Pár poznámek k plzeňské právnické fakultě
Zcela neuvěřitelná situace na škole, kde vyučuji obchodní právo, vylučuje, abych si snad mohl dovolit ten luxus a neudělal si názor na její účastníky.
Bývalé vedení fakulty Děkan a proděkanové lhali ve velmi vážných věcech a byli přistiženi. Bez ohledu jak dopadnou zveřejněné případy plagiátorství a dalších podvodů, stačí to aby fakultu ihned opustili a nadále již nevyučovali.Všichni. Je nedůležité kdo z nich se nachází v jaké sociální, rodinné nebo jiné situaci, a že to třebas jsou „dobří“ lidé, kteří jen podepisovali co po nich jiní chtěli. Pokud se některé nebo snad všechny podvody prokáží, měl by nést odpovědnost i zbylý proděkan.
Je možné, že jsou nevinní. Já jim nevěřím. Uznávám, že nejsem nestranný a nemohu být objektivní. Na vlastní oči jsem viděl děkana, který s úsměvem největšího dobráka na světě, zcela klidně a bez nejmenšího zaváhání, řekl bych profesionálně, lhal tváří v tvář mým kolegům a mně ohledně zmanipulované dokumentace k PHD akreditaci. Jsem advokát, zvyklý na ledacos. Takto přesvědčivě odehranou scénu, jsem ale nezažil. Nezapomenutelný je rovněž televizní výstup proděkanů s léčkou na rozvraceče. Mé nazírání je ryze subjektivní a říkám si, že odvahu a schopnost k takovým kouskům může mít jen někdo kdo má za sebou už slušnou historii lhaní a hlavně ambici lhát dál.
Učitelé My učitelé na plzeňské fakultě neseme největší morální odpovědnost za tuto situaci. Náš nezájem o dění na škole, náš strach anebo naše sebezahleděnost umožnily, aby takoví lidé mohli to co mohli a že to mohli tak dlouho. Je největším ponaučením pro všechny učitele (nejen na naší fakultě), že naše povinnosti nekončí tím, že odučíme a odzkoušíme. Máme rovněž povinnost podílet se na samosprávě školy. V našem případě drtivá většina učitelů věděla anebo alespoň tušila, že vedení školy je nepoctivé. To sice není totéž, jako schopnost nepoctivost dokázat, ale stačí to k tomu, abychom žádali vysvětlení, zveřejnili podivné okolnosti, volili anebo sami byli voleni do akademického senátu.
Není ale od věci poznamenat, že někteří se chovali statečně. Můj kolega Bezouška si zaslouží uznání nejen proto, že upozornil na onen známý plagiát, ale hlavně proto, že se dlouhá léta pokoušel bez velkého ohlasu kousek po kousku věci měnit k lepšímu.
Studenti Bohužel mám možnost srovnání kvality studentů z různých vysokých škol. Čeští studenti se v principu příliš nepřipravují a často nenastudují ani základy toho co musí (uznávám, že sám jsem nebyl jiný). Čest výjimkám. Každopádně studenti na plzeňské fakultě nejsou o nic horší a bohužel ani o nic lepší než jiní studenti v rámci českých právních studijních programů. Studenti jsou tak dobří jako jim mizerný vzdělávací systém umožní. Neodpustím si obecné srovnání se zahraničními studenty, které učím v rámci zahraničního programu CEMS MIM. Tito se chtějí vzdělávat a přichází z dobrých zahraničních škol anebo se jedná o výjimečně motivované české studenty. Podle všeho budou i lepšími studenty a nakonec i lépe připravenými absolventy. Ale to nemá co dělat s tím, že v Plzni se učí a studuje špatně. To má co dělat s tím, že se zásadně v Česku učí a studuje špatně.
Jakékoliv prohlášení o tom, že někdo nebude přijímat do zaměstnání absolventy plzeňské právnické fakulty je hloupé. Nepoškozuje ani tak studenty jako jejich autory. Každý rozumný člověk uznává, že talent je velmi vzácné zboží. Každý rozumný člověk, který v různých pozicích různých oborů dělá právo v Česku a má možnost srovnání se západním zahraničím tak jistě uzná, že v Česku je talent ještě o něco vzácnější. Kdykoliv jej jako zaměstnavatel objevíte chcete z něj mít užitek. Na tak malém českém hřišti rozumný zaměstnavatel dá vždy přednost talentu před netalentem, ať už má diplom odkudkoliv.
Akreditační komise zafungovala celkem dobře. Jistě jí lze vyčítat, že mohla reagovat dříve a razantněji. To nevím. Zcela jistě ale plzeňskou aféru vyvolala tato komise rozhodnutím o akreditacích na PHD. Nikdo členům komise asi děkovat nebude, ale prostě dělali svojí práci a fakt je, že ani universita ani fakulta nebyly schopny reagovat dříve. Těžko se tedy trefovat do toho kdo svůj díl práce odvedl.
