U nás se tomu říká masopust, v republice Sacha "Maslenica" Oslavy konce zimy a příchodu jara. Co na tom, že teploty jsou kolem mínus třiceti!

Všechny padesátistupňové mrazy letošní zimy jsou zapomenuty a až přijde duben, rázem, prudkým nástupem plusových teplot zmizí sníh i led z ulic jako mávnutím kouzelnou hůlkou. Teď je ale polovina března, všichni jsou zabalení do teplých bund a od úst, které popíjejí horký čaj a kávu koupené na ulici, jde hustá pára.



Na české poměry je třeskutý mráz, ale místní to vidí jinak. Ve zdejším "Parku kultury i otdycha" se prodává cukrová vata, atrakce pro zábavu jsou puštěné a pozor - musím zamrkat abych se přesvědčil, že mě zrak nešálí - dokonce se spustil i řetízkový kolotoč! Na sedačkách je plno, dospělí i děti se střídají a výskají na roztočených sedačkách stejně jako v Praze na Matějské.



Jdu dál a prohlížím si ledové sochy. Lidé se fotí u ledního medvěda, dlouhatánské ryby a nad nimi všemi rozpíná ruce majestátní ledová socha morany. Jednu slaměnou už pořadatelé spálili nedaleko, ale tuto ledovou už za pár týdnů rozpustí slunce. I když to teď vypadá nepravděpodobně. Ze zamyšlení mě vytrhává startování sněžného skútru. Uličkami zasněženého parku jezdí proslulý ruský "Buran" a na valníku má rozesmáté malé děti, které mávají svým rodičům. V této teplotě naši lékaři ani nedoporučují pobyt venku a ve zpravodajství se hlásí varování pro lidi se srdečními chorobami. Tady dětem maluje vítr do tváří nad úsměv jen rudé líce.



Přecházím na veliké náměstí před parkem. Na pódiu se střídají taneční soubory v kostýmech. Jednou vystupují chlapci a dívky v kožešinách, občas ale nastupují v halenách a košilích. Rychlý tanec je to jediné, co je zahřívá. Dav lidí v kožiších a bundách jim tleská pod pódiem a když je někomu chladno, poodejde na stranu, kde jsou stánky s občerstvením. Na otevřeném ohni se peče šašlik a v obrovském kotli je plav - původní uzbecký rýžový pokrm.

Ještě kousek dál za obchodníky stojí hasičská cisterna. Je mi jasné, že požár muže vypuknout velmi snadno, ale něco mi tu nehraje. Hasič Sestakov se směje od ucha k uchu a na moji otázku přikyvuje: "no to víte, cisterna musí být vyhřívaná, jinak bychom neměli čím hasit!



Procházím zástupy spokojených lidí. Na mnoha místech jsou na procházce celé rodiny, malá nemluvňata jsou jen nabalena namísto v kočárcích na malých sáňkách. Kroky mě vedou až na nedaleký trh. Maso je pilou nařezané na pruhy a támhle vidím i "pruhy" soba! Na vedlejším stole obchodníček právě teď ocaskou porcuje velký kus hovězího pro svoji zákaznici. Na konci tržiště, na malém pultě má paní Ozerová první příslib léta. Jako z pohádky o dvanácti měsíčcích nabízí plné ošatky malin, jahod a borůvek. Beru jednu do úst a zuby mi okamžitě trnou. Všechno je zmrzlé na kost. Paní Ozerová se směje a laskavě mi podává dva rozehřáté kousky. "Na čerstvé si budeme muset ještě všichni chvilku počkat." Odcházím a přikyvuji. Rozjařená "jarní" nálada v tom hlubokém mrazu nakazila i mě.




O tom, jak cesta probíhá, Petr a Vašek pravidelně informují na facebookových stránkách Pól chladu 2013.