V neděli jdou Poláci volit do parlamentu. Bude to buď anebo, obě síly jsou vyrovnané, Kaczyński versus spojená opozice. Buď se bude prohlubovat příkop mezi dvěma Polsky nebo se země vrátí do moderní Evropy.

Volební výsledek poznamená zemi na dlouho dopředu. Může znamenat historický přelom, možná nejdůležtější od r. 1989. Poláci to cítí a volit proto hodlají jít víc jak ze tří čtvrtin (podle průzkumů 78% voličů). To by byla nejvyšší účast, jakou země poznala, vyšší, než v historickém roce 1989. A výsledek může být zároveň tak těsný, že může být znám až druhý den.


O co půjde: buď se nadlouho petrifikuje systém vlády jedné strany Právo a spravedlnost (PiS) a jejího šéfa Jaroslawa Kaczyńského, který dnes autoritativně rozhoduje o všech oblastech politiky i veřejného života, o všech nominacích, o složení vlády - ač nemá žádnou ústavní funkci. Anebo se země vrátí do hlavního proudu evropského myšlení a vývoje.

Nejvíc hlasů pro PiS, neznamená to ale vítězství

Podle posledních průzkumů se do Sejmu dostanou tři, možná pět uskupení, pokud se dvěma menším podaří překročit práh 5%. Tedy velmi homogenní parlament, který umožní jen dvě možné vlády: buď strany PiS nebo spojené opozice. Žádné jiné řešení není za dnešních poměrů myslitelné.

Nejvíc hlasů obdrží vládnoucí PiS (42%). Nemusí to ale ještě znamenat vítězství. Tato strana se rozkročila velmi široce od centra po téměř okraj pravice a tím se připravila o možnost koaličního partnera. Jediným jí asi může být malá ultrapravicová Konfederace, která se v průzkumech pohybuje těsně kolem 5%. Taková vláda by byla ještě konzervativnější a vzdálenější evropskému mainstreamu, než jakou má Polsko dnes. Pokud by ale Konfederace do parlamentu neprošla, její hlasy dostanou ti silnější, a PiS má vítězství v kapse. Proto v kampani útočí na tuhle stranu i na lidovce ve snaze, aby zůstali pod pěti procenty.

Opozice na třech kandidátkách

Opozice, která v nedávných evropských volbách vystupovala jako jednotná koalice, se tentokrát rozdělila do tří bloků, doufajíc, že tak získá v součtu víc hlasů. Mohl by podle průzkumů představovat až 46%. Na rozdíl od PiS představuje opozice široký vějíř názorů, hodnot i tváří, od liberálů po konzervativní katolíky, od zelených po manažery průmyslu.Spojuje ji dnes jedno: odstavit od moci Kaczyńského. Cítí, že pokud se ten udrží u moci, je s pluralismem a tedy i s jejich budoucností jakožto stran konec. Situace trochu podobná nedávnému vývoji v Itálii, kdy se všichni dali dohromady proti Salvinimu.

Hlavní silou opozice je Občanská koalice, sdružující především liberály Donalda Tuska, kteří vládli do r. 2015 a zemi vtiskli dynamiku a modernost, k nimž se přidali zelení a různí místní aktéři (odpovídající českým Starostům).

Jejich voličstvo představuje obyvatele větších měst a Varšavy, lidi s vyšším vzděláním, citlivé na nezávislost soudů a veřejných médií, na svobodu projevu a kulturního výrazu, na kvalitu života, na zapojení Polska do evropského hlavního proudu. Liberálové, ale také mnoho konzervativních katolíků, kteří nemohou spolknout Kaczyńského autokratické způsoby. Průzkumy jim dávají 29%.

Druhou kandidátkou opozice je Levice, sdružující jak tradiční sociálně-demokratický proud, tak novější, radikálnější a modernější levicové tendence. V minulých volbách se nedostala do parlamentu, teď jí průzkumy dávají 13%.

Třetí silou jsou lidovci, kteří se do těchto voleb trochu heterogenně spojili s jednou malou stranou, jež prosazuje přímou demokracii. Jejich voličstvem je tradiční venkovský katolický elektorát, dnes jim ho přebral PiS . Nechtěli se připojit k Občanské koalici, je otázkou, zda překročí práh 5%. Pokud ano, není vyloučeno, že vládu sestaví opozice. Pokud ne, propadlé hlasy pro lidovce se rozdělí mezi vítěze a to bude stačit PiS, aby volby vyhrál. Stejně jako v případě Konfederace.

Takže výsledek voleb rozhodne účast, tj. jak velké procento z každého tábora přijde, výkon dvou malých stran, a dosud nerozhodní. Před týdnem jich bylo 6%.

Průzkumy ukázaly, že oba tábory jsou vyhraněné, prakticky neprostupné. Pokud voliči váhají (18%), je to mezi jednou ze tří stran opozice, nikoli ale mezi opozicí a PiS. Jedinou malou výjimkou je malá část elektorátu PiS, která by možná volila lidovce.

Ženy volí jinak než muži

Velmi zajímavým fenoménem, jinde nevídaným, je výrazný rozdíl mezi preferencemi žen a mužů. Kdyby bylo na ženách, vítězí jasně opozice, kdyby na mužích, všechno bere PiS. Ženy hodlají dát hlas Občanské koalici v 34% (muži 23%), v menší míře levici (15%, muži 11%). Naopak daleko méně straně PiS (36%, muži 48%) a Konfederaci (3%, muži 7%).

O čem to svědčí? Kaczyński čtyři roky vyhrocuje konflikty, opakovaně ukazuje na nějakou skupinu obyvatel jako na nepřítele, své oponenty nazývá lidmi „druhé sorty“. Jeho lidé představují Polsko jako zemi v obležení, mluví o boji, o obraně, o vojenských a válečných ctnostech. To evidentně přitahuje část mužské populace.

