Část české levice žila do včerejška fascinací Ficem: donedávna nadpoloviční většina v parlamentu, čtyřikrát vyhrál volby. To kdybychom tak uměli. Životní úroveň roste rychleji než v Čechách, Fico zavedl euro, je zárukou zakotvení v EU. Sociální demokrat. Snad jen ve vyjadřování trochu příliš lidový, ale to je možná naopak jeho plus.

A najednou se ukazuje, že Ficovo Slovensko svírají chapadla. Mafiánská, korupční, dokonce z podsvětí. Že se o tom mluvilo, psalo, a vláda a policie nic. V rámci současného vyšetřování prohlásí generální prokurátor „Musíme dokázat, že tento stát má sílu“. A prezident Kiska: „V samotných základech našeho státu je něco zlého“. Šokující.

V ohrožení je tedy přímo stát? Vražda mladého novináře, za kterou může být leccos, strhla během pár dní klapky z očí. Věci najednou dostaly na Slovensku spád a ukazuje se, že země je v situaci, kdy je třeba bránit stát a důvěru lidí v něj. Že soukromé zájmy prorostly zřejmě policií, soudy, politiky. Že chobotnice neohrožuje jen jednotlivce, ale struktury státu a společnost.

Jako by celá východní postkomunistická Evropa byla zasažena stejnou nákazou. Stejným scénářem. Lidmi, kteří bohatnou rozebíráním státu, podvody s dotacemi a daněmi, politickými strukturami, které si zakládají pro svoje potřeby. Čechy samozřejmě neleží na jiné planetě.

Boj o stát

Najednou se dozvídáme, že Ficovo okolí mělo a má kontakty s italskou mafií, že se o tom na Slovensku už léta ví a psalo. Že před časem přišlo varování od italské prokuratury a nic. Že Fico měl na úřadu vlády jakousi mladičkou „hlavní poradkyni“ s nejasnými kompetencemi. Ale která byla nedávno milenkou italského mafiána a vlastnila s ním firmu. A že do včerejška byla součástí vládního kabinetu, bývala přítomna nejdůležitějším jednáním premiéra. Za koho tam kopala? Komu nosila informace? Neměla prý přitom žádné oprávnění ke styku s citlivými dokumenty.

Najednou se dozvídáme, že ministrovi vnitra přistane na účtu jen tak nezištně sto tisíc eur, najednou čteme, že nejasné klientelistické vazby má víc lidí z okolí kabinetu. Že tajemník bezpečnostní rady státu, člověk, který ví o citlivých utajovaných kauzách, měl být podílníkem mafiánovy firmy. Že s ním prý obchodoval i šéf úřadu ministerstva obrany. Čteme, že syn prokurátora má mít podíly snad v sedmi firmách italského mafiána.

Týden od smrti obou obětí vyšetřování nic nepřineslo: ani motiv vraždy, ani identitu vrahů. Znepokojivé. Porovnejte si to s atentáty třeba ve Francii, kde policie byla s to zjistit jména vrahů po pár dnech a veřejnosti byla schopna koherentně vysvětlit, co se stalo. Ve Francii je ale silný stát a lidé, pro které je služba státu celoživotní náplní a věcí cti. Přemýšlejme o tom.

Na Slovensku dnes slyšíme od jedné poslankyně otázku na ministra vnitra, zda byl na místě činu šéf Protikorupční policie proto, aby zametl stopy. Šokující. Věci došly tak daleko, že taková otázka je vůbec možná? Dozvídáme se taky, že žena tohoto ministra funguje ve vedení firmy, kterou vlastní kontroverzní podnikatel. Jehož synovi údajně patří budova, v níž měl mít firmu i nynější policejní ředitel. Premiér zase dle médií bydlí v bytě člověka, který je podezřelý z daňových úniků a který má prsty v mnoha kauzách. A ten byt je v luxusním domu, kde bydlí dohromady špičky politiky a businessu.

Každých pár hodin přicházejí nové informace tohoto typu. I když se možná některé ukážou jako nepotvrzené, je jich tolik, že vykreslují celkový obrázek. Kam se člověk podívá, politici propojení s neprůhledným businessem. Který má příjmy z dotací, státních zakázek, dotací Pozemkového fondu, daňových úniků, politických známostí. K tomu soudci, prokurátoři.

