Pokleknutí před implicitním přijetím něčeho za naším vědomím, univerzální tvůrčí vlastností, darem zvenku, druhem zjevení.

Konzistence zajišťuje, že důkazy tvrzení nemohou vést k něčemu, co se vylučuje. K něčemu, co je současně pravdivé i nepravdivé. Konzistentní matematika tak je "bezesmyslná" lidská hra používající sice libovolné, ale dobře definované symboly.

Píseň o starém námořníkovi je z tohoto pohledu důkazem, lidskou hrou se symboly nekonzistentní moci moře, přírody, velkého celku a cestou mořeplavce obrazotvorností fantastických zárodečných bytostí, "požehnaných hadů" nového konzistentního světa, na jehož počátku je osudové tvrzení spojené s albatrosími křídly.

Prvočíselná dvojčata jsou také velkým celkem. Jde o páry prvočísel tvaru p a p+2. Příkladem jsou 3 a 5, 5 a 7, 11 a 13. Není známo, zda jich je nekonečně mnoho. Místo důkazu věříme obrazotvornosti "požehnaných hadů."

Přesto se zdá zřejmé, že jedním z charakteristických znaků vědomí člověka je jeho nekonzistence. Velký celek vědomí je ohromením z prostornosti gotického chrámu. Pokud albatros při každém mávnutí křídel napíše náhodné písmeno, za nepředstavitelně dlouhou dobu "napíše" i Píseň o starém námořníkovi. Lidské vědomí je zpětnou vazbou z této nepředstavitelně dlouhé doby umožňující tvůrčí dobu nepředstavitelně zkrátit. Výsledkem je nekonzistence lidského vědomí a odedávná lidská snaha o tvorbu konzistentních logických pozitivismů, kde se, podobně jako mořeplavec, ocitá samo obklopené symbolickými důkazy nebo vizemi.

Víme, že v matematice existují pravdivá tvrzení, která nemůžeme dokázat. Důkazy jsou za hranicí našich možností. Mohou vyžadovat lidskou hru s miliony symbolů nebo s miliony milionů symbolů na cestě k "požehnaným hadům." Mám také důkazy rád. Když je neumím nalézt, jako v případě prvočíselných dvojčat, sním dále o tisících směrech bádání s použitím experimentální argumentace nebo domněnky. Jde o projev závislý na strukturách ukrytých uvnitř mého vědomí, ze kterých vědomí bere svou sílu.

Tak, když se budete rozhodovat mezi mořeplavcem s novými bytostmi a tvůrčím druhem zjevení, vzpomeňte prosím:

"Řekni mi, prosím, řekni mi,
co dávno vědět mám.
Proč pluje loď tak zběsile?
Co dělá oceán? "


Použity verše S.T. Coleridge: Píseň o starém námořníkovi. Odeon, 1984.