Zatímco se o naši pozornost dělí počínající třetí vlna koronavirové krize a uměle vyvolaná krize televizní, pokouší se přátelé dukovanského tunelu prosadit potají další krok.

Premiér Babiš onehdy šikovně naznačil, že obecně opovrhovaný tendr na rozšíření Dukovan by se mohl odložit. Bylo to chytré, pozornost veřejnosti tím poněkud zmátl a uklidnil.

Mezitím se ovšem ve středu 9. prosince ráno za zavřenými dveřmi Lichtenštejnského paláce na pražské Kampě sejdou členové “Stálého výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů”. Což je pozoruhodné těleso, poradní orgán ministerstva průmyslu a obchodu, složené napůl z kapitánů jaderné lobby a napůl z politiků - vedle premiéra Babiše a vicepremiérů Hamáčka a Havlíčka a pár dalších členů vlády ANO-ČSSD jsou v ní i po jednom zástupci sněmovních klubů.

Rozšíření dukovanské atomové elektrárny (nejde o dostavbu, jak se často mylně píše, ale skutečně rozšíření nad rámec dříve naplánované a dostavěné elektrárny) nás má stát - jako daňové poplatníky a jako spotřebitele platící za elektřinu - na čtvrt bilionu korun. (Oficiální odhad 160 mld. korun odborníci zpochybňují, vzhledem k neustále se prodražujícím a protahujícím jaderným projektům v zemích, kde přece jen ještě běží - a odhadují spíš rozmezí 250-300 mld. korun.)

V době koronavirové krize a související ekonomické stagnace, která jednak začíná sahat do peněženek podnikatelů i běžných spotřebitelů, jednak zpochybňuje nutnost rychle hledat nové energetické zdroje, je naprosto absurdní hnát tento zákon zrychleným legislativním procesem.

Je zjevné, že za tím tlakem jsou korupční zájmy. Že zákon tlačí prokremelské KSČM a SPD a parta hradních “poradců” Miloše Zemana, by mělo být dostatečným varováním samo o sobě. Že tak dělají pod rouškou koronakrize a zároveň zjevně záměrně vyvolané krize v České televizi, je nechutné. Že jim vyhovuje přepracovaný vicepremiér a multiministr Havlíček, je smutným dokladem kondice Babišovy vlády.

Tento zákon, v této podobě, v této chvíli nemá být schválen Sněmovnou, to je stále více lidem jasné. (Tisíce emailů od občanů, které momentálně zavalují poslance, je toho dokladem.) Bylo by naprosto skandální, pokud by pánové Havlíček nebo Stanjura zkoušeli zákon posunout prostřednictvím uzavřeného, netransparentního ministerského výboru.

Každý poslanec vážící si svého mandátu, musí o tomto zákoně rozhodovat transparentně na plénu Sněmovny, a postavit se na stranu občanů této země. To znamená odložit celý tento zákon až na dobu po příštích sněmovních volbách, až budeme lépe vědět, jak na tom v naší ekonomice a energetice jsme, a až budeme mít Sněmovnu s novou legitimitou řešit výzvy 21. století.