Plzeňská právnická fakulta má dvě na domácí poměry špičkové katedry (trestní právo a obchodní právo) a dvě výjimečně nadějné katedry (občanské právo a teorie práva). Stačí to? Stačí, aby mohla právnická fakulta fungovat na tomto základě? Těžko říct, ale fakt je že v Praze, Brně a Olomouci na tom jsou stejně nebo hůře. Ta hrstka i dobrých akademiků/pedagogů je co do počtu rovnoměrně a co do oborů nerovnoměrně distribuována mezi Prahu, Brno Plzeň, přičemž Olomouc vsadila na talenty a inovaci. Plzeňská fakulta není nejhorší a nejlepší není žádná. Pokud bych svou kariéru chtěl stavět jako civilista/komercionalista dává smysl, abych šel studovat do Plzně. Pokud bych chtěl dělat ústavní právo asi bych šel do Brna. U trestního práva bych si hodil korunou mezi Prahou a Plzní. U teorie práva mezi Prahou, Plzní a Brnem. A tak by se dalo pokračovat …
Plzeňská fakulta je mj. charakteristická dvěma věcmi. Za prvé, výuka je tam organizována velmi liberálně. Liberální pojetí není pro každého a může fungovat jen tehdy pokud jsou učitelé nadáni silnou sebedisciplínou. Nemohu se zbavit dojmu, že mnozí tento systém zneužívali a mnohdy zdegeneroval k naprosté nepřehlednosti (zde nelze nepoznamenat, že na jiných právnických fakultách paradoxně zdegeneroval systém pořádkumilovnosti do podobné míry nepřehlednosti). Jestli tento systém vydrží a v jaké podobě je otázkou pro nové vedení. Za druhé, v Plzni působí generace talentovaných třicátníků – bývalých absolventů, kteří jsou s tou školou srostlí, mají ji (na 21. století až romanticky) rádi a jsou odhodláni obětovat (na 21. století ekonomicky nepochopitelné) množství času a úsilí k její rehabilitaci. Pro mě jako přistěhovalce to je záhada. Samotná škola nemá svoji jednu budovu, pořádnou knihovnu, ani žádné své místo kde se něco děje. Přesto tam vznikala a vznikají silná pouta k instituci školy jako takové. Tato generace si zaslouží svou šanci vybudovat nejlepší možnou (menší ambici jistě nemají) právnickou školu nejen pro sebe a své studenty, ale hlavně pro všechny ostatní co si přejí, aby domácí právní výzkum vzkvétal.
Bývalé vedení fakulty Děkan a proděkanové lhali ve velmi vážných věcech a byli přistiženi. Bez ohledu jak dopadnou zveřejněné případy plagiátorství a dalších podvodů, stačí to aby fakultu ihned opustili a nadále již nevyučovali.Všichni. Je nedůležité kdo z nich se nachází v jaké sociální, rodinné nebo jiné situaci, a že to třebas jsou „dobří“ lidé, kteří jen podepisovali co po nich jiní chtěli. Pokud se některé nebo snad všechny podvody prokáží, měl by nést odpovědnost i zbylý proděkan.
Je možné, že jsou nevinní. Já jim nevěřím. Uznávám, že nejsem nestranný a nemohu být objektivní. Na vlastní oči jsem viděl děkana, který s úsměvem největšího dobráka na světě, zcela klidně a bez nejmenšího zaváhání, řekl bych profesionálně, lhal tváří v tvář mým kolegům a mně ohledně zmanipulované dokumentace k PHD akreditaci. Jsem advokát, zvyklý na ledacos. Takto přesvědčivě odehranou scénu, jsem ale nezažil. Nezapomenutelný je rovněž televizní výstup proděkanů s léčkou na rozvraceče. Mé nazírání je ryze subjektivní a říkám si, že odvahu a schopnost k takovým kouskům může mít jen někdo kdo má za sebou už slušnou historii lhaní a hlavně ambici lhát dál.
Učitelé My učitelé na plzeňské fakultě neseme největší morální odpovědnost za tuto situaci. Náš nezájem o dění na škole, náš strach anebo naše sebezahleděnost umožnily, aby takoví lidé mohli to co mohli a že to mohli tak dlouho. Je největším ponaučením pro všechny učitele (nejen na naší fakultě), že naše povinnosti nekončí tím, že odučíme a odzkoušíme. Máme rovněž povinnost podílet se na samosprávě školy. V našem případě drtivá většina učitelů věděla anebo alespoň tušila, že vedení školy je nepoctivé. To sice není totéž, jako schopnost nepoctivost dokázat, ale stačí to k tomu, abychom žádali vysvětlení, zveřejnili podivné okolnosti, volili anebo sami byli voleni do akademického senátu.