Ženy jsou zjevně vnímavější k jazyku opozice, který mluví o překlenování propasti ve společnosti, o vstřícnosti a slušnosti, o návratu k právnímu státu, o dodržování ústavy. Nezanedbatelným elementem je i to, že v dnešní populaci má vyšší vzdělání víc žen než mužů.

Dobrým příkladem je spisovatelka Olga Tokarczuková, která dostala včera Nobelovu cenu. Patří jasně do tábora liberální opozice, mnohokrát publikovala v opozičních médiích, zatímco dnešní provládní tisk na ni soustavně útočil, často vulgárně, dostávala anonymní výhrůžky fyzické likvidace. Milióny Polek se s ní ztotožňují.

Kaczyńského tajemství úspěchu

Čím to je, že má Kaczyński takovou podporu? Před čtyřmi roky obdržel jen 37% hlasů a překvapivou těsnou parlamentní většinu (pěti poslanců) získal jen díky volební aritmetice propadlých hlasů stran, které se do parlamentu nedostaly.

Úspěch si od té doby získal kombinací mocenských praktik, konfliktního jazyka a sociální politiky. Pevnou rukou jednoho muže kombinovanou se sociálními programy. Připomíná to 30.léta v některých zemích nebo dnešního Erdogana či Orbána. Trpělivou, úpornou proměnou veřejných a státních institucí ovládl státní aparát, soudy, veřejná média, která se stala propagandistickým nástrojem vlády, nechal vybudovat síť agresivního útočného tisku a elektronických médií. To v kombinaci s vyvoláváním nepřítele.

K tomu přidejme bezpodmínečnou podporu katolické církve, která je dnes v Polsku všudypřítomná, má vlastní mocná média (rozhlas, celoplošnou televizi, tištěná média, nakladatelství, vysoké školy) a neskrývaně dává z kazatelen i v prohlášeních nejvyšší hierarchie instrukce, koho volit a koho rozhodně ne. Kaczyński otevřel brány klerikálnímu státu, jaký dnes nemá v Evropě obdoby. Za to ho církev podporuje.

I při těchto volbách znělo z kazatelen, koho volit, vyjádřilo to veřejně i několik arcibiskupů: vládní stranu, byť nebyla jmenována.

Sociální úlevy konzervativního politika

K tomu Kaczyński přidal jazyk o obraně obyčejných lidí před velkým kapitálem, hlavně cizím, před elitami, které v Polsku vládly do minulých voleb. Předchozí vláda se soustředila na makroekonomii a velké infrastrukutry, zemi modernizovala, masově stavěla dálnice (Polsko jich v r. 1990 nemělo ani kilometr), nová supermoderní nádraží. A přehlížela, že část obyvatel žila z velmi malých platů.

Tyto lidi Kaczyński přesvědčil, že předchozí elity přivedly zemi k „ruině“, jak sám řekl. Využil toho, že z politického prostoru zmizela levice a že předchozí vláda mu zanechala výrazný finanční polštář, a pustil se do rozsáhlých sociálních podpor. Ty objektivně mnoha lidem a rodinám pomohly.

Jeho nejspektakulárnějším tahem byl příspěvek na každé dítě ve výši cca 3.500 Kč měsíčně, kterým si zavázal milióny lidí. A když měsíc před
evropskými volbami oznámil vyplatit důchodcům třináctou penzi, volby vyhrál. Je to populismus, ale mnoha lidem reálně pomohl, Polsko je hlavně na vesnici stále chudou zemí.

Opozici jde o přežití

S tím se opozici těžko soupeří. Chybí jí také charismatický lídr. Dlouho se soustřeďovala na obranu soudů, ústavnosti, které PiS porušoval, za což ho stále tvrději kritizuje Evropská komise a část států Evropy. Na obranu ženských práv (proto má takovou podporu žen), menšin, nekonfesijního státu. Nejsou to ale argumenty, které by hnuly masami. Opozice hodně hraje na nutnost zasypat příkopy, které Kaczyński a jeho strana za poslední roky vykopali, což vnímá mnoho lidí.

Na eventuální premiérku navrhla Małgorzatu Kidawu-Błońskou, neagresivní, slušnou, inteligentní političku. Trochu jako Zuzana Čaputová. Zároveň přichází se svými sociálními nabídkami. Média PiS ovšem opakují, že pokud vyhraje opozice, přídavky na děti zruší. A to může u voličů opozici poškodit.

Jde jí o hodně, pokud teď prohraje, do příštích voleb už možná nebude mít dech. PiS může do té doby svoji pozici zabetonovat a v Polsku se zopakuje maďarská situace - nulová opozice. Hlavní opoziční deník Gazeta Wyborcza, který vznikl v r. 1989 jako volební noviny tehdejší Solidarity, jež šla do voleb proti komunistickému systému, teď proto vydal v nákladu milión výtisků zvláštní číslo burcující na podporu opozice. "Ať nás vede Olga Tokarczuková do voleb," napsal jeden opoziční filosof.

Signál pro českou společnost

Pro nás bude polský výsledek důležitý. Rozdělení, jaké zná polská společnost, a tendence k autoritativnímu vládnutí nám nejsou aT tak vzdálené. Pokud v Polsku vyhraje strana PiS, určitě to podpoří všechny české konzervativce, nevěřící i katolické, všechny, kdo jsou proti EU. A pokud naopak PiS prohraje, bude to významným signálem, že svobodomyslné liberální síly jsou ve střední Evropě stále dosti silné.