Zatímco na světelných tabulích nad jihoevropskými uprchlickými tábory svítí už několik týdnů červeně OBSAZENO, české zejí prázdnotou. Česko hledá běžence. Nejsme přece o nic horší než Němci nebo Britové. Kvóty z Evropy nepotřebujeme, klienty pro svá zařízení si opatříme sami, tak se pozná moderní a sebevědomí stát.

K odchytu nešťastníků, kteří si neuvědomují, jak krásný může život na Moravě a v Čechách být, používá stát represivní složky, a to na kolejích i silnicích.

Samozřejmě nesmíme zapomenout na součinnost obyvatelstva. Dobří lidé sami hlásí pohyb podezřelých skupin nečesky vyhlížejících osob. Našinci mají na imigranty mimořádný čuch. Některým nejenže cizinec, neoprávněně vstoupivší na území státu, neunikne po skalinách ani na lučinách, poznají také na první pohled, jestli jde o ekonomického či jinak problematického uprchlíka. Ministerstvo vnitra si této práce nesmírně váží a připravuje, jako malé poděkování, pro nejaktivnější jednotlivce speciální pásky na rameno s nápisem „Pomocný občan“.

Uprchlíci jsou ovšem nevděční. Chtěli by do Německa, ale to nejde. Česká země je krásná, je třeba jí jen přijít na chuť. A tak policisté uprchlíky spoutají a převážejí z jednoho tábora do druhého, aby neměli moc času přemýšlet o dezerci. V táborech je o ně postaráno, včera třeba měli rizoto a přišel se na ně podívat pan doktor, který konstatoval, že jsou všichni zdraví jako řípy a nemnohé stížnosti správně vyhodnotil jako simulaci. „Taková ta slepá střeva, žlučníkové záchvaty a infarkty, tak to už vůbec neřešíme, to je nafilmované v deseti případech z deseti,“ vysvětlil lékař. „Často je taky bolí zuby, ale plomby nám Ministerstvo vnitra neproplatí, tak to trháme, což vždycky pomůže,“ doplnil lékaře jeho kolega zubař.

Nejdůležitější je osvěta, a proto ministerstvo vnitra chystá společně s Czechtourismem kampaň, v níž bude odchyceným, anebo těm, které odchyt teprve čeká, vysvětlovat přednosti naší země v oblasti emigrace. Nebude chybět povinné historické okénko. Bylo to někdejší Československo, které dokázalo vytvořit takové podmínky k emigraci, že zůstali opravdu jen ti nejpevnější, jenž dokázali s nepřízní podmínek bojovat takticky, na tolik sofistikované úrovni, že ani soudobá historie není s to tento boj zmapovat. O neboji v časech nesvobody přislíbil promluvit na některém shromáždišti v záchytném táboře emeritní prezident Klaus.

V klipech, které budou vysílat arabské televize po celém světě, chce potom náměstek ministra vnitra komunikovat především český talent na rozpoznání pravého od nepravého uprchlíka. „Všechno je to o příběhu,“ prohlásil na tiskové konferenci náměstek. Filip Renč už má představu, že hlavní osou spotu bude osud sudetských Němců. „Oni odešli po druhé světové válce do západního Německa, protože jim to tu nepřišlo dost dobré, nemilovali to stejně jako třeba já nebo někdo jiný. Šli za lepším, a ani se nerozloučili. Do Bavorska by chtěl každý, ale to je nesmysl, to chceme běžencům vysvětlit,“ shrnuje úvodní úvahy talentovaný režisér.

Nemá smysl si zastírat, že i místní občané, třeba na Hodonínsku, mají k cizincům bez platných cestovních dokladů trošku přezíravější postoj. „Já možu dat za dovolenú maximálně do pěti set euro, a to raz za rok, oni si kupujú zájezdy k nám okolo pěti tisíc euro, pak přijedú a nemajú skoro nic, tož to je nezodpovědnost. To sme u nás zase trošku víc na výši, myslím, velice se mi toto nelíbí, tato nezodpovědnost. Já také, když jedu do Bulharska, tak mám sebú leva,“ svědčí k problematice hodonínský občan, shodou okolností také dlouholetý zastupitel, člen dobrovolných hasičů a vzorný otec a manžel.

Česko je ráj na pohled, zpívá se o tom v první zdejší písni. Uprchlíci ze všech zemí by si to měli uvědomit. Musíme jen kolem táborů urychleně dodělat ty žiletkové ploty, a to by v tom byl čert, aby z nás do pár let nebyl uprchlický středoevropský tygr.