Když disident ujede
Vážený pane prezidente,
vážím si velmi lidí s jiným názorem než mám já, kteří svému názoru nadřazují slušnost a morálku. Podle mého k takovým lidem patříte. V tisku jsem zaznamenal, že máte být souzen. Tento dopis uvádí argumenty na Vaši podporu.
V říjnu r. 1981 jsem nastoupil vojenskou službu jako tzv. absolvent (po vysoké škole). Po měsíci výcviku vzpomínám na to, jak jsme byli neustále připravováni pro vpád do Polska. Krycí název akce byl "Krkonoše" a ve dne v noci jsme museli být připraveni nasednout do bojové techniky a vyjet. Pamatuji, jakou jsem z toho měl tenkrát obavu, neboť jsem se dvakrát účastnil procesí z Varšavy do Čenstochové (1978,1979) a měl v Polsku přátele.
Vyhlášení výjimečného stavu z 12 na 13.12. 1981 nebylo dobré řešení, bylo však daleko lepší, než vpád vojsk. S velkými mocnostmi neexistují dobrá řešení. Proto bych Vás chtěl podpořit a případně i dosvědčit, že existoval plán vpádu do Polska. Podle mého soudu jste zvolil ze dvou špatných řešení to lepší. A to je spíše na poděkování než na odsouzení.
Přeji Vám dobré zdraví a budete-li potřebovat mé svědectví, dejte prosím vědět. Ať se Vám daří.
Z dnešního pohledu je situace jednoduchá. Svobodné volby. Bohužel na to ještě tenkrát nebyl čas.