Před osmi lety by si na to, že se sboru ministrů, ve kterém ODS patří hlavní slovo, bude říkat vláda slušnosti, vsadil málokdo. Ale česká politika je stále dost dobrodružná a flexibilní. Politická strana, která nedávno pořádala kongresy, jimž k dokonalé pohřební atmosféře chyběla jen smuteční muzika a černé sukno, je dnes aspoň nějakou nadějí pro miliony českých občanů, kteří chtějí změnu politické kultury. Změnu k lepšímu. Byli to Občanští demokraté, kteří ze strachu, že se to o nich bude říkat, raději sami od modrých pultíků řečnili o kmotrech a klientelismu, kterými je prolezlá jejich partaj. Vypadalo to beznadějně.

Za obrat hlavní pravicové strany v zemi vděčíme taky Andreji Babišovi. Byl to on, kdo dokázal zpátky do hry vrátit havlovské pojmy jako slušnost, svědomí a tak dále. Babišův robotický cynismus musel vyvolat reakci. A ta přišla. Už ani v ODS se nestydí používat lehce staromilská slovíčka, které by je v dobách Václava Klause poslali minimálně za dveře.

Zatímco Babišovi zásluhy o novou éru, která možná teď začíná, jsou druhotným odpadem jeho ego karnevalu pod názvem „řídit stát jako moji firmu,“ musela si to ODS odpracovat. Zapomenout na otce zakladatele a jeho odkaz, který se bude připomínat věčně, byť zřejmě ve stále bizarnějších polohách, nepodlehnout nápadům jít na to jako vždycky, povolat zkušené lídry minulosti, kteří už toho tolik dokázali nebo mít v čele skutečného chlapa, trochu Róbert Šlachta a tak trochu Jiří Paroubek.

Úspěch ODS má své jméno: Petr Fiala. A nejde jen o marketing. To, že strana praktiků z povolání přežila profesora z Brna, neodvolala ho třeba v okamžiku, kdy chodili Ivanu Bartošovi gratulace k premiérskému křeslu, je malý zázrak. Jedním ze stavitelů „ODS by Fiala“ je nesporně Pavel Blažek. Možná nám paměti aktérů prozradí, jestli to celé vymyslel a protlačil nebo jen jedno z toho, ale při Blažkově inteligenci, schopnostech a státnickému talentu zřejmě oboje.

O Pavlu Blažkovi se v těchto dnech nebývala píše. Má to být on, kdo je skvrnou na panensky čisté pověsti budoucího kabinetu. Kazatelé morálky obviňují možného ministra spravedlnosti z činů, ze kterých nebyl obviněn. Platit nemá pravidlo „padni, komu padni,“ ale adept musí zaručit, že o něm nikdo, nikdy a nikde nic špatného neřekl. Takové požadavky by hravě rozstřelily sbor kardinálů, natož kohokoliv, kdo se věnuje něčemu tak nevděčnému, jako politika, natož tuzemská.

Chce-li být vláda Petra Fialy opravdu vládou slušnosti, pak by neměla podléhat nemravnosti. Odmítnutí Pavla Blažka jako kandidáta na budoucího ministra by Petr Fiala (a další) jen akceptoval možné intriky Blažkových nepřátel nebo třeba jen mediálních kachen. Obojí je špatně.

Pavel Blažek už byl schopným a uznávaným ministrem spravedlnosti, to jen tak každý uchazeč jako vstupní vklad do banku dát nemůže, byť by to byl veterán nejzasloužilejší. Tak jako je Petr Fiala symbolem změny ODS, která vede ze smetiště dějin do Strakovky, je Pavel Blažek jedním z architektů tohoto procesu. Bylo by nejen nespravedlivé, kdyby u toho nebyl, konečně co je v politice spravedlivé, ale vládu slušnosti by to hned na startu vmanipulovalo do pozice, že slušnost ano, ale jen do prvního titulku v novinách. To není havlovské ani fialovské.

Možný budoucí ministr Blažek má v Brně přezdívku Don Pablo. O jejím autorství se na Moravě vedou spory, zatím jen mimosoudně. Byla to geniální marketingová zkratka, která na komunální úrovni vyjadřovala jediné. Totiž, že Pavel Blažek není tvář první linie, ale aktivní politik v kuloárech. Žádný kmotr nebo lobbista, ale zastupitel, radní, který umí jednat a dojednávat, tedy vykonávat to nejbytostnější z politického řemesla. Za rozšíření přezdívky si samozřejmě může Blažek sám. Jako vtipný debatér si ji oblíbil a mnohokrát zpropagovat i v celostátním kontextu. Holt, to, co je v Brně vtip, to se v Praze klidně může stát součástí oficiálního politického životopisu.