Už pár týdnů se Brno trápí závažnou otázkou, kauza přesunu hlavního nádraží proti tomu byla pohádka o skákající bačkorce. Má ve zdejším Národním divadle vystoupit zpěvák Daniel Landa? Ten Landa, o kterém se přece všeobecně ví, že hrával se skupinou Orlík a není pochyb, že když má jen chvilku opravdu pro sebe, tak po svém domě pochoduje se vztyčenou pravicí.
Tyto samočisticí předsudky intelektuální smetánky, která po pátém panáku zpívá s Helenou Vondráčkovou Dlouhou noc, mi jsou ukradené. Teď se ale objevila na internetu petice (jak brněnské) Nevítám, kterou sepsal literát a hudebník Petr Váša (www.nevitam.cz). Váša a spolu s ním už několik desítek signatářů apeluje, abychom do našeho krásného a pěkného brněnského kulturního nivo nepouštěli něco tak špinavého a zdegenerovaného, tedy Daniela Landu. Z toho mám obavu. Copak se všichni ti signatáři zbláznili? Budeme sepisovat petice, které budou určovat dramaturgický program divadla? Každý účinkující na prknech, která znamenají svět, bude předkládat doklady od lustračního osvědčení až po očkovací průkaz? Kde se vzala ta víra, že právě my můžeme určovat co bylo, je a bude součástí jakéhokoliv kulturního prostředí?
Petr Váša ve své petici píše, že mu vadí co Landa představuje, zjednodušeně: komerční nacionalismus, předstírání hloubky, parazitování na symbolech. Scénář chystaného představení ještě nikdo neviděl, takže nevím kolik z toho v něm bude. Ale všechny tyto atributy bez problému najdeme v té či oné míře v galeriích, divadlech, kinech. Tak proč právě Landa? Je to opravdu jen zastydlá puberta, která se nedokáže smířit s érou skupiny Orlík? Kdyby se všichni ti co teď jedou proti Landovi tak opravdu bili za prostředí bez rasismu, xenofobie a nenávisti, tak už máme v této společnosti dávno vyhráno.
Někdo má Landu rád, někdo ne. V tom problém nevidím, ale netahejte svoje lásky do veřejného prostoru. Nikdo vás nenutí chodit na jeho koncerty (já na ně třeba nechodím a jeho CD si taky nekupuju) a premiéru v Národním divadle Brno prostě jednou oželíte.
Útok na Landu v posledních dnech otevřel mnoho zajímavých témat. Podstatných pro tuto společnost. Uvidíme, jestli si z té diskuse dokážeme odnést něco více, než jen „černou a bílou“. Pro brněnské Národní je tu jedna jednoznačná výhra. Nepamatuji si tak širokou debatu o divadle, která by souvisela s jeho programem. Jestli před plánovaným uvedením inscenace Zlatého draka (tak se to má jmenovat) budou signatáři výzvy Nevítám stát před divadlem s transparenty, pak se i oni kladně zaslouží o české divadlo. Dostane se mu reflexe a významu, o kterou za posledních dvacet let postupně přišlo.