Nejdůležitější část pražského projevu B. Obamy, která se týká odzbrojení, lze jen těžko chápat bez kontextu, který vytváří strategie odstrašování. Tyto strategie jsou jednou z velmi zajímavých disciplín, které jdou ještě poněkud dál za pomezí práva a ekonomie.

Když jsem četl Obamův projev, vzpomněl jsem si na nobelovskou přednášku mistra na strategie odstrašování T. Schellinga (najdete ji zde anebo pokud chcete investovat pár korun tak v knize Schellingových esejů „Mikromotivy a makrochování"). Scheling dostal nobelovku společně s R. Aumannem v roce 2005 za ekonomii (nikoliv za mír - i když podle mnohých by si ji rovněž zasloužil), konkrétně za „posílení chápání konfliktu a kooperace pomocí analýzy teorie her".

Věc je ta, že Obamův projev je vlastně (zdůrazňuji, že zcela nenaivní) odpovědí na otázky, které Schelling ve své nobelovské přednášce (a části jeho výzkumu týkající se jaderných zbraní) klade. Svým způsobem je to jejím pokračováním...

Všechno co bych o tom psal by bylo jen parafrází na Schellinga, proto spíše nabízím jej, resp. překlad vybraných částí jeho již zmíněné nobelovské přednášky:

-----

Nejvelkolepější událostí uplynulého půlstoletí je ta, která se nikdy nestala. Užíváme si šedesát let bez výbuchu jaderné zbraně, kterou by někdo odpálil z rozčílení.

To je ohromující úspěch - nebo, pokud ne úspěch, tak to je ohromující porce štěstí. V roce 1960 britský novelista C. P. Snow napsal na první straně New York Times, že pokud jaderné mocnosti významně nesníží svou jadernou výzbroj, tak termonukleární válka je během dekády „matematickou jistotou". Tehdy nikdo nepokládal výrok Snowa za přehnaný.

Nyní máme matematickou jistotu násobenou více než čtyřikrát a pořád žádná jaderná válka. Můžeme přežít další půl tucet dekád?

Nikdy jsme neměli pochybnost o vojenské efektivnosti jaderných zbraní nebo jejich potenciálu pro terorismus. Významnou část zásluh na tom, že jaderné zbraně nebyly takto využity má „tabu", které ministr zahraničí (Pozn. autora: Spojených států amerických) Dulles vnímal a rovněž odsuzoval....

(Pozn. autora: následuje výčet vojenských událostí kde k jadernému konfliktu mnoho nechybělo).

...7. října 1953, ministr zahraničí Dulles: „Tak jak tak, musíme odstranit tabu z používání jaderných zbraní"... Pouze o pár týdnů později prezident (Pozn. autora: Spojených států amerických) odsouhlasil, ... následující prohlášení: „v případě nepřátelství, Spojené státy americké zváží použití jaderných zbraní za stejných podmínek jako použití jiného válečného materiálu". Toto prohlášení jistě musí být čteno více rétoricky než fakticky. Tabu nebývají odstraněna tím, že je prohlásíme za odstraněná, a to dokonce ani v mysli toho, kdo něco takové prohlašuje. Každopádně o šest měsíců později na utajeném jednání NATO, stanovisko USA bylo, že s jadernými zbraněmi „musí být nyní zacházeno jako by se jednalo o konvenční zbraně"....

... Co by bylo vlastně tak strašného na použití tří „malých" atomových bomb k záchraně Francouzů v Dien Bien Phu jak se ve své době diskutovalo? Co je špatného na použití jaderné námořní artilerie proti invazi flotily komunistické Číny do Taiwanského zálivu?

Známe dvě odpovědi, jednu spíše intuitivní a druhou více analytickou, ale obě spočívající ve víře nebo pocitu, že ... jaderné zbraně jsou jednoduše odlišné, genericky odlišné. Intuitivnější odpovědˇ lze pravděpodobně nejlépe formulovat jako „pokud se musíš ptát, nepochopil by jsi odpověď".

Ta druhá, více analytická odpověď nalézá své důvody v právní argumentaci, diplomacii, teorii vyjednávání a teorii cvičení a disciplíny.... (často jsem slýchával analogii s „jedním malým drinkem" pro vyléčeného alkoholika). Ale každopádně obě linie argumentace dospěly ke stejnému závěru: jaderné zbraně , pokud by se staly součástí války, by nemohly být a pravděpodobně by ani nebyly kontrolovány, nešířeny a místně omezeny....

... Dalšími vlastníky jaderných zbraní může být Irán, Severní Korea nebo možná některá teroristická organizace. Existuje naděje, že přijmou téměř všeobecně sdílený zákaz použití jaderných zbraní nebo bude jim alespoň na překážku srozumění, že tabu je všeobecně uznáváno?

Část odpovědi bude záviset na tom zda buď Spojené státy americké sami uznají takový zákaz, a zejména to zda uznají takový zákaz jako hodnotu, která má být opatrována, podporována a chráněna, nebo zda Spojené státy americké uvěří, stejně jako J. F. Dulles v Eisenhowerově vládě, že „tak jak tak, musíme odstranit tabu z používání jaderných zbraní" ....

... Pro Spojené státy americké nejkritičtější otázka ohledně jaderných zbraní je zda rozšířené tabu proti použití jaderných zbraní a zákaz jejich použití je v našem zájmu nebo proti nám. Pokud to je v americkém zájmu, což pokládám za zjevné, podpora průběžné závislosti na jaderných zbraních, tj. ochota je použít, potřeba nových jaderných zbraní (a nových testů), musí být poměřována proti korozívním účinkům všeobecného postoje, který byl kultivován abstinencí minulých šedesáti let.

-----

Převzato z Leblog.cz