Stojím před stromořadím.

Stromořadí je v obrazovém kódu a promluva jednoduchá. Velikonoce. Myslím na stromořadí z počátku letopočtu, kdy rozum duchovnosti přišel s novým řešením těžkého problému. Boží přítomností zaměřenou výlučně na člověka a jeho nekonečnost. V devátém století přišel rozum duchovnosti s jiným řešením těžkého problému. Algebrou.

Když se o několik století později algebra dostala na evropský kontinent, docházelo k jejímu provázání pořadě s obchodem, pohybem těles, volným pádem, přitažlivostí hmoty a nakonec v minulém století i s obecným pohybem. S tím se transformoval původní biblický rozum duchovnosti. Na duchovnost rozumu. Transformaci v určitém smyslu dokreslila i doba osvícenství. Boží přítomnost není zaměřena výlučně na člověka a jeho nekonečnost.

Duchovnost rozumu a rozum duchovnosti jsou z pohledu duchovnosti světy vzdálenými stovky i tisíce let. Některé prvky mají společné. Štěstí, uklidnění, matematiku, násilí i válku. Uvedené světy se stále intenzivněji potkávají na jednom místě. Platí v nich i zákonitosti. Chrámový prostor je přímo úměrný rozumu duchovnosti. Hmotné zabezpečení duchovnosti rozumu.

Velikonoce jsou rozumem duchovnosti uprostřed duchovnosti rozumu. S díky vnímám místa, kde blízkost obou světů nekonečně uklidňuje. Věřím, že i Vy. Zvláště ve stromořadí z obrázku.