17. listopad - Nezapomínáme!
Vedle památky studentů z let 1939 a 1989 nezapomínáme i na podstatné věci dneška. Že nás třeba prezident republiky má spojovat, nikoli rozdělovat. A že nenávistný styl Miloše Zemana neodmítá jen nějaká "pražská kavárna". Že ho totiž v prezidentské volbě odmítli i lidé v Brně, v Plzni, v Liberci, v Českých Budějovicích, v Hradci Králové nebo ve Zlíně. (Aneb text mého dnešního projevu na Hradčanském náměstí.)
Sešli jsme se tu dnes na Hradčanském náměstí, abychom si připomněli Den boje za svobodu a demokracii. Abychom si řekli, že nezapomínáme.
Nezapomínáme rozhodně na studenty, kteří se sešli 28. října 1939, aby si připomněli první Československou republiku. Tu republiku, která ve své ústavě chránila občanské svobody a práva náboženských a národnostních menšin, která dávala třeba i rovná politická práva - například volební právo - ženám a mužům.
Nezapomínáme na to, že za touhu po svobodě a demokracii zaplatil Jan Opletal a dalších devět studentů svým životem. A generace českých studentů a studentek nemožností studovat kvůli uzavření škol nacistickým režimem.
Nezapomínáme ani na to, že další generace mladých lidí v Československu nemohly studovat, protože jim v tom bránil komunistický režim, který na vysoké školy pouštěl jen vyvolené. Nezapomínáme ovšem ani na to, že právě tihle lidé se ozvali proti tehdejšímu režimu a odstartovali revoluci, kterou hlavně si dnes připomínáme.
Nezapomínáme, že mnoho lidí zaplatilo za svůj odpor proti nacistickému a komunistickému režimu životem. A nezapomínáme, že mnoho lidí před válkou a politickým pronásledováním z naší země prchalo - a že tedy my dnes máme odpovědnost vůči lidem, kteří prchají před válkou a politickým pronásledováním do Evropy.
Nezapomínáne na to, že pro mnohé mladé lidi tehdy onoho večera v listopadu 1989 bylo tichým varováním memento tchienanmenského masakru v Pekingu jen několik měsíců dříve, při němž čínský komunistický režim zavraždil svými tanky stovky či možná tisíce demonstrantů.
Nezapomínáme na to, že díky revoluci, kterou tehdejší studenti začali pod hesly “svobodné volby” a “zpátky do Evropy”, si dnes můžeme svobodně vybírat své poslance, senátorky a dokonce teď i prezidenta. A že jsme si v referendu jasně vybrali svou sounáležitost s Evropskou unií.
Nezapomínáme na to, že revoluce roku 1989 měla předehru už týden předtím v Teplicích, kde se sešli lidé protestující proti dusivým emisím v Severních Čechách. A že i když dnes máme čistší vzduch, o to více musíme bojovat za záchranu našeho klimatu - nejen toho politického, ale i toho globálního, přírodního.
Nezapomínáme, že na standardě tady na Hradě už skoro sto let vlaje, že “Pravda vítězí”. A že pravdu tedy nejde zakázat zákonem, jak se o to pokoušeli cenzoři minulosti a jak se o to teď pokouší nová Národní fronta poslanců a poslankyň KSČM, ANO, ČSSD, a Úsvitu.
Nezapomínáme ani, že prezident republiky má zemi spojovat, ne rozdělovat. Takže pokud slyšíme, že ten nenávistný, xenofobní a rozeštvávající styl politiky pana Zemana odmítá jen Praha a ta její bájná kavárna - není to pravda. Pane Zemane, Vaši politiku odmítli ve druhém kole prezidentských voleb lidé i v Brně, v Plzni, v Liberci, v Českých Budějovicích, v Hradci Králové nebo dokonce i ve Vašem skoro domácím Zlíně.
Nezapomínáme tedy, že tato země je lepší než ona nenávist, kterou se mezi námi snažíte probouzet.
Nezapomínáme tedy na to, že už za rok si můžeme zvolit lepší vládu a lepšího prezidenta nebo prezidentku. Nezapomínáme na to, že jak se praví v Listině základních práv a svobod: “Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.” Jsem přesvědčen, že příští prezident či prezidentka bude dobře ctít tyto hodnoty.
Nezapomímáme ovšem ani na to, že demokracie je nekončící diskuse, že - jak zdůrazňoval T.G. Masaryk - potřebuje demokraty a drobnou každodenní práci. A že je to 27 let už zase na nás. Je naší povinností pracovat každý den na kvalitě naší demokracie, chceme-li skutečně vzdát hold lidem, kteří bojovali za naši svobodu v letech 1939 a 1989, chceme-li skutečně vyjádřit, že nezapomínáme.
