Vnímám, že dům na obrázku, v počítačové hře nebo ve městě je obdobou společného konceptu. Rozeznám písmena nebo číslice v jejich tištěných i psaných podobách. Vím, co mohu očekávat v americkém městě, které má evropský ráz. Nebo jak vypadá energie, která má povahu jiné energie. Ano, jde o schopnost našeho mozku tvořit analogie. Tedy obdobu uvedených věcí na základě jejich "anotace." Dokonce mohu díky této schopnosti mozku říci, že nejsem počítač.

Vnímám velkou nápaditost mozku při tvorbě analogií. Jestliže třeba ve slově "teo" zaměním poslední písmeno na "p," dostanu "tep," potom, když mám slovo "bok," hned mě napadne analogická záměna na "bol," tedy písmeno na posledním místě a následující v abecedě. Je to správná analogie? Dalšími analogiemi totiž mohou být "bop," čili prostě jen záměna posledního písmene či "bpk," kde zaměním písmeno "o" apod. Je tedy třeba mít v mozku nějaký účinný mechanismus na rozpoznávání pravdivých analogií.

Vnímám v mozku analogii pocházející od Aristotela. Pravdivá analogie je taková, která souhlasí se skutečností. Tady však odpovídající skutečnost, se kterou bych analogii porovnal, někdy chybí nebo není snadno dostupná. Proto mám ještě další analogii, kterou implicitně použil Euklides ve své geometrii. Analogie je pravdivá, pokud může být za použití všeobecně přijímaných principů odvozena z analogií, které jsou již známé jako pravdivé. I když mohu uvažovat o "všeobecně přijímaných principech," zdá se, že jde o vcelku dobré operativní pravidlo.

A tak použitím "Euklidova pravidla" vnímám pravdivost domů, písmen, číslic, amerických měst i energií. Jako zjišťování přítomnosti analogií. Jsem překvapený, když jsou mi milé i méně pravdivé analogie. Třeba i takové, o kterých nevím vůbec nic. Dovolte mi prosím také Vám popřát hojnost a snesitelnost analogií, jejichž subjektivita Vám bude milá. Tvorba analogií totiž proniká prakticky všemi aspekty naší inteligence.