Den samostatnosti. Naší společné. Den republiky.
Náš stát není ani firma, ani filiálka Moskvy či Pekingu. Slavme hlavně to, co nás spojuje, tedy naši spoluodpovědnost za správu věcí veřejných. Aneb pár slov, která jsem si připravil pro dnešní den, kdy jsem přišel na Pražský hrad položit květiny k památníku TGM:
Zdravím vás z Pražského hradu od památníku presidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Je za pět minut dvanáct, neboli nejvyšší čas si připomenout, čím je pro nás důležitý 28. říjen.
V tenhle den, kdy si dnes večer na Hradě bude pan Zeman rozdávat vyznamenání pečlivě vybraným lidem, a jiní vybraní lidé budou mluvit dole na Staroměstském náměstí, je nejvyšší čas si připomenout, že republika znamená hlavně naši věc společnou.
Náš stát je už od roku 1918 společenstvím všech občanů a občanek, kteří se mohou a mají podílet na správě věcí veřejných.
Připomínáme si tedy mimo jiné, že stát se nemá a nedá řídit jako firma, natož jako filiálka jakési státofirmy z Moskvy či Pekingu či jakéhkokoli jiného mocenského holdingu.
V tento den si můžeme a máme připomenout to lepší v nás.
Připomínáme si, že naše země měla a má na to, aby patřila mezi ty progresivnější, vyspělejší, liberálnější, demokratičtější části Evropy a světa, a že tedy má na to, aby převzala spoluodpovědnost za zbytek světa.
Připomínáme si, že už ústava první Československé republiky garantovala všem svým obyvatelům a obyvatelkám široké občanské svobody, jako svobodu projevu a svobodu vyznání, třeba na svou dobu progresivně i zcela rovné volební právo ženám, a zároveň taky garantovala ochranu menšin, národnostních či náboženských.
Zkrátka, připomínáme si, že už 98 let se všichni Češi a Češky mohou a mají podílet na budování společného státu, na budování společnosti odpovědné za sebe sama a za zbytek světa.
A i když víme, že samotné řeči a květiny moc nezmohou, že důležitá je hlavně ona nekonečná, občas trochu otravná, ale právě proto nutná drobná práce každodenní, přeju vám právě dnes krásný den samostatnosti, den naší společné republiky.
(Jak jsem to nakonec přesně z hlavy na Hradě řekl, se můžete podívat zde. A průběžně mě můžete sledovat i na Facebooku anebo na Twitteru.)
Zdravím vás z Pražského hradu od památníku presidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Je za pět minut dvanáct, neboli nejvyšší čas si připomenout, čím je pro nás důležitý 28. říjen.
V tenhle den, kdy si dnes večer na Hradě bude pan Zeman rozdávat vyznamenání pečlivě vybraným lidem, a jiní vybraní lidé budou mluvit dole na Staroměstském náměstí, je nejvyšší čas si připomenout, že republika znamená hlavně naši věc společnou.
Náš stát je už od roku 1918 společenstvím všech občanů a občanek, kteří se mohou a mají podílet na správě věcí veřejných.
Připomínáme si tedy mimo jiné, že stát se nemá a nedá řídit jako firma, natož jako filiálka jakési státofirmy z Moskvy či Pekingu či jakéhkokoli jiného mocenského holdingu.
V tento den si můžeme a máme připomenout to lepší v nás.
Připomínáme si, že naše země měla a má na to, aby patřila mezi ty progresivnější, vyspělejší, liberálnější, demokratičtější části Evropy a světa, a že tedy má na to, aby převzala spoluodpovědnost za zbytek světa.
Připomínáme si, že už ústava první Československé republiky garantovala všem svým obyvatelům a obyvatelkám široké občanské svobody, jako svobodu projevu a svobodu vyznání, třeba na svou dobu progresivně i zcela rovné volební právo ženám, a zároveň taky garantovala ochranu menšin, národnostních či náboženských.
Zkrátka, připomínáme si, že už 98 let se všichni Češi a Češky mohou a mají podílet na budování společného státu, na budování společnosti odpovědné za sebe sama a za zbytek světa.
A i když víme, že samotné řeči a květiny moc nezmohou, že důležitá je hlavně ona nekonečná, občas trochu otravná, ale právě proto nutná drobná práce každodenní, přeju vám právě dnes krásný den samostatnosti, den naší společné republiky.
(Jak jsem to nakonec přesně z hlavy na Hradě řekl, se můžete podívat zde. A průběžně mě můžete sledovat i na Facebooku anebo na Twitteru.)