---
(Jak jsem to nakonec přesně na Hradě řekl, se můžete podívat zde. A průběžně mě můžete sledovat i na sítích Facebook anebo Twitter.)
Sešli jsme se tu dnes na Hradčanském náměstí, abychom si připomněli Den boje za svobodu a demokracii. Abychom si řekli, že nezapomínáme.
Nezapomínáme rozhodně na studenty, kteří se sešli 28. října 1939, aby si připomněli první Československou republiku. Tu republiku, která ve své ústavě chránila občanské svobody a práva náboženských a národnostních menšin, která dávala třeba i rovná politická práva - například volební právo - ženám a mužům.
Nezapomínáme na to, že za touhu po svobodě a demokracii zaplatil Jan Opletal a dalších devět studentů svým životem. A generace českých studentů a studentek nemožností studovat kvůli uzavření škol nacistickým režimem.
Nezapomínáme ani na to, že další generace mladých lidí v Československu nemohly studovat, protože jim v tom bránil komunistický režim, který na vysoké školy pouštěl jen vyvolené. Nezapomínáme ovšem ani na to, že právě tihle lidé se ozvali proti tehdejšímu režimu a odstartovali revoluci, kterou hlavně si dnes připomínáme.
Nezapomínáme, že mnoho lidí zaplatilo za svůj odpor proti nacistickému a komunistickému režimu životem. A nezapomínáme, že mnoho lidí před válkou a politickým pronásledováním z naší země prchalo - a že tedy my dnes máme odpovědnost vůči lidem, kteří prchají před válkou a politickým pronásledováním do Evropy.
Nezapomínáne na to, že pro mnohé mladé lidi tehdy onoho večera v listopadu 1989 bylo tichým varováním memento tchienanmenského masakru v Pekingu jen několik měsíců dříve, při němž čínský komunistický režim zavraždil svými tanky stovky či možná tisíce demonstrantů.
Nezapomínáme na to, že díky revoluci, kterou tehdejší studenti začali pod hesly “svobodné volby” a “zpátky do Evropy”, si dnes můžeme svobodně vybírat své poslance, senátorky a dokonce teď i prezidenta. A že jsme si v referendu jasně vybrali svou sounáležitost s Evropskou unií.
Nezapomínáme na to, že revoluce roku 1989 měla předehru už týden předtím v Teplicích, kde se sešli lidé protestující proti dusivým emisím v Severních Čechách. A že i když dnes máme čistší vzduch, o to více musíme bojovat za záchranu našeho klimatu - nejen toho politického, ale i toho globálního, přírodního.
Nezapomínáme, že na standardě tady na Hradě už skoro sto let vlaje, že “Pravda vítězí”. A že pravdu tedy nejde zakázat zákonem, jak se o to pokoušeli cenzoři minulosti a jak se o to teď pokouší nová Národní fronta poslanců a poslankyň KSČM, ANO, ČSSD, a Úsvitu.
Nezapomínáme ani, že prezident republiky má zemi spojovat, ne rozdělovat. Takže pokud slyšíme, že ten nenávistný, xenofobní a rozeštvávající styl politiky pana Zemana odmítá jen Praha a ta její bájná kavárna - není to pravda. Pane Zemane, Vaši politiku odmítli ve druhém kole prezidentských voleb lidé i v Brně, v Plzni, v Liberci, v Českých Budějovicích, v Hradci Králové nebo dokonce i ve Vašem skoro domácím Zlíně.
Nezapomínáme tedy, že tato země je lepší než ona nenávist, kterou se mezi námi snažíte probouzet.
Nezapomínáme tedy na to, že už za rok si můžeme zvolit lepší vládu a lepšího prezidenta nebo prezidentku. Nezapomínáme na to, že jak se praví v Listině základních práv a svobod: “Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.” Jsem přesvědčen, že příští prezident či prezidentka bude dobře ctít tyto hodnoty.
Nezapomímáme ovšem ani na to, že demokracie je nekončící diskuse, že - jak zdůrazňoval T.G. Masaryk - potřebuje demokraty a drobnou každodenní práci. A že je to 27 let už zase na nás. Je naší povinností pracovat každý den na kvalitě naší demokracie, chceme-li skutečně vzdát hold lidem, kteří bojovali za naši svobodu v letech 1939 a 1989, chceme-li skutečně vyjádřit, že nezapomínáme.
---
(Jak jsem to nakonec přesně na Hradě řekl, se můžete podívat zde. A průběžně mě můžete sledovat i na sítích Facebook anebo Twitter.)