Přijde období po Andreji Babišovi. Za jak dlouho, těžko říct. Ale otázkou dne už teď je, jak bude vypadat a kdo ho nastolí. Pokud by to měl být jen návrat starých časů, těch předbabišovských, bylo by to špatně.

Doba před Andrejem Babišem nebyla ideální, byla politicky dost chorá a ty choroby by bylo fatální opakovat. Stejné příčiny vedou ke stejným následkům.

Návrat by logicky zrodil zase miliardáře obchodujícího politikou, zase populistu. Lišil by se nejspíš jen v detailech, možná by byl nacionalističtější, xenofobnější, útočnější vůči Evropě a Bruselu, možná ještě tvrdší a nesmlouvavější. Nejspíš bližší miliardářům, kteří mají své interesy v Číně. Ale nejspíš zase s podobným vztahem k majetku a k politice, zase oligarcha, zase podobný postkomunistický profil.

Připravovat dobu postbabišovskou je třeba už teď. Nestačí odmítnout Babiše jako osobu, ale celý syndrom, jehož je křiklavým symbolem. Bude třeba dívat se dál, na zájmy státu, a pracovat na strategii, jak šéfa ANO porazit. Politické strany jsou v obém pasivní, místo toho věnují energii na osobní rivality. Potřebovali bychom státníky, máme okresní funkcionáře. Což nevěstí nic dobrého.

Babiš nespadl z nebe, zrodily ho chyby minulosti

Andrej Babiš nespadl z nebe, zrodil ho nějaký kontext. A za ten jsou zodpovědni politici a strany, které byly dlouhodobě u moci: především ODS, TOP 09 a ČSSD. Způsob, jakým nakládaly s mocí, jak nechaly propojit politiku a byznys, otevřít strany vlivu velkých firem a lobbistů, jak nechaly privatizovat veřejný prostor, rozevírat sociální nůžky a oslabovat stát a města na dřeň. Jak nepochopily, že média nejsou obyčejnou komoditou, která je na prodej jako fabrika.

Pokud budou chtít mluvit do vývoje dál, měly by zpytovat vlastní zodpovědnost. Zatím to nevypadá, že by je to vůbec napadlo. A ani, že by s nimi veřejnost nějak výrazně počítala.

Chovají se, jako by byl Andrej Babiš jen epifenoménem, který zhasne, a potom se pojede stejným způsobem dál. Nezdá se, že by si uvědomovaly, že voličsky klesly na úroveň malých hráčů a že to není náhoda. Že příčina leží v nich samých a že otevřely nebezpečné vakuum, jež čeká na vyplnění.

Co je na fenoménu Babiš špatně

Dnešní mainstreamová kritika Andreje Babiše zůstává v půli cesty a proto nepřináší řešení. Na něm není přeci špatně jen to, že je v konfliktu zájmů a že kdyby zůstal v byznysu a dělal si dál milióny na státních a evropských dotacích, že by bylo vše v pořádku.

Co je na Andreji Babišovi mimo jiné špatně: způsob, jakým se dostal k miliardovému majetku, a tím k moci. Není v tom ovšem jediný, identický model platí pro ostatní miliardáře. Mluví se ale o tom jako o fenoménu? Téměř nikoli, ani politické strany, ani média. Jen tu a tam se otevře jedna dílčí kauza, aniž by byla zevšeobecněna. Ale debata o tom, jak se svými firmami, sídlícími často mimo ČR, ovlivňují miliardáři tuhle zemi?

Jak dosavadní strany ochránily stát a společnost před ohromnou silou těchto hráčů? Dovedly nastavit bariéry? A nakolik jsou ony samy vůči nim a jejich lobbistům imunní?

Co je na Andreji Babišovi mimo jiné také špatně: že podniká v agrochemii, zároveň kandiduje do parlamentu a najednou si koupí dva nejvlivnější deníky. Proč asi? A čtyři měsíce na to přijdou volby a ANO je překvapivě druhé.

