Národ se trápí po hospodách i sociálních sítích otázkou, jestli po prezidentu Havlovi má pojmenovat letiště, experimentální divadlo nebo náměstí v centru Prahy. A lidová tvořivost naráží na nejedno úskalí. Prezident nerad létal, malé divadlo je jaksi malé a náměstí v centru metropole už vhodná jména mají, protože jedna velká revize názvů tu proběhla nedávno, přibližně před dvaceti lety.
Do toho celého mumraje nápadů, postřehů a iniciativ teď přišel konstruktivní nápad, aby na počest prezidenta Václava Havla byla dána do oběhu bankovka s nominální hodnotou deset tisíc korun. Na rozdíl od facebookových skupin, které přicházejí s požadavkem na přejmenování Václava Klause na Václava Havla, to vypadá, že nejde o recesi.
Na začátku byla jistě u většiny zúčastněných dobrá vůle uctít osobnost zesnulého prezidenta. Ale kreativní trumfování, kdo vymyslí monstróznější vzpomínku, kdo přijde s variantou, která prokáže, že dotyčný měl Václava Havla nejraději, už začíná být mírně trapná. Ale to čert vem, přednější je to, že debaty o tom, kolik bude stát přemalování cedulí na ruzyňském letišti, vytvářejí dojem, že o tohle by Václavu Havlovi šlo, že přesně tohle by mu chybělo. Jistěže ne. Názvoslovná absurdní fraška, kdy ten či onen navrhuje to či ono, postrádá důstojnost a především nepompéznost dramatika a prezidenta, který nás opustil ani ne před měsícem.
Ale ještě podstatnější je myslím u licitování o přidělení značky Havel té či oné budově, nábřeží či ulici skutečnost, že nosit jméno Havel by nemělo být jen vyjádřením vděku zesnulému prezidentovi, ale především by mělo jít o čest pro to letiště či instituci, která se bude smět oním jménem pyšnit. Jmenovat se po Václavu Havlovi není pro každého. A i když v Česku nemáme rádi patos (a jsme na to pateticky hrdí), a namísto knihovny v Praze vyroste autobusová zastávka v Brně, trošku přemýšlení by to chtělo.
Nedávejme značku Václava Havla každému, kdo si o ni řekne, ale ať jí má ten, kdo si jí zaslouží. A totéž platí samozřejmě i pro další nakládaní se symbolem, který prezident nepochybně bude i nadále v naší republice ztělesňovat. Už vidím tu hrst desetitisícikorun, jak se jimi na kongresu nejmenované strany ovívájí kmotři, kteří chtějí zaplatit láhve šampaňské, protože k nim ještě nedoputovala zvěst o bankovních kartách.
Je asi pravda, že Václav Havel, konečně jako každý citlivý člověk, nerad létal, ale překonal to. Ale být s kmotry a velrybáři na jejich kongresu, byť jen zástupně na bankovkách, by si nejen nepřál, ale ani nezasloužil.