Když existují základní konstanty přírody, existuje nějaká konstanta také ve mně?

Je to tělo? Pravděpodobně ne. Je pomalou řekou, neboť 98 procent jeho atomů je každý rok nahrazeno jinými atomy. Dokonce i při známé pravdě, že není nic takového jako oběd zdarma.

Je to předvídavost? Pravděpodobně ne. Je vyřezávanými kukačkami, neboť 98 procent událostí zaznamená, až když nastanou. Dokonce i při známé pravdě, že vidí pravidelnosti tam, kde žádné nejsou.

Je to mysl? Pravděpodobně ne. Je přeexponovanou vnímavostí, neboť 98 procent myšlenek je současně milých i pošetilých. Dokonce i při známé pravdě, že kostky byly poctivě vrženy.

Je to jedinečnost? Pravděpodobně ne. Je neskutečnou představou, neboť z 98 procent převládají fyzikální a matematické důvody, že nemusí jít o jedinečnost. Dokonce i při známé pravdě, že otázka jedinečnosti nemusí mít smysl.

Je to bytí? Pravděpodobně ne. Je simulačním argumentem, neboť z 98 procent byly konstanty přírody navrženy příliš dokonale. Dokonce i při známé pravdě, že vnímání skutečnosti může být založeno na klamu.

Je to informace? Pravděpodobně ne. Je komunikací mysli, neboť z 98 procent tvoří abstraktní pozadí kvantových jevů. Dokonce i při známé pravdě, že informace je fyzikální.

Je to ...? Pravděpodobně ne, neboť z 98 procent je povaha reality rozumná. A zbývající 2 procenta? Sebekonstanta bláznovství, že tělo je chrám a předvídavost, mysl, jedinečnost, bytí, informace jeho rituály. Právě v neděli jsou chrámové rituály důvodem k radosti. Hypotézou sebekonstanty ve mně.