A zase: je v tomhle jediný? Není. Prakticky všechna větší česká média si časem nakoupili milionáři, kteří podnikají v nejrůznějších byznysech a nikdy neprojevovali ambici vytvořit kvalitní tisk nebo televizi. Spíš je mají pro své podnikatelské záměry. V tom se citelně lišíme od mnoha zemí Evropy a podobáme se spíš východu.

Situace nemusela takhle dopadnout, co ale pro to udělaly politické strany? Nepoložily bariéru mezi byznys a média, nestanovily žádná omezení ohledně kumulace velkých médií. Nestanovily žádná deontologická pravidla pro vztah majitelů a redakcí. Vláda Petra Nečase (ODS, TOP 09, VV) se jen dívala, jak si Andrej Babiš kupuje celou MAFRU. Teď se zase vláda ANO a ČSSD dívala, jak si nejbohatší člověk s evidentními zájmy v cizině koupil nejsledovanější televizi.

Strany daly od prezidentské volby ruče pryč

Na Andreji Babišovi je samozřejmě špatně to, že je trestně stíhaný. Stačí to ale jen opakovat a nevzchopit se k něčemu výraznějšímu? Jediní, kdo v tom něco udělali, byli Piráti, když věc přenesli do Bruselu. Proč to musí být pár studentů v rámci nepolitické iniciativy, kdo vyburcuje a po statisících zorganizuje naštvané obyvatelstvo? Kde jsou strany, jež tu jsou od toho strukturovat politický život?

Na Andreji Babišovi je mimo jiné špatně i jeho propojení s prezidentem. Jenže ten tu nemusel být. Strany ovšem tenkrát daly od volby ruce pryč, nechaly si nabulíkovat agenturami, že tzv. politický kandidát nemá šanci, a pole přenechaly soukromníkům. Má někdo chuť, je někdo zrovna volný, skončil někomu úvazek? Tak se přihlaste, ono se uvidí. Žádný z protikandidátů tenkrát neměl profesionální kampaň, pořádný politický program ani podporu stran. Výsledek dopadl jak dopadl. Nikdo z nich se neukázal jako přesvědčivý politik, tím méně jako státník. Zodpovědnost leží na stranách, které tenkrát abdikovaly na svoji funkci par excellence: bojovat ve volbách. Teď naříkat je pokrytectvím. Doplácí na to ale všichni.

Tři pilíře postbabišovské éry

Pokud se máme někam posunout, bude to především chtít strategické myšlení ohledně potřeb země, založené na faktech, nikoli na ideologii a soukromém obohacení. Chybí nám strategie důchodového systému, zdravotní péče, podpory rodin, energetiky, železniční dopravy (kolik ministrů dopravy jsem se kdysi snažil přesvědčit o nutnosti vysokorychlostních vlaků?). Proč s ničím takovým žádná opoziční strana nepřišla?

Postbabišovskou éru bude třeba stavět na třech pilířích: sociálním, demokratickém a vnímajícím Evropu.

Přijde nová moderní levice?

Společnost a politická scéna se asi nenarovnají, dokud se u nás neobjeví výraznější levice a nevybalancuje scénu, pro občana teď nejasnou, kde se matou pojmy. Taková tu ovšem zatím není: Levice sociálně vnímavá, zároveň inteligentní, která bude rozumět ekologickému imperativu, skutečné rovnosti žen a mužů, bude chránit všechny možné menšiny a bude rozumět důležitosti našeho začlenění do evropské integrace. Která bude schopna vzít z plachet vítr demagogickým stranám a lidem vrátit naději. Bude schopna ČSSD přerodit se do takovéhle podoby? Stanou se tou silou Piráti, až si víc ujasní hodnotový žebříček? Přidají se Starostové? Nebo to bude něco úplně nového? Vzkřísí se Zelení, když je dnes klima problémem číslo jedna?

