Co jsme ten sobotní povolební večer viděli a slyšeli? Na první poslech, že všechno zůstane při starém, že Miloš Zeman jen do budoucna zmírní své formulace? Ne, slyšeli a viděli jsme hodně znepokojivého a konkrétního. Podprahově nám prezident sdělil spoustu zneklidňujícího. Včetně zřejmě podoby budoucí vlády.

M. Zeman svůj první projev nově zvoleného prezidenta pojal jako dlouhé vyprávění o tom, jak vedl sociální demokracii, jaké měla s ním úspěchy a jak potom bez něj upadla. A také, že aby člověk něčeho v politice dosáhl, musí mít stranu. Co tím chtěl říct? Že bude teď usilovat jednu ovládnout, a ta se jmenuje ČSSD. Je opět zvolen, příštích pět let mu nikdo nevezme. Bude-li ale chtít skutečně vládnout, dělat zákony a formovat společnost, potřebuje stranu. Jednu už měl, teď ji nejspíš bude chtít zpět. Jako mocenský nástroj i jako symbol pomsty na svých bývalých rivalech.

Okamura se chová, skoro jako by vyhrál volby

Na rodinném záběru z prvního sobotního projevu je kvůli konzervativní estetice prezident obklopen třemi ženami (dostaly kytici a pak už ani slovo). Zbytek tvoří hradní tým.

A potom máme, hned vpravo od prezidenta, aby ho bylo dobře vidět, nikým nezacloněného, odděleného jen jednou ženskou postavou, figuru šokující. Tomio Okamuru. Ten záběr z prezidentova projevu se vryl do paměti.

Předseda strany, která má ve svých výrocích nacionalismus, nechuť k cizincům a k lidem narozeným jinde, která zpochybňuje princip parlamentní zastupitelské demokracie a která straší hypotetickým ďáblem, kterého v Čechách nikdo neviděl, a kterému říká „přistěhovalci“. Strany, která chce vytrhnout ČR ze západoevropské rodiny Evropské unie. Která se zhlíží ve francouzské Le Penové a dalších, kterým se v Evropě říká extrémní pravice a s nimiž se slušná pravice odmítá paktovat (dnešní rakouští lidovci jsou výjimkou potvrzující pravidlo).

Ale při sobotní inauguraci tam stál, usmíval se jako velký vítěz a Česká televize se neubránila, aby mu v tak symbolicky silném kontextu, jako je volba hlavy státu, nedala velký prostor pro interview. V němž rozvinul všechno, co měl politického na srdci. Že by se rádi účastnili vlády. Kandidátem ve volbách nebyl, ale nakonec dostal v den voleb prostor skoro jako by je vyhrál.

Nedovedu si představit, že by nově zvolený francouzský pravicový politik, třeba Sarkozy, si u příležitosti vítězného projevu pozval vedle sebe M. Le Penovou. Francie by mu to neodpustila, jeho fanoušci v sále by byli konsternováni.

V jistém slova smyslu lze říci, že Okamura je výhercem voleb, minulých parlamentních i teď prezidentských. Tance kolem sestavení vlády a nešikovnost jiných mu otevřely prostor a najednou vidíme, že strana, s niž by se jinde v Evropě zbylí politici nebavili, se každý den objevuje v médiích, její šéf komentuje situaci jako by byl hlavním aktérem, klade si podmínky, sedí v křesle místopředsedy parlamentu, usiluje se o jeho podporu. A nyní ho vidíme na místě nejčestnějším, hned po pravici nově zvoleného prezidenta. Přitom dostal deset procent.

Co zde dělal? Postavil ho tam Zeman proto, aby poděkoval voličům SPD, o kterých se domnívá, že asi podstatně přispěli k jeho zvolení? Aby je ujistil, že s nimi počítá a jejich hlasu bude naslouchat? A možná tam stál i proto, že bude jedním ze tří pilířů, o něž se Zeman opře. A že tu divák už viděl budoucí složení vlády: ANO, SPD a Chovancovy ČSSD?

Dostane Zeman ČSSD?

A vlevo od prezidenta, hned vedle žen, nepřehlédnutelný, stojí druhý a poslední politik na fotce, Milan Chovanec. Toho času statutární předseda ČSSD, strany, která je v rozkladu a v ideální situaci pro toho, kdo by ji chtěl zvednout ze země a uhníst ji k potřebě své. Není tam jako předseda strany, ta ho tam nevyslala, k tomu nejspíš nedostal žádný mandát, přišel osobně. Za normální situace by si to nemohl dovolit, projevit svoji privátní příchylnost takto veřejně. Ale jako člen triumvirátu, který je zodpovědný za debakl své strany, hraje o vše. A tedy přišel do jámy lvové vyjádřit vítězi voleb poslušnost.

Udělá jistě vše pro to, aby se na chystaném sjezdu ČSSD přiklonila k prezidentovi, a ten ho třeba odmění. Posílen Zemanem, ohlásil už také svoji kandidaturu na šéfa strany, kterou přitom přivedl k propadu. Takže tu máme druhý pilíř vlády?

Na fotce z tabla se naopak skví svojí nepřítomností jiná postava, Andrej Babiš. Že by býval měl jiný odhad výsledku voleb než jak dopadly a nepřišel? Nebo to bylo projevem nemilosti u Zemana, do které upadl svou kritikou jeho okolí v průběhu voleb? Bez ANO vláda nevznikne, to je jasné. Že by ale Babišova absence na snímku byla signálem, že on v ní nemusí být? Zeman ho už teď nepotřebuje, situace se obrátila. Když Babiš nedostane důvěru ani na druhý pokus, nepůjde z kola ven? Předseda Sněmovny byť z líhně ANO může jmenovat při třetím pokusu někoho jiného.

Co záběr z tabla říká? Že se tu rýsuje nebezpečí hnědnutí české společnosti. A že ta se bude muset bránit a vytvářet si protilátky.