Je jich nějakých pět až osm procent v populaci, tedy třeba v každé třídě jeden až dva: lidé s homosexuální orientací. Mají stejné povinnosti jako každý, v rozporu s ústavou nemají ale stejná práva. Nemohou žít v manželství.

Mají české občanství, mají občanku a platí daně jako každý. Nemají ale stejná práva jako ostatní. A i pokud jsou registrovaní, jejich práva nejsou stejná jako heterosexuálů. Nemají společná rodičovská práva, pokud má jeden z nich dítě a náhodou zemře, jeho partner, ač to dítě celý život vychovávali spolu, na ně nemá žádný nárok. Těch rozdílů v právech oproti heterosexuálním párům jsou desítky. Je to vlastně v rozporu s ústavou, která říká, že všichni občané si jsou rovni a mají stejná práva. Tito ale nemají.

Aby se ta práva nemusela jedno po druhém vyjmenovávat a každé zvlášť sepisovat, říká se jim souhrnně manželství. A to se u nás snaží stejnopohlavní páry získat. Jejich argumentace je jednoduchá: nechtějí nic jiného než stejná práva, jaké má zbytek populace. Přičemž pokud by je měli, nikoho by tím neohrozili a o žádné právo nikoho nepřipravili.

Ještě nikdo na světě neprokázal, že by manželství stejnopohlavních párů v něčem ohrozilo manželství nás heterosexuálů. Budeme se stejně brát a stejně rozvádět jako dosud, stejně se milovat a stejně se hádat, budeme si stejně věrní nebo nevěrní. Jak někdo trefně poznamenal, největším nebezpečím pro heterosexuální manželství není dvojice gayů ze sousedství, ale mladá dlouhonohá sekretářka.

Tenhle princip rovnosti před zákonem se prosadil už prakticky v celé západní Evropě, včetně tradičně tak katolických zemí jako Španělsko nebo Irsko (kromě Itálie a Lichtenštejnska). Podivné je, že pravicoví a různě populističtí politici zemí na východ od Německa, jinak řečeno postkomunistických států, tenhle princip stále odmítají. Polsko, Maďarsko, Slovensko, náš stát, nemluvě o Balkánu, samozřejmě Rusko nebo Bělorusko. Jako by na kontinentu stále existovala dělící čára mezi vnímáním toho, co znamená být občan a jeho práva. Ve všech těchto státech odmítajících stejnopohlavní sňatky je slyšet od politiků jeden a ten sám argument: jakási tradiční rodina. Přitom ji nedefinují, vycházejí jen z nejasných představ typu, že rodina jako za časů babičky.

Manželství jako společenská smlouva, nikoli nástroj k plození dětí

Manželství je ale přeci společenská smlouva dvou lidí o tom, že se budou navzájem celý život podporovat, o jejich vzájemné úctě a solidaritě. Není to o plození, jak se snaží tvrdit katolické kruhy. Jinak by stát musel rozvádět všechny, kdo nemohou či nechtějí mít děti, kdo už k tomu nemají věk, atd atd. Na radnici také nikdo neslibuje, že zplodí potomky. A kdo chce potomky mít, nepotřebuje k tomu instituci manželství.

Část politiků, kteří u nás manželství stejnopohlavních párů brzdí, argumentuje tím, že ať mají stejná práva jako heterosexuálové, jen ať se to nejmenuje manželství. A že vymyslí nějakou třetí cestu, protože registrované partnerství nedává zdaleka stejná práva jako manželství. Na to ale měli mnoho let času a s žádným zrovnoprávněním gayů a leseb nepřišli. Tak trochu licoměrnost.

Poslanecká menšina čtyři roky zákon obstruovala

Je paradoxní, že ač je dle průzkumů česká populace vůči manželství pro všechny tolerantní a liberální (podle několika posledních průzkumů ho podporuje kolem 65 %, u nejmladší generace dokonce 83% - 1/), mezi politiky jsou lidé, kteří tenhle většinový názor nenásledují a po celé minulé čtyřleté období práce parlamentu téma manželství pro všechny úspěšně bojkotovali a odsouvali. Takže do prvního čtení se dostalo až těsně před koncem mandátu minulé sněmovny a tam skončilo. Výsledkem je, že zákon o manželství pro všechny bude tato poslanecká sněmovna projednávat znovu od nuly. A že konzervativní kruhy, které sice reprezentují jen menšinu národa, ale jsou o to víc slyšet a vidět, se snaží jako protinávrh prosadit přímo do ústavy manželství jako výlučný svazek muže a ženy.