Sociální vnímavost dnes v očích voličů paradoxně supluje miliardář Babiš. Neleží mu samozřejmě na srdci zájmy střední a chudší třídy, jeho píárovci mu ale vytvořili takový image a on s ním a se svými sliby u dezorientovaných obyvatel vyhrává. Mají dojem, že jeho vláda dává. I když sousedovi včera přišlo oznámení, že mu důchod na příští rok bude zvýšen o 151 Kč měsíčně.

Neujasněnost pravice

Pravice si bude muset ujasnit, v čem a proč chce být „liberálně konzervativní“, jak se často označuje. Dlouho byla spojována s privatizacemi, podnikáním, „obohacujte se“. Tahle éra ale končí, rychlý výstup po žebříčku je už daleko obtížnější. Znepokojivé je, že na rozdíl od centristické pravice typu CDU, sociálně dosti vnímavé, se česká pravice stále víc uchyluje k necitlivému konzervativismu: odmítne hlasovat pro pět týdnů dovolené (ve Francii je mají v zákoně od r. 1982), důchodcům by odebrala zlevněné jízdenky, v Brně zarazí projekt bydlení pro chudé. V Praze a velkých městech rozprodala kdeco, teď chybí budovy pro jesle a pro školky, obecní byty a domy se nestaví, zapomnělo se na předválečnou formu družstev.

Svět posuzuje z pohledu ideologie, jedna její výrazná větev odmítá civilizační úkoly 21.století: ohrožení klimatu (myslí si, že se jejich dětí nedotkne?), změny struktury rodin a života ve dvojicích, násilí na ženách, práva menšin, homosexuálů (kde je názorová tolerance Charty a disentu?) a k tomu retrográdní katolictví na hony vzdálené současnému papeži.

Česká pravice si bude muset také přehodnotit svůj vztah k evropské integraci, z níž profitují přeci především její voliči, a to včetně eura. Je to důležité z hlediska zájmu státu i české historické paměti. A bude si rovněž muset vyříkat svůj vztah k pravému extrému. To ona zrodila Trikolóru, již vede bývalý prominentní člen ODS, a někteří její politici se od něj příliš neliší. Je to vidět i na jejich podpoře Kaczyńského likvidace liberálního státu v Polsku.
Tolerantnější větev pravice není zase příliš vidět ani slyšet. Je racionální, sociálně vnímavá, proevropská, zazářila v evropských v
olbách, ale nikdy nevytáhla prapor Evropské unie a eura příliš vysoko a hlasitě. Bude zárodkem liberálního středu? Dá se dohromady s Piráty?

Odpověď musí být politická, ne moralistní

Babiše by mohla porazit jen síla, která přijde se svou vlastní vizí světa, s vlastním narativem, aniž by se v každém bodě vymezovala proti němu, jak se to dnes děje. Ta síla by měla svojí denní činností přesvědčit, že je sociálně vnímavá, měla by dát lidem pocit jistoty v měnícím se světě a zklidnit jejich iracionální obavy. Měla by jim umět srozumitelně vysvětlit, v čem je důležité být v Unii a jak to je s národní identitou. Tohle jim paradoxně kdysi Andrej Babiš sliboval. Jen se ukázalo, že to tak vůbec nemyslel.

Dokáže to asi jen spojení středu s levicí. Nejdřív tu ale takové strany a politiky musíme mít. Nezanedbatelná část lidí říká, že volí Andreje Babiše proto, že nevidí nikoho jiného, nikoli, že by byl jejich ideálem. To je kapitál, který by stačilo zvednout.

Milión chvilek a podobné aktivity jsou úžasné svou energií a nadějí, svou schopností mobilizovat k protestu, generovat nové tváře. Ve volbách ale Babiše neporazí a po volbách zemi neuřídí. To zvládnou jen strukturované strany. Teď je chvíle, kdy by se vzhledem k Babišovi měly dát dohromady, vytvořit minimálně koalice, představit politiky nové generace.

Rozhořčovat se dokola nad neslušností a konfliktem zájmů nestačí. Odpověď musí být politická, ne moralistní.