Místopředsedkyně Strany zelených Kateřina Jacques je mi poslední dobou docela sympatická. Kam se hnu, tam se o Kateřině J. mluví nelichotivě, aspoň se mi zdá, všichni vytahují vystoupení v zábavném pořadu prvního kanálu České televize. Nakonec jsem si to pustil taky, abych ten strmý pád nadějné političky viděl. A není to žádná katastrofa. Zelená poslankyně přesně nedokázala vysvětlit, z čeho se skládá biomasa. A co má být? Je snad struktura ekologického topení tím nejdůležitějším kritériem pro politickou dráhu. Ve sněmovně o zákonech rozhodují poslanci (napříč spektrem), kteří nečetli ústavu, nemají základní znalosti z toho či onoho oboru, ale to je v pořádku. Sněmovna není parta nejmoudřejších republiky, která byla, pro naše obecné blaho, svezena na jedno místo. Zastupitelé nás zastupují, pijí alkohol, jsou občas nevěrní, používají parazitní slovní spojení (například: „tak já myslím“), anebo dokonce kradou. Jsou jako my. A všichni to víme, žijeme v tom, ale když se objeví sympatická blondýnka na obrazovce s matadorem, který by udolal i Obamu, tak se nám zhmotní v reprezentanta toho nejhoršího. Kolem nás řádí Íčka a Téčka, politické strany škrtají obsahy svých volebních a vládních prohlášení a nechali jen kapitolu „slibuji vám“ a my se rozčilujeme nad školáckou chybou.

Jistě, Kateřina Jacques by měla přesně umět odpovědět na Krausovu otázku, taky by to už dneska uměla, jistě se poučila, ale nedělejme z jednoho přehmatu katastrofu. Její vystoupení v „Uvolněte se, prosím“ bylo roztomilé. Že Václav Klaus nikdy neslyšel o globálním oteplování, je nuda, ale že si místopředsedkyně Zelených nevzpomene na biomasu, to je milé a lidské. Věřím, že práce Kateřiny J. je jinde. Éra neomylných encyklopedistů devadesátých let pomalu končí, informace dnes najdeme na každém rohu internetu. Věřím, že Kateřina Jacques s nimi umí pracovat a vyhodnotit je. Po jejím setkání s Janem Krausem je mi líto, že nevolím zeleně, ale třeba aspoň u voleb do Evropského parlamentu se dám přesvědčit. Uvidíme.