Uslintaný vtípek

Pozvali si Fica jako hlavního hosta na nedávný sjezd ČSSD. Co jsme od něj slyšeli? Uslintaný opilecký vtípek ze čtvrté cenové. V rámci hlavního politického projevu, v rámci projevu premiéra, v těsném sousedství projevu prezidenta ČR. Poradil celému sjezdu, že když nefunguje „bordel“, nemají se vyměnit postele, ale „dievčatá“. Polkl jsem naprázdno, nevěřil jsem vlastním uším. Bylo mi nanic z toho středoevropského plebejce, který považuje vulgaritu za vtipnost a národ si ho vytáhl do nejvyšších sfér. A také z toho, že nikdo v publiku na tu sprostotu nezareagoval, ani muži ani ženy. Nikdo nepískal. Doufejme, že to proto, že je Fico postavil do klasické situace, kdy je slušný člověk tak zaskočen, že se jen přihlouple usmívá v očekávání, kdy sprostota odezní a že se snad přeslechl.

Fico tam neříkal jen samé hloupé věci, leccos bylo rozumné. Jeho argument, že se má dávat, když je hojnost, a ne škudlit, má svoje opodstatnění. Kdy jindy stát svým slabým pomůže? Je tu samozřejmě od toho, aby na ně myslel. Poskytnout dopravu zdarma seniorům, když jsou peníze, proč ne?

Je tu ovšem jenže. Dělá to Fico proto, že má skutečně levicové myšlení a jde mu o principy a obyvatele? Nebo jako populistický úkrok, kterým si kupuje voliče? Zdánlivý výsledek může být stejný, ale pohnutky radikálně odlišné. Socialista nebo populista, přesvědčení nebo každý dobrý nástroj moci. Jaký je rozdíl mezi ním a národovecky katolickým Kaczyńským, který si ve volbách koupil voliče třemi a půl tisíci na dítě? Jaký je rozdíl mezi ním a Berlusconim? Termínem pro ně je populismus, politická manipulace, účel světí prostředky.

Fico nemůže být vzorem pro ČSSD

Fico nemůže být vzorem pro ČSSD, byť je dnes dělí přes dvě desítky procent voličských hlasů. Jeho populismus musí naopak jen odrazovat. Nemůže být cestou, kterou si lze zase vydobýt postavení silné respektované strany. Jeho taktiku u nás už hraje někdo jiný, parketa lidové bodrosti, nabídka falešně jednoduchých řešení a konfuze státu a soukromých zájmů je u nás obsazená. Naštěstí pro ČSSD, pokud by snad chtěla naslouchat sirénám tohoto typu. Tudy nemůže jít návrat k voličům. Říkat si o jejich mandát nelze nadbíháním přízemnosti.

Účel nesvětí prostředky. Dříve nebo později se to proti jeho hlasatelům obrátí. A vražda novináře je už snad nejvýmluvnějším mementem, kam to až může dojít, pokud je stát slabý a rozebrali si ho šíbři pro privátní účely.

Ficovo Slovensko se teď může ve světě rychle stát synonymem Putinova Ruska. Zatím pouze tam a na Maltě se novináři stříleli, a zatím pouze tam to zůstává nevyšetřeno. Z kauzy slovenského novináře se stala přes noc kauza celoevropská. Evropský parlament si ustavil zvláštní výbor na vyšetřování vraždy slovenského novináře, na Slovensko zřejmě míří mezinárodní skupina nejlepších investigativních novinářů, Slovensko je nově v hledáčku evropského komisaře pro rozpočet. O vraždě píší na prvních stranách polské, německé a jiné noviny. A to je jen začátek.

Tam to dovedl Fico. Přestože byl do včerejška výraznou zárukou ukotvení Slovenska v EU a přivedl zemi k euro. Přestože jeho Slovensko nelze srovnávat se Slovenskem Mečiarovým. Tady nejde jen o vraždu mladého člověka. I kdyby ho nezabili jakožto novináře, ale z důvodů jiných, ten týden od vraždy se už objevilo tolik informací o chobotnici, že je třeba bít na poplach

Riziko je samozřejmě velké: že může přijít horší vláda, třeba s kotlebovským nádechem. Ale také nemusí. Fico se nemůže držet u moci zaklínáním, že po něm to může být horší. Zatím vládl s národovci. Prezident Kiska dnes v neděli v televizi prohlásil, že buď „rozsáhlá rekonstrukce vlády nebo předčasné volby“.