Každý rok nám z evropských fondů přiteče v průměru okolo 80 mld. Kč. Přesto jsou naše veřejné finance v deficitu. Představme si navíc, až se jednou staneme čistými plátci do rozpočtu Evropy - a to se dříve nebo později stane. Bohatneme, ne že ne. Stavíme si teď z evropských peněz sice spoustu nových a obnovených silnic a železnic (že jsou často předražené, o tom zase jindy), ale kde budeme brát na jejich údržbu, až evropské dotace vyschnou? A vůbec, kde vezmeme už dnes na zvýšení platů učitelů nebo zdravotních sester, na jejichž férové odměny se už teď tak nějak nedostává?

Každý občan - zaměstnanec nebo podnikatelka - nebo firma musí platit daně a stěžuje si většinou, že příliš vysoké. Není nic nevšedního, že se firmy snaží si daně plánovat a optimalizovat. Aktuální kauzy nám však ukazují, že některé velké mezinárodní firmy jdou o hodně dál, za jakoukoli legitimní hranu, a skrze agresivní daňovou optimalizaci a daňové ráje se snaží neplatit daně skoro žádné.

V parafrázi George Orwella tedy můžeme říct, že v povinnosti platit daně jsou si všichni rovni, jen někteří jsou si rovnější. A to je špatně.

Současná kauza firmy Apple, která bude dost možná nucena doplatit irské vládě přes 13 miliard eur na daních ukazuje, že jde skutečně o velké částky. Tyto peníze pak samozřejmě chybí ve veřejných rozpočtech a podvazují rozvoj společnosti. V České republice odhady ukazují, že můžeme čekat roční úniky daní okolo 20 miliard korun. To je i při našich velkorysých cenách aspoň 50 kilometrů dálnice nebo (kdy konečně už?!) vysokorychlostní železnice každý rok. A nebo zvýšení platů všech učitelů o více než 50 procent. Takže celkem dost.

Tenhle problém se přitom netýká jen globálních gigantů, “nadnárodních korporací”, jak se jim taky říká. Z České republiky již odešlo do daňových rájů víc než 13 000 firem. A nemysleme si, důvod není, že jsou tam jen o něco málo nižší daně. Důvodem je neplatit daně skoro žádné, podobně jako Apple v Irsku. Velké firmy tedy již vznikají i u nás. Bylo by jistě zajímavé vidět, jak jsou na tom s mírou své daňové optimalizace třeba PPF nebo Agrofert. Třeba se to někdy dozvíme.

Daňové ráje a agresivní daňovou optimalizaci firem je třeba řešit. V Bruselu jsou v této době vyjednávány v Radě a v Evropském parlamentu opatření, která mohou pomoci. Například se jedná o zavedení povinnosti pro velké firmy veřejně transparentně vykazovat své zisky dle jednotlivých zemí své působnosti, jak už dnes musí činit evropské banky (tzv. public country-by-country reporting). To nám pomůže lépe vidět, zda si firmy uměle nepřesouvají své zisky do daňově optimálních jurisdikcí, kde však v podstatě nepodnikají. Podobně se také začne v listopadu znovu jednat o harmonizaci způsobu výpočtu daňových základů z daně z příjmu právnických osob v rámci EU (tzv. Common Consolidated Corporate Tax Base). Jak krásně ukazuje kauza Apple, oba nástroje velmi aktuální a zřejmě potřebné.

Andreje Babiše sice zajímá především výběr DPH a soustředí na malé a středně velké podniky. Bylo by ale fajn se zaměřit také na ty velké ryby a na velké díry, kterými prostředky unikají. Abychom za pár let neměli díry na silnicích, díru ve státním rozpočtu a díry v kapsách učitelek nebo zdravotníků.

---

Sledovat mne můžete i na sítích Twitter nebo Facebook. Tento text je příspěvkem do mezinárodní iniciativy Tax Justice Blogging Day - více na www.danevraji.com