Dva čeští výtvarníci se shodnými křestními jmény a společným osudem. Za vizuální zásah do veřejného prostoru a následně tvrdošíjné trvání na skutečnosti, že jednali správně, dostali nepodmíněné tresty vězení. Jen několik týdnů. A samozřejmě se jim dostalo povzbuzení od české veřejnosti a médií.

Ptát se, jak je možné, že v roce 2012 má někdo nastoupit nepodmíněný trest za výtvarný projev, je holý nesmysl a ztráta času. Na stole leží příběhů a kauz, v jejichž světle je tato nespravedlnost sice obludná, ale principiálně je to legrace – například ve srovnání s případem Rampula, kvůli kterému dokonce padne Pospíšil, abychom zmínili aspoň dvě jména postav ze seriálu Synové a dcery Václava Klause.

Naši výtvarníci si své tresty odsedí, protože nemají jinou možnost. Tedy jakési hypotetické možnosti tu jsou. Jednou by byl exil v JAR, kde by ale museli požádat nejen o azyl, ale nejspíš i mecenášskou záštitu tamních krajanů, kteří to naopak s českou justicí zase tak zlé nemají. Zatímco s našimi tam by se možná domluvit dalo, druhá varianta je z říše sci-fi: prezident republiky, toho času Václav Klaus, by jim musel udělit milost.

Politiků s imunitou a nedotknutelných soudců se po republice prohánějí smečky, můžou téměř cokoliv a prezident republiky je nepochybně přesvědčen, že je to standardní a musí to tak být. On prezident republiky má rád politiku, to by byla jediná šance ho nějak přesvědčit, že ti dva odsouzenci jsou spíše politickými exponenty než výtvarnými umělci, jenže to nepůjde snadno. Král Hradu se v umění vyzná, má na to čuch a hned zavětří, když se nějaký umělec, novinář či duchovní vydává za politika. Jistě, v případné žádosti k rukám Hradu by bylo lze formulovat, že výtvarný projev je jen forma vyjádření politického názoru a přesvědčení. To by chápal a měl by i pochopení. Náš první muž má ovšem na politický projev skálopevný, tedy automaticky konzervativní názor. „Slovo se stává politické, když ho vysloví člen politické strany, skupiny napojené přímo na politickou stranu či zájmy politické strany, popřípadě a mimořádně osoba, která sice není členem ani kandidátem politické strany, ale k některé politické straně se otevřeně a explicitně hlásí.“ Tak nějak by to mohlo být zformulováno v nové ústavě, kterou už nebudou poznámkovat ti směšní darmožráči z Brna.

Václav Klaus nemůže udělit milost za občanský postoj, protože takový postoj považuje ve své podstatě za škodlivý a nebezpečný. A nejde o pravici a levici. Kdyby jeden z výtvarníků byl členem SPR-RSČ nebo Komunistického svazu mládeže, pohlížel by na ně Klaus stejně. Jemu se líbí členové politických stran, teprve pak si vybírá konkrétní kousky. Bohužel, on je opravdu kontinuálním a myšlenkově uzavřeným prezidentem, na kterém se těžko hledají chyby, funguje přesně tak, jak jsme si ho v továrně na prezidenty objednali. Na jakékoliv reklamace je pozdě. Snad pro oba Romany bude vězení povzbuzením do další práce a nás, co si nechají líbit Rampulu a jiné seriálové figury, ať vezme čert