Počátek života a počátek vědomí dělí několik miliard let. Zatímco život plyne s časem, vědomí je spíše imaginární veličinou související s uvědomováním a přenášením abstraktních světů do života. Život s vědomím připomíná situaci, kdy postupně nad sebe lepíme časové přímky a tím formujeme rovinu. Původně jednosměrný čas z něho vymizí a je nahrazen komplexní proměnnou s mnohem většími možnostmi. Prostřednictvím této transformace zvyšujeme rozmanitost života. Zkusme vytvořit jeho model.

Narozením dostaneme život. Pokud by zůstal bez vědomí, plynul by přirozeně s časem. Vynesme čas na vodorovnou osu a předpokládejme, že život je přímo úměrný času. Na svislou osu vynášejme vědomí. Předpokládejme, že život s vědomím je vektor, který mění s časem svůj směr a velikost. S každým rokem se pootočí kolem počátku o jeden stupeň od vodorovné osy času směrem ke svislé ose vědomí tak, jak se vědomí postupně naplňuje. Na konci života, tj. po devadesáti letech rovných devadesáti stupňům, svírá vektor života s časovou osou pravý úhel a ukazuje již jen imaginárním směrem tušícím duši.

Pokud je život přímo úměrný času a současně se vektor života s časem otáčí proti směru hodinových ručiček od "tří" do "dvanácti," lze výpočtem zjistit, že v takovém modelu je vědomí přímo úměrné času², tedy druhé mocnině času. Život nám tedy přeje sám o sobě. Nadějné je tímto pohledem i vzkříšení. Vzkříšený život totiž připomíná situaci, kdy roviny života postupně lepíme nad sebe a tím formujeme prostor. Původně dvourozměrný život z něho vymizí a je nahrazen prostorovou proměnnou s mnohem většími možnostmi.

S vědomím, že vědomí je druhou mocninou času mi dovolte popřát vědomou naději, že brzy prohlédneme smysl takového počínání života mezi životem a vědomím. Třeba hned o nadcházejících Velikonocích.