Za pěnou dní nedávné krize kolem Andreje Babiše tiše probíhají přípravy na kanál Dunaj-Odra-Labe a rozšíření Dukovan. Oba projekty přitom nesou obrovské riziko korupce a vazalství vůči Moskvě a Pekingu.

Utichla politická krize kolem premiérova zřejmého dotačního podvodu. Zatímco Andrej Babiš další - a zatím asi nejšílenější - epizodu z kriminální telenovely Čapí hnízdo celkem podle očekávání ustál, ztrácí se za pěnou dní několik podstatných momentů.

Je pozoruhodné sledovat, že Babiš a jeho lidé v poslední době zalavírovali ve věci dvou ohromných stavebních projektů, které mají potenciál na dlouhé dekády dopředu ohrozit naše veřejné finance, naše geopolitické ukotvení, i naši krajinu. Zdá se, že premiér pod tlakem mění názory výměnou za politické krytí prezidentem Zemanem, a sněmovní opozice s tím není podle všeho schopná pořádně pracovat.

Jednak jde o kanál Dunaj-Odra-Labe, onen mnohaletý sen Miloše Zemana a jeho přátel už z dob opoziční smlouvy, který se jeho betonářští zastánci snaží nově prodat jako “biokoridor” a který má stát na 600 mld korun. Spíš než o koridor jde o koryto pro betonářské firmy (a politiky na ně napojené), které by na nesmyslném projektu několik dekád z českého - a možná částečně čínského - státního rozpočtu živily, než by pravděpodobně stejně zůstal nedostavěný. Je absurdní, že projekt s takto obrovským korupčním potenciálem, financovaný podle dřívějších vyjádření dost možná z čínských - a tedy geopoliticky rizikových a z definice netransparentních - prostředků, má aktuálně podporu i ministerstva dopravy, kontrolovaného ANO - oním kdysi údajně protikorupčním hnutím.

A za druhé, rozšíření (nikoli dostavba, jak se často manipuluje) jaderné elektrárny Dukovany pak má momentálně hlavního favorita v podobě ruské státní firmy Rosatom. Té, která už teď podobně rozšiřuje elektrárnu Paks v Maďarsku, kde je ovšem pět let po podpisu smlouvy už skoro dekádu ve zpoždění a ještě nekopla do země. O nic ale přece nejde nejde: smyslem takovéhoto kremelského projektu není postavit funknční atomovou elektrárnu, ale - jak se mezi informovanými šušká - dlouhodobě nakoupit loajalitu celé maďarské - a v případě Dukovan tedy i české - politické elity skrze miliardové finanční toky, které by skončily ve správných kapsách napříč několika stranami.

Andrej Babiš před explozí poslední epizody své kauzy toto rozšíření Dukovan odmítal a mluvil jen o prodloužení životnosti stávajících čtyř reaktorů. Pozoruhodně otočil zhruba ve stejné době, kdy to měl po ženevské reportáži nahnuté a z Hradu zaznělo, že Zeman by ho znovu jmenoval premiérem.

Strany sněmovní opozice přitom kolem poslední Babišovy krize jako obvykle nic velkého nepředvedly. Tzv. Demokratický blok sice znovu odehrál hru morální nadřazenosti nad Babišem, ale s žádným plánem, jak ho nahradit, nepřišel. Nakonec spíše jen znovu pomohl posílit jádro Babišovy podpory, zdá se z prvních průzkumů. Je tak svým způsobem blokem užitečným spíše Babišovi samotnému. Piráti alespoň trochu vymáchali Tomia Okamuru v jeho oportunismu ohledně podpory Babiše, nic dalšího ale také nenabídli.

Hraje se přitom o hodně. Ve věci Dukovan a DOL nám hrozí destrukce transparentního a demokratického rozhodování, právního státu, ale i přírody v několika krajích naší země. Kdo tyto projekty v aktuální situaci prosazuje, jde jasně proti veřejnému zájmu - neboli skutečnému národnímu zájmu, chcete-li - a prosazuje zájmy vlastní či svých chlebodárců.

O to víc si člověk v takovém momentu uvědomí, že naše republika musí zůstat pevnou součástí EU, která nabízí právní a geopolitický rámec pro normální rozvoj skutečně smysluplné a efektivní dopravní sítě a energetiky. Tak, abychom se podobným nápadům jako Zemanova kanálu DOL nebo rozšířeným Dukovanům mohli za pár dekád s ulehčením smát. Samo se to ale nestane a prázdná gesta ve Sněmovně nejsou cestou.