Česká politika se přetavila do podoby zvláštního sitcomu. Baviči nám předvádějí své úžasné šarády a najatý kompars se směje až se za břicho popadá. Stáváme se chtě nechtě obětí brutální manipulace.
Sobotní polská tragédie se slovy těžko popisuje. Ukázala, jak křehká je hranice mezi životem a smrtí. A nejen to. Nabízí se úvahy o dějinném prokletí, o osudovosti národa. Ale o to přeci nejde, neboť se to vlastně vůbec pojmenovat nedá.
Je úsměvné sledovat mile se usmívající tváře kandidátů do voleb. A ještě úsměvnější jsou jejich výroky. Přesně podle zásady – nikdo mne nepochválí, pak se pochválím sám. A druhá zásada je také účinná – slibem nezarmoutíš.
Vážený pane Martine Romane, obracím se na Vás jako občan České republiky a daňový plátce. Jako státem najatý manažer hospodaříte s významnými prostředky státu, svou činností spoluurčujete cenu elektrické energie pro nás drobné odběratele a výrazným způsobem zasahujete do chodu státu.