Podporu mají mezi poslanci KDU a SPD a části ODS i TOP 09 a ANO, kteří evidentně nevnímají většinové nastavení mezi obyvatelstvem. Samozřejmě, že v pozadí je tlak katolické církve, protestanti s tím problém nemají.

Nevládka Jsme fér, která se snaží o legalizaci manželství pro stejnopohlavní dvojice, pozvala několik prezidentských kandidátů a v diskusi chtěla vědět, jak by se kandidáti na hlavu státu v případě zvolení stavěli k lidským právům a speciálně k stejnopohlavním sňatkům a zda by takový zákon eventuálně podepsali. Na debatu, kterou zorganizovala 4.října (podobně jako při minulé prezidentské volbě), přišli tři: senátor a lékař Marek Hilšer, bývalá rektorka Danuše Nerudová a prezidentka České asociace povinných Denisa Rohanová.

Diskuse byla dost dlouhá a zevrubná na to, aby si publikum mohlo udělat jasnou představu o tom, co si každý z kandidátů myslí a jak by se zachoval. V tomto ohledu bylo dobré, že kandidátů nebylo víc a debata tak nepřipomínala televizní diskuse, kde vedle sebe stojí deset osob a každá má tři minuty na to se vyjádřit.

Všichni pozvaní kandidáti byli pro zrovnoprávnění

Všichni tři se ukázali jako otevření rovnosti práv gayů a leseb vůči heterosexuální populaci a pokud by byli zvoleni, snažili by se v tomto smyslu působit na veřejnost i na politiky. První dva se shodli na tom, že by manželství pro stejnopohlavní páry podpořili, s argumenty, že Listina práv říká, že všichni mají stejná práva, že stejnopohlavní manželství nikoho neomezuje a že takový zákon znamená podporu stabilním vztahům. D.Rohanová byla zdrženlivější s tím, že by takový zákon podepsala, ale že nejde jen o to rozšířit termín manželství na všechny, ale že se musí hlavně změnit „obsah“. Podobně první dva by na Hradě klidně vyvěsili duhovou vlajku, paní Rohanová spíš ne.

Zúčastnili by se průvodu Prague Pride? M.Hilšer s tím jako občan prý nemá problém, jako prezident by určitě přijal delegaci, ale účast v průvodu by si rozmýšlel, protože jako hlava státu by si nerad zavřel dveře k části obyvatel, která je jiného názoru. Podle D.Nerudové prezident nemá být aktivistou, nemá se takových akcí účastnit, ale podporovat je. D.Rohanová by se nezúčastnila, protože to by jinak musela jít i na pochod všelijakých jiných spolků a organizací. Všichni tři by vetovali eventuální pokus nechat zapsat do ústavy, že manželství je svazkem výlučně muže a ženy, všichni tři také byli pro osvojení dítěte stejnopohlavním párem.

Kdo nepřišel, nechce zřejmě dát jasnou odpověď

Není jistě náhodou, že pozvání do debaty přijali kandidáti, kteří jsou rovnosti gayů a leseb pozitivně nakloněni a patří jim poklona, že se nebáli jít s kůží na trh a své názory veřejně a jasně vyjádřit. Ti, kdo nepřišli, patří spíš mezi ty, kdo sice říkají, že „mají mezi gayi a lesbami známé“ a že „nechtějí nikoho diskriminovat“, ale zároveň se vyhýbají přímé odpovědi na dotaz, jak by se zachovali ve věci legalizace manželství pro stejnopohlavní dvojice. Výroky některých v tomto smyslu známe už z minulé volby, jiní s odpovědí uhýbají. Petr Pavel v novinovém rozhovoru prohlásil, že není proti manželství pro stejnopohlavní páry.

Pět až osm procent voličů je ale docela dost hlasů, čtyři sta až šest set tisíc, mohou s některými výsledky zahýbat. A odmítnout setkání s představiteli gayů a leseb nesvědčí o velké hloubce demokratického přesvědčení.

Základní otázka v celé záležitosti zní: Představte si, že byste si nemohli vzít toho, koho milujete?


1/ https://www.mindbridge.cz/cs/2022/06/09/jak-je-to-s-manzelstvim-pro-vsechny/

Článek vyšel také v Deníku Referendum