Chytří lidé

Nová brněnská vlna včera dosáhla svého vrcholu. A nejde o to, že výstavu ke stému výročí Československa otevírali na brněnském výstavišti dva premiéři ze Slovenska, byť jeden z nich je předsedou vlády České republiky ve vyšetřování. Bylo to ke Slovákům nejen zdvořilé, ale i milé gesto.

Veškerou pozornost sociálních sítí si urvalo večerní představení „Naše násilí a vaše násilí“ slovinského (nikoliv slovenského) divadla v rámci festivalu Divadelní svět Brno. Hned první recenzní zhodnocení přinesl kardinál Duka, který mimo jiné připomenul, že až do začátku 19. století vládl na jihu Evropy Islám, taky třeba v Maďarsku, což se týká, pro ty, kteří by to nepochopili, rovněž Slovenska (nikoliv Slovinska). Z toho je hned jasné, že není možné ani na vteřinu uvažovat o tom, že by se křesťané (rozuměj Západ) mohli dopustit na Blízkém východě něčeho špatného ve 21. století.

Pevně doufám, že kardinál Duka se intenzivně podílí na formulování české zahraniční politiky, radí panu prezidentovi a jeho mužům, přesto si dovolím drobně pozdvihnout ukazováček. Máme-li jako spojenci k dispozici analytika takového formátu, potom je nehorázné, že ho v rámci NATO nenabízíme. O kolik dál mohla být americká administrativa při vysvětlování neexistence chemických zbraní v Iráku, kdyby věděla, že do začátku 19. století vládl v Evropě Islám?

Asi víte, že nejznámější osobností, která se účastnila včerejšího představení před Divadlem Husa na provázku, byl PhDr. Miroslav Sládek. Jen na okraj. Vypadá dobře, je ve formě a lze si představit, že by se mu come back mohl podařit. Lidí zklamných elitami, Bruselem a světem všeobecně je hodně a PhDr. Miroslav Sládek nabízí tradiční řešení už téměř třicet let, z čehož lze dovodit, že to myslí s touto republikou a námi všemi smrtelně vážně.

Hned po začátku představení se slovinští herci (ne slovenští herci) svlékli do naha; to rozčílilo menší, ale výraznou, skupinku diváků v modrých trikotech. Modrá je dobrá. Podle jejich pískotu a házení vstupenek smotaných do kuliček bylo jasné, že se letos na podzim chystají v Brně účastnit komunálních voleb. A i když katedra politologie při Masarykově univerzitě bude nejspíš proti, troufám si tvrdit, že nejsou bez šance. Nabízejí velmi srozumitelný program a jsou schopni přinést na radnici jiný styl a novou politickou kulturu.

Z divadelního hlediska si lidé v modrém nevedli zle. Podařilo se jim zrušit onu odvěkou hrozbu každého avantgardního divadelníka: hranici mezi jevištěm a hledištěm. Výkony byly topornější, ovšem nebuďme přezíraví k někomu, kdo nejen poprvé v životě stojí na jevišti, ale samotná návštěva divadla je pro něj nejspíš premiérou.

Modří lidé si říkají Slušní lidé, což je zbytečně doslovné, to přece každý vidí. Je to stejné, jako kdyby si říkali Chytří lidé, je přece vidět, že hlupáka by taková věc nikdy nenapadla. Ale veselé přezdívky a humorné situace k takovým kolektivům patří, nemějme jim tedy tuto drobnou neobratnost za zlé.

Ptáte se, jestli je vůbec ještě něco, co může překonat takto báječně vystavěný divadelní zážitek s organicky zapojeným hlasem veřejnosti? Ale ano, může. Jsou to příslušníci Policie České republiky, z povahy práce spíš vážní lidé, kteří se nenechali zahanbit a hráli s námi se všemi. Bylo to takové improvizační cvičení na 40 minut, ale nutno říci, že na té nejvyšší umělecké úrovni. Během toho času nechali ředitele Národního divadla Brno a dosluhujícího ředitele Centra experimentálního divadla a nastupujícího ředitele Centra experimentálního divadla, aby jim sdělili svá data narození a argumenty, proč mají zasáhnout. Byli v těch rolích dokonalí. Ano, nepohnuli brvou, když vysvětlovali, že obsazení jeviště není důvod k zákroku, a že si to má divadlo vyřešit samo, protože se vlastně vůbec nic neděje. Happening hodný mistrů těch největších policejních šlágrů třicátých let.

No, na závěr už jen nuda v Brně. Ježíš potká Muslimku, což jak víme, je proti historickým faktům, na rozdíl od toho, že muslimové okupovali Evropu až do začátku devatenáctého století, sundá si trenky a zalehne na ni. A pochopitelně je to podvod, neboť je to jen jako, jak to v divadle bývá.