováželo ze zahraničí vepřové maso. Celkem logicky jej chtějí produkovat pro tuzemské strávníky sami. To má svou logiku – až na to, že maso ze zahraničí k nám dovážejí hlavně naše firmy a tuzemští zemědělci sice vyprodukují celkem kvalitní surovinu, jenže při vyšších nákladech – a tedy dráž. Což by samo o sobě nevadilo, kdyby tuzemský spotřebitel, stejně jako v zahraničí, preferoval nákup tuzemských, i třeba o něco dražších výrobků.
Na druhou stranu naši občané a ochránci zvířat (viz zpráva a následná diskuse o velkokapacitním vepřínu v Solanech) fakticky nechtějí, abychom si vepřové maso u nás konkurenceschopným způsobem vyráběli. Respektive odmítají ideu velkovýroby jako takovou. Problém je ale v tom, že malochovy prasat (a vůbec maloprodukce čehokoli) s dodržováním všech požadovaných zásad pohody zvířat nevyprodukují dostatek potřebné potravinářské suroviny a hlavně nebude tato surovina cenově konkurenceschopná. Jistě je ale nesmysl převážet desítky tisíc prasat sem a tam, což idea uvedeného vepřína obsahuje, neboť transporty také něco stojí a na pohodě vepříkům rozhodně nepřidají. Každopádně ale, kdyby se zároveň nesmělo (podle požadavků zemědělců) do ČR dovážet vepřové a zároveň nesmělo (podle požadavků ochránců) konkurenceschopně (tedy velkokapacitně s minimálními možnými náklady) v ČR vepřové vyrábět, asi bychom museli tuto komoditu škrtnout ze svých jídelníčků. Hloupost, což? Ale až do takových důsledků vede absence generální strategie pojetí tuzemského zemědělství jako takového.
Hlavní linie řešení přitom není zas tak složitá a stojí na několika prostých zásadách. Jednak, stát a společnost má mít zájem o zachování přiměřeně velkého rozsahu vlastní zemědělské produkce ryze ze strategických důvodů. Přiměřeným rozměrem by se mělo rozumět alespoň dominantní krytí vlastní spotřeby z tuzemských zdrojů v komoditách, které lze u nás vyprodukovat. V praxi to ovšem znamená podporovat konkurenceschopnou, tedy i koncentrovanou produkci. Druhou zásadou by měla být strategie, že produkční zemědělství má smysl jen v takových regionech, kde k tomu existují vhodné přírodní, klimatické a geografické podmínky. Tedy ne plošně, protože v některých lokalitách nelze, zejména v rostlinné výrobě, konkurenceschopně vyprodukovat cokoli, i kdyby to bylo sebevelkokapacitnější. Třetí a poslední základní zásadou je skutečná restrukturalizace našeho zemědělství podle zaměření zemědělských podniků. V podstatě jde o to, že „kytky“ – tedy hospodářské plodiny, mají být produkovány především v nížinách, kde je obvykle lepší půda, a naopak zvířata mají být především chována v horských a podhorských oblastech pokud možno bez kravínů a vepřínů, tedy výběhovým způsobem. Takto ovšem naše zemědělství nevypadá ani náhodou. Díky tomu smrdí v nížinách kravíny a vepříny, ačkoli právě v nížinách žije více lidí a příslušné smrady jim otravují život. Díky tomu pěstujeme na pustých horách obiloviny, ačkoli by se po nich v míře podstatně větší než nyní mohla pohybovat pasoucí se zvířata. A tak dále.
Někdo by už ale konečně měl říci, že to takhle chceme, nebo že to nechceme. A když to takhle nechceme, co tedy vlastně chceme. Vzhledem k tomu ale, že nelze změnit ani to, že na světě přibývá lidí (ledaže by se zavedla jako v Číně regulace porodnosti), ani podobu naší kopečkovité krajiny, ani skutečnost, že ekonomicky efektivnější producent na trhu vyhrává, bylo by dobré nějaké to zemědělství mít, produkovat jen někde a když už produkovat, tak efektivně.