Zítra uplyne 120 let od narození Jaroslava Seiferta
Zítra uplyne 120 let od narození jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu, básníka Jaroslava Seiferta. Je to patrně největší literární výročí letošního roku. V Seifertovi si navíc připomínáme nejen umělce uhrančivého talentu, ale také statečného člověka. Chartu 77, nejvýznamnější akt odporu proti totalitní moci v normalizačním Československu, nepodepsalo za celou dobu jejího trvání ani 2 tisíce lidí. Jaroslav Seifert byl mezi prvními, kteří to udělali.
V civilizované zemi s elementární kulturou připomínání by v těchto dnech probíhaly oficiální vzpomínkové akce, výstavy, umělecké festivaly a odborné konference. U nás si Seiferta připomíná dnešní literární vycházkou po Žižkově a zítřejším komponovaným pořadem nevelké básnické sdružení Skupina XXVI a Vltava dává na pět dní k dispozici k on-line poslechu pásmo z básníkových pozdních veršů.
Pro zajímavost: ČT1 ve výroční den básníkova narození vysílá v prime-timu Nejlepší trapasy a potom Kotel, co se teď jmenuje Máte slovo. ČT2 Tajemství britské královské rodiny a ČT Art životopisné drama Očím skryté. Největší metaforou je ovšem program stanice MAX, která uvádí tisící reprízu filmu Jak básníci přicházejí o iluze. Přesně. Přesně tak…
Nemuselo to tak být. Na půdě Národní knihovny ČR vznikl v loňském roce projekt připomínání významných postav české slovesné kultury. Iniciačním impulsem bylo 120. výročí narození jednoho z největších českých básníků všech dob Vítězslava Nezvala.
Národní knihovna spustila dočasný nezvalovský web, který přinášel důstojné množství textového, obrazového i video materiálu a měl také interaktivní sekci: Návštěvníci v ní soutěžili v kvízu o Nezvalově životě a vyhrávali virtuální čokoládové indiánky, které pak Mistrovi stejně virtuálně kladli na stůl v kavárně Slavia, zanechávali mu vzkazy, dělili se o své nejoblíbenější verše atd. Mimoto byly oslavy v režii Národní knihovny promovány na webu České televize, v Českém rozhlase, v tisku, na webu knihovny samotné apod. Ve výroční den Nezvalova narození pak ředitel Národní knihovny dr. Martin Kocanda položil květiny na básníkův hrob.
Národní knihovna přitom záměr v této tradici pokračovat oznámila v médiích (ČRo Vltava, 25. 5. 2020; web ČT24 26. 5. 2020, vlastní web NK 3. 6. 2020 aj.) a rovnou také uvedla jméno dalšího jubilanta – jímž měl být přirozeně právě Seifert.
Poté však, co byl za bezprecedentních okolností vyhozen tehdejší ředitel dr. Kocanda, se do čela Národní knihovny dostali lidé, kteří pociťovali veřejné připomínání osobností moderní české literatury jako daleko méně naléhavé. Jaroslav Seifert se tak už svého webu ani žádné jiné připomínky nedočkal. K jeho kulatému jubileu mlčí Ministerstvo kultury, PEN klub, Památník národního písemnictví, všichni.
Tím větší radost mám z malé poznámky v pracovním kalendáři hejtmanky Středočeského kraje Petry Peckové, volně dostupném na krajském webu: Čtvrtek 23. září – Kralupy nad Vltavou, hřbitov. Neproběhne tu žádná akce Středočeského kraje, na kterou se sezvou oficiální hosté a novináři, kde zaznějí projevy a básníkovy verše. Nic takového, úřad asi není instituce, která by tohle měla udělat. Ale žena, která stojí v čele kraje, jehož hlína velikého českého básníka přijala, položí květinu na jeho hrob. Bude to minuta nebo dvě, kdy slunce vykreslí na náhrobním kameni její třepetavý stín. Nic víc. Ale myslím, že Seifert by s tím byl spokojený. Díky i za to.
V civilizované zemi s elementární kulturou připomínání by v těchto dnech probíhaly oficiální vzpomínkové akce, výstavy, umělecké festivaly a odborné konference. U nás si Seiferta připomíná dnešní literární vycházkou po Žižkově a zítřejším komponovaným pořadem nevelké básnické sdružení Skupina XXVI a Vltava dává na pět dní k dispozici k on-line poslechu pásmo z básníkových pozdních veršů.
Pro zajímavost: ČT1 ve výroční den básníkova narození vysílá v prime-timu Nejlepší trapasy a potom Kotel, co se teď jmenuje Máte slovo. ČT2 Tajemství britské královské rodiny a ČT Art životopisné drama Očím skryté. Největší metaforou je ovšem program stanice MAX, která uvádí tisící reprízu filmu Jak básníci přicházejí o iluze. Přesně. Přesně tak…
Nemuselo to tak být. Na půdě Národní knihovny ČR vznikl v loňském roce projekt připomínání významných postav české slovesné kultury. Iniciačním impulsem bylo 120. výročí narození jednoho z největších českých básníků všech dob Vítězslava Nezvala.
Národní knihovna spustila dočasný nezvalovský web, který přinášel důstojné množství textového, obrazového i video materiálu a měl také interaktivní sekci: Návštěvníci v ní soutěžili v kvízu o Nezvalově životě a vyhrávali virtuální čokoládové indiánky, které pak Mistrovi stejně virtuálně kladli na stůl v kavárně Slavia, zanechávali mu vzkazy, dělili se o své nejoblíbenější verše atd. Mimoto byly oslavy v režii Národní knihovny promovány na webu České televize, v Českém rozhlase, v tisku, na webu knihovny samotné apod. Ve výroční den Nezvalova narození pak ředitel Národní knihovny dr. Martin Kocanda položil květiny na básníkův hrob.
Národní knihovna přitom záměr v této tradici pokračovat oznámila v médiích (ČRo Vltava, 25. 5. 2020; web ČT24 26. 5. 2020, vlastní web NK 3. 6. 2020 aj.) a rovnou také uvedla jméno dalšího jubilanta – jímž měl být přirozeně právě Seifert.
Poté však, co byl za bezprecedentních okolností vyhozen tehdejší ředitel dr. Kocanda, se do čela Národní knihovny dostali lidé, kteří pociťovali veřejné připomínání osobností moderní české literatury jako daleko méně naléhavé. Jaroslav Seifert se tak už svého webu ani žádné jiné připomínky nedočkal. K jeho kulatému jubileu mlčí Ministerstvo kultury, PEN klub, Památník národního písemnictví, všichni.
Tím větší radost mám z malé poznámky v pracovním kalendáři hejtmanky Středočeského kraje Petry Peckové, volně dostupném na krajském webu: Čtvrtek 23. září – Kralupy nad Vltavou, hřbitov. Neproběhne tu žádná akce Středočeského kraje, na kterou se sezvou oficiální hosté a novináři, kde zaznějí projevy a básníkovy verše. Nic takového, úřad asi není instituce, která by tohle měla udělat. Ale žena, která stojí v čele kraje, jehož hlína velikého českého básníka přijala, položí květinu na jeho hrob. Bude to minuta nebo dvě, kdy slunce vykreslí na náhrobním kameni její třepetavý stín. Nic víc. Ale myslím, že Seifert by s tím byl spokojený. Díky i za to.