Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) dočasně pozastavil tendry státního podniku Lesů České republiky (LČR), neboť bude šetřit podněty týkající se možného porušení hospodářské soutěže. Paradoxem ovšem je, že pokud by náhodou vedlo šetření ke zrušení tendrů a byli tak vyslyšeni kritici vypsané veřejné soutěže, vedlo by k porušování hospodářské soutěže právě takové rozhodnutí.

Současný systém totiž doslova přeje klientelismu, kdy část podnikatelů se „správnými“ kontakty nakupuje dřevo od LČR výhodněji, tedy levněji. Vzhledem k tomu, že nové tendry s prodejem dřeva přímo od LČR kromě části dřeva ze státních lesních závodů nepočítají, obávají se tito podnikatelé, že budou muset dřevo stejně jako jejich konkurence nakupovat za tržní ceny. To ale nemohou veřejně přiznat, proto hovoří o diskriminaci malých firem nebo v případě ekologických organizací o plundrování lesů velkými firmami. K tomu je třeba jednoznačně dodat – za těmito líbivými „argumenty“ je fakticky snaha o zachování klientelismu, lenost, nevědomost a úmyslná manipulace veřejným míněním.

O klientelismu již byla řeč, takže k té lenosti. V podstatě jde o to, že menší firmy skutečně nemohou konkurovat velkým v případě, že budou mít s nimi stejné výrobní programy, například řezání jehličnatého dřeva. Nemohou za to, mají prostě objektivně vyšší náklady. Do současné doby řešily tyto firmy principiálně uvedený handicap nákupem levnějšího dřeva prostřednictvím již výše zmíněných konekcí (o těchto praktikách a personálním propojení mezi jednotlivými aktéry tuzemského obchodu s dřevem informovaly LČR formou inzerce v Hospodářských novinách 2. března), což nyní již nebude možné. Z toho vyplývá, že menší regionální zpracovatelé budou muset hledat nová řešení pro své uplatnění na trhu. Jedinou možnou taktikou je přitom „dělat něco jiného“ než velké firmy. To například znamená věnovat se specifickým regionálním zakázkám šitým na míru objednatele, tedy třeba řezání nestandardních rozměrů či materiálů (listnaté dřevo) na zcela konkrétní objednávku. To je ale trochu sofistikovanější přístup než nejjednodušší pořez smrkové kulatiny. A do toho se řadě lidí nechce. V době, kdy se napříč politickým spektrem stále častěji ozývají hlasy o potřebě podpory specifických regionálních potravin od menších výrobců je přitom specializace menších zpracovatelů dřeva to samé v bledě modrém. Tedy spíše v béžově-hnědém. Nicméně žádoucí, i pro tolik politiky vzývaný rozvoj venkova a určitý návrat k tradicím. Jinými slovy – důsledky tendrů LČR by měly být zcela opačné, než tvrdí jejich kritici.

Pokud se týká nevědomosti a manipulace zároveň, pak je vhodné podotknout, že drancování lesů velkými lesnickými firmami není možné jak díky znění lesního zákona, tak díky povinným lesním hospodářským plánům, u nichž mimochodem sedí právě zástupci ekologů. Současná tuzemská legislativa naopak nahrává ekologům v lesích takovým způsobem, že jde fakticky o zelený diktát. Je zvláštní, že se ještě nikdo analyticky nepozastavil nad skutečností, že taková Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) nemusí při stanování výše a důvodů pokut přihlížet k žádnému odbornému posudku, který má nějakou oporu v nezávislém orgánu na ČIŽP a může si tak důvody a výši pokut vymýšlet sama. Nevěříte? Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu z roku 2003 k § 4 písmeno c zákona 282/1991 Sb. „Není třeba vlastníkovi lesa prokázat, které konkrétní mimoprodukční funkce lesa jako složky životního prostředí byly jeho jednáním poškozeny či ohroženy. Tento zákon, stejně jako lesní zákon, posuzuje funkce lesa a jejich význam pro životní prostředí jako celek“. Stačí tak konstatovat, že „byly vytvořeny podmínky pro působení škodlivých činitelů“ a není nutné nic zkoumat - ačkoliv věcně může být efekt škodlivý, neutrální, ale i pro životní prostředí pozitivní. To by ovšem mohlo vyjevit jen konkrétní šetření. Brát les „jako celek“ je podle skutečných odborníků věcný nesmysl, protože na každou funkci lesa má vliv něco jiného. To ale ČIŽP vůbec nemusí brát v potaz. Fakticky jde tedy o sakce na základě virtuálních skutkových podstat, o čemž by mohli mnozí lidé v této zemi vyprávět. Zdá se, že ani to ekologům nestačí.

Nakonec ještě jeden argument proti případnému zrušení tendrů, který ještě vůbec nezazněl, je ale velmi podstatný. Ohledně dřívějších tendrů LČR vede proti České republice dvě atritráže někdejší lídr truzemského lesnictví, společnost CE WOOD. Nejde o nic méně než o pět miliard korun. Možná si ale někdo vzpomene, že hlavním důvodem arbitráží je společností CE WOOD deklarované poškození při podmínkách tendrů vyhlašovaných LČR. Komu to ještě nedochází, napovím. Pokud by se v současnosti vyhlášené tendry opravdu zrušily, bude to jasný argument ve prospěch stran požadujících v arbitrážích po ČR oněch pět miliard. Uvědomují si tohle nezodpovědní politici, kteří o zrušení tendrů usilují?