Současná úřednická vláda je populární, sklízí body v průzkumech veřejného mínění, podobně jako její předchůdkyně pod vedením Josefa Tošovského. Občané sice obecně nadávají na úředníky a úřady, ale vláda složená z nepolitiků je baví. Ministři jednají tzv. nestranicky, nehádají se v televizních debatách (moc je tam taky nikdo nezve) a je o nich málo slyšet. Kromě vlády úředníků má v Česku zelenou i vláda odborníků, což je to samé, protože každí přece ví, že úředník je odborník. A co může zaručit ještě větší pocit jistoty a současně dostatečný progres, než spolehlivý a výkonný úředník, který je současně odborníkem, pokud možno přímo v oboru, který zastává? Politická nepolitika není výmysl Václava Havla, ale tajným přáním českého voliče.
Vlády odborníků i úředníků jsou někdy nutnost, na české politické mapě se ovšem rodí strana, která chce úředníky i odborníky poslat přímo do sněmovny. Jmenuje se kuriózně TOP ´09 (Topolánek or Paroubek ´09 ?) a její programové vábení musí u voličů zabrat. Nenabízí totiž téměř nic jiného, než jakousi politickou korektnost, rozum do hrsti a snad časem zkusí přidat i vyrovnaný rozpočet, tedy řízení země, nikoliv rozvíjení a hledání odpovědí na důležité otázky spojené s našimi životy tady a teď, stejně jako v budoucnu. V souvislostech české politiky přece nemůže jít o to, abychom jen dobře hospodařili, to přece není žádný cíl. Stejně tak není cílem, že v příštím roce ušetříme tolik a tolik, anebo rozdáme o tolik a tolik méně. Podstatou politiky je na základě společného konsenzu vyjádřeného ve volbách, vytvářet prostor pro lepší organizaci (nikoliv zásadně větší) soužití nás všech.
O Miroslavu Kalouskovi snad nikdo nepochybuje, že je velkým odborníkem, málokdo se sice vyzná v makroekonomii a řízení ministerstva financí, ale už to tak bude, že jedině pod Kalouskem to šlapalo, jak mělo. A na Karla Schwarzenberga je spoleh, podržel Havla, pak chvíli Bursíka a teď konečně pomůže nám všem. Není spor o tom, že Schwarzenberg je důležitou a jistě i sympatickou postavou české přítomnosti, nikdo mu nemá za zlé, že si rozumí víc s Kalouskem, než s Bursíkem (anebo Liškou), ale měl by ve volbách kandidovat jen morální kredit a charisma osobnosti? Od Kalouska a Schwarzenberga nejspíš české společnosti nic špatného nehrozí, ale otázkou zůstává, jestli to bude pro příští léta stačit.
Jak se zpívá v nezapomenutelné písni Hanky Zagorové, do volby nového generálního ředitele České televize, zbývá už jen pár dnů. Ve hře je pět excelentních kandidátů, ze kterých si rada složená z odborníků na filmovou vědu, současnou dramatiku, reprezentační sport, komentátorství či katolickou církev, musí vybrat jen jednoho manažersky zdatného muže, který povede instituci s miliardovým rozpočtem a snovými ambicemi. Úkol je to sice nezáviděníhodný, ale nikdo snad nepochybuje, že to právě tato rada zvládne a všichni budeme spokojeni. Přesto jeden kandidát, respektive kandidátka, která vyčnívá nad průměr, a když neexistuje špatný kandidát na nejvyššího šéfa Kavčích Hor, byl bych rád, kdyby Jana Bobošíková nakonec ve férovém klání kádrů zvítězila.
Všichni kandidáti mají podporu napříč všemi politickými stranami, každý z nich by chtěl televizi řídit minimálně s vyrovnaným rozpočtem, když už se ví, že ve veřejnoprávní televizi by byl s tím přebytkovým problém a každý jeden má svého přítele na telefonu. Ale jedinečná možnost, jak by Česká televize mohla v obecné rovině pomoci České republice je volba Jany Bobošíkové.
Jana Bobošíková moderovala pořad „21“ na druhém programu a podle pamětníků se nebála pustit i do Václava Klause, což se prokázalo o x let později při volbě prezidenta republiky. Podílela se na různých projektech, ale vždy prohlašovala, že návrat do České televize, nyní luxusně zrenovované pracovny, je jejím hlavním úkolem. V mezičase pracovala v evropském parlamentu, kde jí výrazně pomáhal její manžel asistent, a uvažuje o založení politické platformy pro sněmovní volby.
Česká politická scéna má před sebou těžké časy a je zbytečné, nepřeberné úkoly, které souvisejí se znormálněním poměrů a potlačením takzvané občanské společnosti. Jestliže po předčasných volbách na podzim tohoto roku, vznikne velká koalice ODS a ČSSD, nepomůže nám ani Miloš Zeman. Překonávání překážek čeká i na Jiřího Paroubka a nového šéfa ODS, budou to oni, kdo budou muset vymyslet nový koncept zpravodajských relací ČT, přerozdělit miliónové zbytky státního majetku a neustále utužovat obraz společnosti, která vzkvétá. A neodpracuje to nikdo za ně. V takové situaci je nejrozumnější už teď volit s rozvahou.
Jana Bobošíková v případných parlamentních volbách odebere nějaké to procento velké koalici, což je škoda. Ale hlavně, každý jiný kandidát, než ona může nakonec propadnout kouzlu České televize, zamilovat si ji a pracovat v její prospěch, to u Jany Bobošíkové neplatí, nepochybně je připravena zbavit se nejen většiny zaměstnanců zpravodajství, kteří beztak jen tak, nečině, polehávají ve spacácích v pracovní době, ale posvítí si i na další úseky. Bobošíková je kandidátkou, která dokáže skloubit snahu občanských demokratů po privatizaci a rozkulačení televize se sociálně demokratickou vizí o televizi solidární k Lidovému domu, a to na základě průzkumů veřejného mínění. Zatím každého ředitele televize veřejné služby musely politické strany vodit za ručičku jako malé dítě. Jen těch telefonních hovorů z centrál politických stran na Kavčí Hory muselo být tolik, že se to nakonec muselo poznat i ve stranických pokladnách. Jana Bobošíková žádné instrukce nepotřebuje a nejspíš ji nebude nutné motivovat ani finančně. Přestavbu České televize provede ráda a zadarmo.