Je poslední den roku 2036. Dostal jsem zprávu, že čas mého táty se naplňuje. Bez váhání se vydávám na cestu, byť je to několik tisíc kilometrů. Myslím na něho. Je to totiž hodně dlouho, co mi byl nablízku. Žasnu, že mi dosud stačila vzdálená komunikace. Toužím po jeho přítomnosti.

Za pár hodin stojím u lůžka. Téměř ho nepoznávám. Posuňkem mi dává najevo svou radost i pokyn, abych se posadil. Ukazuje na velkou červenou knihu na nočním stolku. Vezmi ji s sebou. Hned při zpáteční cestě knihou nedočkavě listuji. Stránky jsou zažloutlé, hustě popsané. Je to ručně psaný životopos mého táty. Ani jsem nevěděl, že něco takového psal. Čtu namátkou úryvky z několika roků.

1967
Je mi 10. Dlouhé hodiny vydržím v lese pozorovat kolonie mravenců. Jak mají vyspělé kolektivní myšlení. S jeho použitím dokážou postavit velké stavby. Podobně se chovají i lidé. Druží se, neuvěřitelně tvoří. Chtějí zlepšit život v komunistické zemi. Nemohou volně cestovat ani pracovat v jiné zemi. Vypadá to, že se to brzy zlepší.

1987
Vzpomínám, jak jsem kdysi pozoroval mravenčí kolonie. Kolektivní myšlení lidí sílí. Snaží se opět změnit život v komunistické zemi. Mít možnost svobodně cestovat a volně pracovat v jiné zemi. Západní Evropa je nedostupná. Stavím malé počítače ze součástek dovezených z USA.

2007
Je možné svobodně cestovat po celé Evropě i USA. Je možné tam i pracovat. Kolektivní myšlení, ona kooperativní inteligence lidí je však slabá. Lidé jsou tu obecně chytří. Žijí však ve svých malých světech. Netvoří "mravenčí kolonie" s velkými záměry. Stavím počítače z hotových modulů dovezených z Číny. Světu se říká globální. Já však věřím na kontinentální samostatnost. Až se k tomu všemu, co teď máme, probudí kooperativní inteligence Evropy dohromady, požene nás to rychle vzhůru. Je možné, že potom budeme lepší než dosud mocná Amerika, kterou mohou rozložit vážné vnitřní problémy.

Tady jsem přestal číst. Možná, že právě v tomto čase začal bouřlivý rozvoj Evropy. Zítra, t.j. 1.1. 2037 začnou totiž američané platit eurem.