Není ale od věci poznamenat, že někteří se chovali statečně. Můj kolega Bezouška si zaslouží uznání nejen proto, že upozornil na onen známý plagiát, ale hlavně proto, že se dlouhá léta pokoušel bez velkého ohlasu kousek po kousku věci měnit k lepšímu.
Studenti Bohužel mám možnost srovnání kvality studentů z různých vysokých škol. Čeští studenti se v principu příliš nepřipravují a často nenastudují ani základy toho co musí (uznávám, že sám jsem nebyl jiný). Čest výjimkám. Každopádně studenti na plzeňské fakultě nejsou o nic horší a bohužel ani o nic lepší než jiní studenti v rámci českých právních studijních programů. Studenti jsou tak dobří jako jim mizerný vzdělávací systém umožní. Neodpustím si obecné srovnání se zahraničními studenty, které učím v rámci zahraničního programu CEMS MIM. Tito se chtějí vzdělávat a přichází z dobrých zahraničních škol anebo se jedná o výjimečně motivované české studenty. Podle všeho budou i lepšími studenty a nakonec i lépe připravenými absolventy. Ale to nemá co dělat s tím, že v Plzni se učí a studuje špatně. To má co dělat s tím, že se zásadně v Česku učí a studuje špatně.
Jakékoliv prohlášení o tom, že někdo nebude přijímat do zaměstnání absolventy plzeňské právnické fakulty je hloupé. Nepoškozuje ani tak studenty jako jejich autory. Každý rozumný člověk uznává, že talent je velmi vzácné zboží. Každý rozumný člověk, který v různých pozicích různých oborů dělá právo v Česku a má možnost srovnání se západním zahraničím tak jistě uzná, že v Česku je talent ještě o něco vzácnější. Kdykoliv jej jako zaměstnavatel objevíte chcete z něj mít užitek. Na tak malém českém hřišti rozumný zaměstnavatel dá vždy přednost talentu před netalentem, ať už má diplom odkudkoliv.
Akreditační komise zafungovala celkem dobře. Jistě jí lze vyčítat, že mohla reagovat dříve a razantněji. To nevím. Zcela jistě ale plzeňskou aféru vyvolala tato komise rozhodnutím o akreditacích na PHD. Nikdo členům komise asi děkovat nebude, ale prostě dělali svojí práci a fakt je, že ani universita ani fakulta nebyly schopny reagovat dříve. Těžko se tedy trefovat do toho kdo svůj díl práce odvedl.
Plzeňská právnická fakulta má dvě na domácí poměry špičkové katedry (trestní právo a obchodní právo) a dvě výjimečně nadějné katedry (občanské právo a teorie práva). Stačí to? Stačí, aby mohla právnická fakulta fungovat na tomto základě? Těžko říct, ale fakt je že v Praze, Brně a Olomouci na tom jsou stejně nebo hůře. Ta hrstka i dobrých akademiků/pedagogů je co do počtu rovnoměrně a co do oborů nerovnoměrně distribuována mezi Prahu, Brno Plzeň, přičemž Olomouc vsadila na talenty a inovaci. Plzeňská fakulta není nejhorší a nejlepší není žádná. Pokud bych svou kariéru chtěl stavět jako civilista/komercionalista dává smysl, abych šel studovat do Plzně. Pokud bych chtěl dělat ústavní právo asi bych šel do Brna. U trestního práva bych si hodil korunou mezi Prahou a Plzní. U teorie práva mezi Prahou, Plzní a Brnem. A tak by se dalo pokračovat …
Plzeňská fakulta je mj. charakteristická dvěma věcmi. Za prvé, výuka je tam organizována velmi liberálně. Liberální pojetí není pro každého a může fungovat jen tehdy pokud jsou učitelé nadáni silnou sebedisciplínou. Nemohu se zbavit dojmu, že mnozí tento systém zneužívali a mnohdy zdegeneroval k naprosté nepřehlednosti (zde nelze nepoznamenat, že na jiných právnických fakultách paradoxně zdegeneroval systém pořádkumilovnosti do podobné míry nepřehlednosti). Jestli tento systém vydrží a v jaké podobě je otázkou pro nové vedení. Za druhé, v Plzni působí generace talentovaných třicátníků – bývalých absolventů, kteří jsou s tou školou srostlí, mají ji (na 21. století až romanticky) rádi a jsou odhodláni obětovat (na 21. století ekonomicky nepochopitelné) množství času a úsilí k její rehabilitaci. Pro mě jako přistěhovalce to je záhada. Samotná škola nemá svoji jednu budovu, pořádnou knihovnu, ani žádné své místo kde se něco děje. Přesto tam vznikala a vznikají silná pouta k instituci školy jako takové. Tato generace si zaslouží svou šanci vybudovat nejlepší možnou (menší ambici jistě nemají) právnickou školu nejen pro sebe a své studenty, ale hlavně pro všechny ostatní co si přejí, aby domácí právní výzkum vzkvétal.