Dlouhá omezení, jakým jsme vystaveni, jen nás zdánlivě nic nestojí. Naopak, je to další riziko. Smět konat, jednat, třeba šít roušky, by pro nás bylo mnohem lepší, než tlak na to, abychom toho dělali co nejmíň a pokud možno zůstali doma. Vypadá to, že se to slovo - nuda - brzy naučíme používat i v souvislostech s dalšími chorobami. Zajímavě o tom píše psycholožka Sujata Gupta na science news. J.P.Sartre nudu označoval za „lepru duše", Tolstoj o ní hovořil jako o „toužení po toužení“.

Spolužačka naší dcerky začíná být hádavá a popudlivá. Pokud není po jejím, začne ostatní urážet. Naproti tomu škola je jí ukradená, „je jí jedno" co bude dneska odpoledne dělat. Někteří mí přátelé začínají být divně „gumově" odevzdaní, věci jim začínají být víceméně fuk, ale pokud začne debata, překvapí mne tvrdostí postojů, urážkami oponentů, břitkostí a hrubostí volených slov. Nejsou sami. Je to další „nákaza" které jsme vystaveni na celém světě. Zjednodušeně tomu říkám nuda a její následky. Není to ale nic, co by se mělo brát na lehkou váhu.

Sportovní psycholožka Wanja Wolf říká, že nuda je výzva našeho těla: potřebujeme změnu činnosti! A dovednost, kterou se mnozí učí poslední rok, je právě na tuto výzvu nereagovat. Erin Westgate, psycholožka, která přímo studuje nudu, říká, že to je zpráva, že ztrácíme angažovanost, zapojení do okolního světa. A tady už přestává legrace. Důsledkem nudy je ztráta pevného zakotvení v čase, v tom, kdy se co stalo, kdy se co stane. Přichází jistá otupělost, neschopnost dlouhodobějšího soustředění.

Najednou se ukazuje, že i takové blbiny, jako obvyklá rychlá káva někde na rohu, dokonce třeba i cigaretka s kamarádem před dveřmi, obvyklé obědy na obvyklém místě - to jsou věci, které jsme ztratili, a které nám tempovaly život, protože jsme je někdy stíhali, někdy ne, někdy nás potěšily, někdy „se to nedalo jíst" ... ale byly to příběhy našich životů, které vyžadovaly naše zapojení do toho, co se nám děje. Když to trvá dlouho, ztrácíme chuť, motiv, energii aktivně vstupovat do našich životů.

Člověk by řekl, proč taková blbina, jako nuda, najednou může hrát roli v našich životech? Radši se věnujte něčemu vážnému! Ale toto je vážné víc než dost. Je to jeden z důsledků dění posledních měsíců. Vězni říkají, že nejtěžší věc je nuda - na samotce vydrželi jen ti, kteří dokázali zaměstnat hlavu.

Dobrá zpráva je, že nuda je potíž, se kterou můžeme něco dělat. Pokud jste tedy už neztratili onu angažovanost ve svém životě a nejste už otupělí. Začněte si zavádět nové zvyky, rutiny, mechanismy, setkávání ve svém současném izolovaném fungování. Občasná káva s někým přes internet. Lepší popíjet a povídat si přes zoom, než nedělat nic. Komunikovat, debatovat, potkávat se alespoň virtuálně anebo venku na procházkách. Zaveďte si nové rutiny, vytvořte si malé rituály, které pak můžete měnit, porušovat anebo dodržovat. Neutíkejte dovnitř do sebe, ale vytvořte si nové, další „venku." Oblékněte se hezky. Nachystejte si pěkně jídlo a pochlubte se s ním. Dělejte skoro cokoli, ale dělejte něco. Něco, co není vnitřní věc duše a hlavy, ale něco, co se projevuje zvenku. Křížovky, knížky, filmy, počítače - to všechno je ok, ale musí se to doplnit externalitami.

Nuda je extrémně silný motiv ke změně. Je to silný vzkaz našeho těla i duše. Je nebezpečné tlumit to.

Dalším rysem dlouhodobější nudy a otupělosti či rezignace, je porušování pravidel. Ruku v ruce s tím jde i větší tolerance pro porušování, která dělají jiní. V roce 2014 udělala zmiňovaná paní Westgate test, ve kterém doložila, že dvě třetiny mužů a čtvrtina žen upřednostní dokonce i bolest před nudou. Takové to „hlavně ať se něco děje, cokoli". Hazardní hráči zase vstupovali do bezhlavějšího rizika.

Nuda je velmi zajímavý rys celé pandemie a všech těch omezení, která zavádějí vládci po světě: Je jenom na nás, jak s ní budeme bojovat, ale pokud se jí vzdáme, nezmizí po odeznění pandemie. Sama neodejde.

Zůstane nechuť k mezilidským kontaktům, ke změnám, k vlastnímu jednání podle vlastních motivů - anebo naopak prudce vzroste agresivita, neochota hledat řešení, snaha vše co nejdřív alespoň zdánlivě vyřešit a uzavřít, ochota na všechno se vykašlat a nechat to na jiných.

Vyplatí se kromě sledování třeba možné ztráty čichu sledovat i ztrátu zájmu. Může to mít veliké postcovidové následky.