Polsko se dnes vyrovnává s šokující protižidovskou kampaní, kterou v r. 1968 rozpoutal tehdejší Gomulkův režim, aby se udržel a potlačil studentskou revoltu. Chtěl jí také odvést pozornost od přitažlivosti demokratizačních požadavků Pražského jara. Svojí prudkostí oživila běsy holocaustu, z českého pohledu připomínala Slánského proces a 50. léta. Prezident Duda dnes poprosil o odpuštění, někteří v Polsku ale odmítají, že by bylo za co se omlouvat. Nebezpečně tak relativizují zlou minulost.
Minulou neděli navrhla předsedkyně krajně pravicové Národní fronty stranu přejmenovat. Smyslem bylo zachránit samu sebe po volební prohře a pokusit se nastavit veřejnosti vlídnější tvář. Při zachování stejného obsahu nabídnout nové balení, navenek stranu marketingově odříznout od nechvalné minulosti. Pokusit se o akceptaci u dalších stran, které ji dosud držely v karanténě, a hlavně u širších vrstev voličstva. A stvrdit rozchod s jejím otcem, zakladatelem strany, jež se s ním bezmála půl století identifikovala.
Část české levice žila do včerejška fascinací Ficem: donedávna nadpoloviční většina v parlamentu, čtyřikrát vyhrál volby. To kdybychom tak uměli. Životní úroveň roste rychleji než v Čechách, Fico zavedl euro, je zárukou zakotvení v EU. Sociální demokrat. Snad jen ve vyjadřování trochu příliš lidový, ale to je možná naopak jeho plus.