Neuvěřitelná krátkozrakost sociální demokracie: vyloučí si jediného přesvědčeně levicového novináře, jakého měli, Jakuba Patočku.

V Čechách jsou všechna soukromá média liberálně pravicová či pravicová. Přinést do veřejné debaty levicovou notu a hodnoty se daří jen portálu Deník referendum, žádné jiné trochu výraznější levicové médium tu není. Nebýt Deníku, český čtenář by ani neměl, kde se setkat s jinými pohledy, než jaké prezentuje liberální a jiná pravice. Na právu na různorodost pohledů přitom stojí demokracie.

Sociální demokracie nemá jediné spřízněné noviny, o Právo kdysi hloupě přišla, dnes jsou z něj noviny orientované na zisk generovaný populismem (kam samozřejmě nezahrnuji komentáře A. Mitrofanova). Bulvár. Podle jemného analytika Erika Besta má prý ČSSD pod kontrolou veřejnou televizi a rozhlas. Ale to by platilo jen v konkrétních kauzách, kdy jde o mocenské půtky, jmenování lidí, frekvenci zvaných do studia… Tahle média rozhodně nešíří žádné myšlenky současné levice, české ani světové. K tomu tu pochopitelně nejsou.

V téhle situaci byste si řekli, a to bez ohledu k jakému politickému táboru patříte, že být sociální demokracií, Deník referendum byste si hýčkali, byli mu vděční, že existuje a že se s nepatrnými penězi probíjí. A v rámci legálních možností mu zametali cestičku a dělali reklamu. Zvlášť když se mu podařilo soustředit kolem sebe určitou přemýšlivou mládež, která bude v budoucnu určitě hrát roli. Takových gravitačních center má česká levice jak šafránu.

Ta strana se ale chová jako politický amatér: šéfredaktora Deníku Jakuba Patočku minulý týden vyloučila. Chápete to? Jediné médium, které jim bylo blízké, a oni ho vyhodí. Z mého pohledu to není pro J. Patočku jako novináře špatné, celý život jsem byl přesvědčen, že novinář by neměl mít legitimaci žádné strany. Jinak může stokrát tvrdit, že je objektivní, no ale… On je jiného názoru, nevadí.

Ubrání ho někdo z vedení?

Možná se mýlím, ale nezaznamenal jsem žádnou výraznější reakci z Lidového domu, že by někdo nahlas řekl, že šéf levicového média je pro věc levice tisíckrát důležitější než somnolentní člen, který jen na schůzi zvedá ruku. A že si ho budou chtít udržet. Bývalý předseda té strany B. Sobotka prý měl na Twitteru, že s vyloučením nesouhlasí, že to je politika bolševické netolerance. Svůj soukromý názor ale bude muset přetavit do institucionálního. Mám dojem, že ani v téhle kauze, tak malé ve srovnání s jinými nedávnými, není dnes ČSSD schopna politického, strategického uvažování. Malí lidé, malé horizonty. Bez lidí jako J. Patočka ta strana ztrácí člověka, který by jí umožnil sebereflexi, pochopit, proč ve volbách dostala tak na frak. I možnost seznámit se s tím, co hýbe levicí ve světě a odrazit se do budoucna. Zvlášť teď po prohře by kritické myšlení potřebovala.

Důvody vyloučení, které byly veřejně k dispozici, byly směšné: že pan šéfredaktor je víc „aktivista“ než člen strany, že nějak moc nechodil na schůze. A že si na poště nevyzvedl jakýsi dopis brněnské buňky. Vyloučili ho v jeho nepřítomnosti. Nikdo neměl zřejmě tu slušnost mu zavolat nebo napsat druhý dopis či mail. Kontaktovat nějakého novináře je dnes ale otázkou minut.

Neznám skutečné důvody a pro tento článek jsou podružné. Někomu šlápl v Brně na kuří oko, údajně proto, že organizoval veřejné referendum k přestěhování nádraží, a v referendu řekli lidé „ne“. A místní soc-dem mají přitom na tom projektu za miliardy zřejmě zájem.

Stojí ČSSD o nějaký myšlenkový fundament?

Jisté ale je, že jeho vyloučení (není náhodou, že právě teď, těsně po volebním debaklu) zapadá do širšího kontextu sporu o další směrování soc-dem a o šíři názorového spektra, které ta strana snese. O to, zda bude opravdu sociální a opravdu demokratická, zda jen populistická nebo i s ideovým nadhledem. Zda se bude řídit jen taktickými zájmy mocenské politiky, nebo bude taky stát o nějaký levicový hodnotový fundament. Zda bude schopna znovu nalézt étos minulých generací (existuje přes sto let, její členkou byla mimochodem i Masarykova žena Charlotte). Zda se bude snažit vycházet vstříc nízkým pudům strachu z cizinců, fascinace mít ve skříni pistoli, přidávat se k pseudosporům s Bruselem, aby vypadala, že hájí obyčejného člověka. Nebo zda najde sociálně citlivou tvář, prosadí třeba konečně jednou zákon o sociálním bydlení (proč to už neudělala?), bude přemýšlet, že je nedůstojné, aby lidé, co celý život pracovali, měli důchod někdy sotva deset tisíc.

Že najde státnickou tvář a bude jednou umět obyvatelstvu klidně, fundovaně vysvětlit, v čem je pro nás všechny členství v EU přínosem a že z eura mají všichni, kdo ho používají, užitek. A že levice znamená taky a především solidaritu se slabšími, všelijak handicapovanými, s menšinami, se samotnými matkami. Že strana není jen výtahem k moci, z něhož se pak přeskakuje do dozorčích rad a do vysoce placených pozic lobbistů usilujících o to, aby se ČR stala trojským koněm Číny.

J. Patočka rozhodně patří do té druhé skupiny, a tak to možná za někoho zástupně slízl. Třeba za Sobotku, kterého myslím vždy podporoval? Jako ouvertura k tomu, co má v ČSSD přijít? Ke svému žurnalistickému zápalu samozřejmě nepotřebuje členství v jakékoli straně, hlavou do zdi bude určitě bušit dál, a bez legitimace to bude možná i čistší.

Ale ta krátkozrakost sociální demokracie, ten amatérismus…